„Celé přízemí bylo kompletně pod vodou, místy až dva a půl metru. Přišla sem obrovská povodňová vlna, když na Palhanci praskla protipovodňová hráz. Vylomila všechny dveře, zničila sádrokartonové příčky,“ líčí okamžiky z loňského podzimu vedoucí výroby Jaroslav Veverka.
Ukazuje některé zemní místnosti, kde dál zůstávají až na cihlu oklepané omítky, a dodává, že první příchod po opadnutí vody byl pro všechny velmi emotivní.
Slezská tvorba přišla o prodejnu, kancelářské zázemí, prostory pro výrobu i část skladů. Všude byla spoušť, kterou pokrývala patnácticentimetrová vrstva bahna.
 |
„Když jsme to viděli poprvé, říkali jsme si, že to nemůžeme dát dohromady. Je nás tady třicet dva. Tři muži, zbytek ženy. Nedovedli jsme si představit, jak to zvládneme a že to půjde,“ vzpomíná Veverka.
„Škoda se vyšplhala na dvacet milionů,“ vyčísluje Veverka spoušť způsobenou vodou.
Jedna z malířek Lenka Baranová přiznává, že návrat do práce po povodni obrečela. „Hrůza. Vůbec jsme nevěřili, že se to dá zvládnout, jsme tady téměř samé ženy. Pomohli rodinní příslušníci a známí,“ popisuje Baranová, zatímco jednu skleněnou kouli za druhou zdobí lepidlem a pak po nich velkým štětcem roztírá třpytky, jež na vykreslených ornamentech ulpí.
Baňky maluje v přízemní místnosti, kde právě před rokem na maximum hučely vysoušeče a panovalo velké provizorium.
Desítky kontejnerů odpadu
Úklid zničených prostor Slezské tvorby trval měsíc a půl, z podniku se za tu dobu vyvezlo několik desítek kontejnerů odpadu. „Pomáhali i neznámí lidé, solidarita byla obrovská,“ netají dojetí Veverka. Slezské tvorbě zůstala jen místnost na foukání baněk a sklad ve třetím patře.
Zachránit se podařilo také dmychadlo a kompresor. Naopak za své vzala například speciální dřevěná prkna, na která si malířky při práci napíchávají své výrobky.
„Naštěstí jsme měli sklad hotových výrobků ve třetím patře, tak jsme vyzvali lidi, ať nás podpoří objednávkou. Velmi pomohli, dostali jsme se dokonce na trojnásobek běžného prodeje,“ říká Jaroslav Veverka.
A protože kvůli vyplaveným rozvaděčům elektřiny a nefungujícímu propojení firemních systémů množství objednávek zaměstnanci Slezské tvorby zjistili až koncem října, následovala rychlá výroba ozdob v popovodňovém provizoriu.
Lenka Baranová loňský listopad a prosinec označuje jedním slovem – mazec. „Musely jsme nastoupit, zakázek byla spousta. Měly jsme tady jen regály, okolo jely vysoušeče. Byla spousta práce.“
Vzorníky v hlavě
A protože velká voda Slezské tvorbě vzala i celou vzorkovnu, v níž byly po jednom kuse od každé tam vyráběné ozdoby, zůstaly malířkám jen popisy vzorů na kartičkách. „My služebně starší máme vše hodně v hlavě, takže jsme to konzultovaly mezi sebou a radily těm mladším,“ říká Baranová.
Od každého druhu ozdoby si teď znovu výrobna odkládá po jednom kusu, ale rozsahu původní vzorkovny dosáhne až za řadu let. Podnik má totiž na sedmnáct tisíc různých typů ozdob.
Podnik se s následky stále potýká. „Třetina Opavy byla pod vodou, je problém sehnat řemeslníky. Nejsou zedníci, nejsou malíři ani další profese. Po Novém roce nám tady firma nastoupí na další opravy,“ vysvětluje Veverka a přiznává, že opravy jsou i otázkou financí.
Výroba baněk vrcholí. Letos jsou nejžádanější bílé, průhledné a červené ozdoby a v módě je retro. Ve Slezské tvorbě každý kus projde rukama až osmi profesí – od foukání přes stříbření, máčení v barvě, malování či ořez stopek až po balení.
„U toho nejsložitějšího vzoru vezme jen malířka výrobek dvacetkrát do ruky. Naučit se foukání trvá rok a zvládne to jen jeden člověk z deseti. A u malování musíte zdobit dokulata a rovnoměrně rozdělit vzor ze všech stran,“ popisuje vedoucí Veverka specifika unikátní opavské ruční výroby skleněných vánočních ozdob.
