Lávky mají jednoduchou podobu – skládají se ze dvou masivních desek ležících na příčných pražcích. „Vedou přes místa, kde se kvůli nepropustnému podloží drží voda a tvoří větší laguny. Ty se při průchodu rozbahňují, lidé se je pak snaží obcházet a vytváří postupně nové a nové pěšiny,“ popsal Martin Hlaváč, dobrovolný strážce chráněné krajinné oblasti (CHKO) Beskydy.
Dokumentarista mapoval beskydské studánky. Některé jsou i nebezpečné, říká |
Právě vytváření nových pěšin mimo turistické značky je v CHKO nežádoucí. „V oblasti se vyskytuje jeřábek lesní, tetřev hlušec, ale také velké šelmy. V momentě, kdy lidé scházejí mimo značky do porostu, kde zvířata na jejich pohyb nejsou zvyklá, mohou je vyplašit,“ vysvětlil strážce.
Chodníčky přemosťují dvanáct problematických úseků, z nichž nejkratší mají tři metry a nejdelší okolo patnácti metrů. „Většinou se podobné stezky dělají z kamene, ale v tomto případě je není na místo možné dovézt,“ popsal Hlaváč.
Všechen materiál na výrobu stezek bylo na Smrk třeba vynést pěšky. Dohromady to obnášelo přibližně devadesát vynášek dřeva. Náklad vážil přes dvacet kilogramů a nosiči museli urazit až dva kilometry s převýšením až 130 metrů.
Celá výstavba chodníčků zabrala jeden den. „Podařilo se to díky nadšení dobrovolníků, kteří přijeli z celého kraje v rámci projektu Stezky z lásky. Do prací se ale zapojila i řada kolemjdoucích, kteří neváhali a pomohli s vynáškou dřeva,“ nastínil Jiří Lehký ze Správy CHKO Beskydy, který se sám akce zúčastnil. Potřebný materiál financovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Problém s vytvářením nových pěšin kvůli podmáčeným stezkám řeší pracovníci CHKO Beskydy i jinde. „Na Smrku je vymletá cesta k Hubertce a cesta na Ostravici zase vede prameništěm potoka,“ uzavřel Lehký.
