„Posun ve vnímání problematiky znečištění ovzduší vytápěním je za tu dobu markantní. Lidé už dnes vědí, že spalováním pevných paliv mohou kvalitu ovzduší svého okolí výrazně ovlivnit,“ říká Jiří Horák, jinak vedoucí zkušebny Výzkumného energetického centra Vysoké školy báňské – Technické univerzity.
S jakými reakcemi se při praktických ukázkách setkáváte?
V naprosté většině s pozitivními. Lidé jsou překvapení, že se o tom dá mluvit i jinak než nudně a odborně. Snažíme se, aby si všechno uměli představit a mohli vyzkoušet. Dotýkání je přísně nařízeno a vše vychází z praktických ukázek a dotazů. Jednou z nejlepších cílových skupin jsou návštěvníci topenářské výstavy Infotherma. Vytápění je zajímá a většinou i něco hledají. Nic neprodáváme, nemusíme říkat, který kotel je nejlepší nebo toto palivo si kupte. Jen si povídáme o principech jednotlivých zařízení. Naposledy jsme tam měli rozřezaný funkční model plynového kondenzačního kotle a chodili za námi i nadšení montéři s letitou praxí, že konečně pochopili, jak to pracuje. Možná to, že jsem vyučený horník, mě nutí vše ukazovat prakticky. Jeden funkční model je víc než sto obrázků a než deset tisíc slov a rovnic.
Říkáte dotýkání přísně nařízeno. Na co všechno si sáhnou?
My je třeba naučíme, jak si doma, když budou vytápět dřevem v krbových kamnech, mohou jednoduše stanovit jejich účinnost. Štítek, který topeniště má, se dělá na zkušebně a říká, že když je vše ideální, můžete dosáhnout těchto parametrů. Ale ideální není nikdy nic. Poradíme, jak se hodnotám dosaženým na zkušebně při certifikaci přiblížit. Ukazujeme, jak změřit vlhkost dřeva doma v mikrovlnce, největší laboratoří na světě je totiž kuchyň. Dozvědí se, kolik vzduchu spotřebuje jeden kilogram dřeva, je to minimálně pět tisíc litrů. „Osahají“ si jednotku energie a pochopí, že v jednom metru krychlovém zemního plynu je přibližně stejně energie jako ve dvou kilogramech suchého dřeva či ve čtyřech kilogramech dřeva mokrého. Snažíme se, aby pochopili, že spalovací zařízení není jen krabička, do které něco naložím, a ono si to samo schroupá a vyrobí teplo.
V čem lidé při topení chybují?
Když vjedete do vesnice a kouří tam komíny, nemusí to znamenat, že tam lidé topí odpadem. I ze dřeva lze udělat takový kouř, že se budete divit. Kouř ovlivňují čtyři základní věci. V čem topím, co tam dávám, kdo topí a jak se o zařízení stará. Pokud komín kouří, minimálně jedna je špatně. Chybou je například špatná volba kotle, může být předimenzovaný a ještě ani nemusí být moderní. Moderní je automatický kotel na pelety a uhlí nebo zplyňovací kotel na kusové dřevo, který má vzduchový nebo kouřový ventilátor. Lidé také často topí víc, než potřebují. Nejlevnější teplo je však to, které nespotřebujeme, není třeba mít kalhotkovou teplotu čtyřiadvacet hodin denně a v každé místnosti. Častou chybou je i mokré dřevo. Voda prostě nehoří a mokré dřevo se v ohništi nejdříve suší, což odebírá teplo a spalování je méně kvalitní. Nebo také když do kotle naloží moc a pak to zavřou. Když tam ale nejde vzduch, dusí se to.
Cítíte nějaký posun v postoji lidí k vytápění?
Obrovský. Dnes už téměř nikdo nepochybuje, že lidé, kteří doma spalují pevná paliva, výrazně ovlivňují ovzduší. Velkou roli v tom sehrály i kotlíkové dotace. Jejich hlavním cílem je vyměnit přibližně sto tisíc starých kotlů za moderní. Ale jejich podstatný přínos vidím i v tom, že se problematika emisí z vytápění začala výrazně komunikovat.
Smokemanovo desatero správného topiče1. Nebuď lhostejný k sobě ani k okolí, zajímej se o to, co jde z tvého komína. 2. Suš dřevo minimálně jeden až dva roky. 3. Nespaluj odpadky. 4. Nastav regulační klapky tak, aby vzduch mohl k palivu, oheň nedus. 5. Přikládej častěji menší dávku paliva než jednu velkou dávku za dlouhý čas. 6. Pravidelně čisti kotel a komín. 7. Používej moderní kotel či kamna. 8. Udržuj teplotu spalin za kotlem mezi 150 až 250 stupni. 9. Nevyhazuj teplo oknem, nepřetápěj a top jen tam, kde potřebuješ. 10. Top tak, jak chceš, aby topil tvůj soused. |
Projeví se už změna v chování jednoho domkaře?
Roli v tom, jak moc máme špinavý vzduch, hrají minimálně dvě věci. Jak moc kouříme a jaké jsou rozptylové podmínky. Ovlivnit jsme schopni jen tu první. Za skvělých rozptylových podmínek to jeden komín zas tak moc neovlivní. Ale za špatných jeden komín zakouří celou vesnici. Dobře provozované moderní spalovací zařízení vyprodukuje podstatně méně škodlivin než staré. Když jedete za starým autem, vidíte, co mu jde z výfuku, a brzy to i cítíte. Jedno takové auto vyprodukuje tolik škodlivin jako zhruba tisíc nových aut. Stejně tak jedno staré spalovací zařízení obsluhované někým, kdo to neumí, vyprodukuje tolik škodlivin, co stovky moderních kotlů. U aut nikdo nepovažuje za divné, že jednou za dva roky jdeme na STK, kde se měří emise. Což se zatím u kotlů neděje. Stačí když jednou na zkušebně prokáže splnění požadavků.
Dá se vyčíslit, o kolik méně škodlivin bude po výměně kotle?
Z výsledků reálných spalovacích zkoušek našeho Výzkumného energetického centra vyplývá, že staré spalovací zařízení na pevná paliva za sezonu vyprodukuje cca 50 až 300 kilogramů prachu. Moderní kotle, tedy automatické kotle na pelety a uhlí včetně zplyňovacích kotlů na kusové dřevo, ročně vypustí jedním komínem zhruba jeden až deset kilo prachu. Jedná se tedy o pozoruhodný rozdíl, ale musíme pamatovat na ty čtyři dříve zmíněné parametry.
Dokáže se vesnice se starými topeništi vyrovnat továrně?
Záleží, jaká vesnice, jaké továrně a o jakých znečišťujících látkách se bavíme. Spalovací zkoušky ukazují, že jedna vesnice, když je vytápěná pevnými palivy, klidně vyprodukuje řádově stejné množství dioxinů jako velká spalovna odpadů. A stejně benzo(a)pyrenu jako koksovna.
Objevují se při výzkumech i překvapivá zjištění?
V republice je řádově patnáct procent domácností vytápěných pevnými palivy a ty vyprodukují více než devadesát procent benzo(a)pyrenu a zhruba polovinu celkových emisí prachu. To je velký nepoměr. Navíc jde o roční průměr. Kotle to však produkují jen v topné sezoně, která trvá méně než půl roku, a ještě převážně v ranních a večerních hodinách. Relativní podíl se tak v tu dobu výrazně navyšuje. Tato čísla ukazují, že opravdu můžeme výrazně ovlivnit kvalitu ovzduší, které dýcháme. Samozřejmě hraje roli hustota osídlení, poloha toho osídlení, rozptylové podmínky. Problém je, že kouř nezná a nerespektuje plot ani hranice. Více než půl milionu českých domácností topí pevnými palivy. V Polsku provozují asi deset milionů malých kotlů a půl milionu kotlů je jen kousek od nás, tedy ve Slezsku.
Máte i vzdělávací program pro žáky a studenty. Jaký je jejich přístup k vytápění?
Je to nová generace, snažíme se do nich vložit jakousi šetrnost, informaci, že nejlevnější teplo je to, co nespotřebujeme. Určitě budou pohodlnější než my. Naší cílovou skupinou jsou ze dvou důvodů. Jednak když uvidí svého dědu, jak topí odpadem, tak mu řeknou, ty neblbni, to dýchám i já. Za druhé budou vědět, že existuje více variant vytápění, z nichž si mohou vybrat tu nejvhodnější. Snažíme se do nich dostat, že jsou schopni výrazně ovlivnit to, co jde z našich komínů, v souladu s posledním bodem takzvaného Smokemanova desatera správného topiče „Top tak, jak chceš, aby topil tvůj soused“.
