Transakce budí pozornost. Její podrobnosti přibližuje v rozhovoru Daniel Morys, šéf Dopravního podniku Ostrava.
Kolik a jakých tramvají od vítěze Dopravní podnik Ostrava koupí? Už jste podepsali smlouvu?
Jde o 30 až 40 kusů středněkapacitních, nízkopodlažních tramvají vybavených klimatizací. Předminulý týden skončila elektronická aukce, které se kromě švýcarské firmy Stadler Bussnang AG zúčastnily Krnovské opravny a strojírny. Minulý týden představenstvo Dopravního podniku Ostrava vyhodnotilo jako vítěznou nabídku Švýcarů. Nyní běží lhůta 15 kalendářních dnů, kdy může poražený podat námitky. Pokud nepodá, ve druhé polovině prosince podepíšeme smlouvu.
Rozhodla pouze cena?
Výsledná cena 27,2 milionu korun za jeden vůz nás příjemně překvapila. V součtu jde o 1,088 miliardy korun (bez DPH) za 40 vozů, což je o 300 milionů méně, než jsme předpokládali. Ale cenové nabídky od obou firem byly srovnatelné. Ve finále rozhodla technická kritéria.
V čem jsou švýcarské vozy lepší?
Zmíním tři hlavní parametry: vyšší rychlost, kapacita a počet dveří. Zatímco tramvaj EVO od krnovské firmy může jet maximálně rychlostí 70 kilometrů za hodinu, švýcarská až 80 kilometrů. Česká tramvaj pojme přes 160 cestujících a má troje dveře. Švýcarská pojme až 188 lidí a má čtvery dveře, takže větší počet cestujících nastoupí rychleji.
Tramvaj zvaná Metelitsa z dílny Stadleru, s kterou firma nedávno uspěla v soutěži pro ruský Petrohrad. Podobná by mohla jezdit v Ostravě.
Bude to první velká dodávka tramvají z ciziny. Někdo tleská, jiní kritizují, že nedostaly přednost domácí firmy. Co říkáte vy?
Jsem rád, že se podařilo vysoutěžit zahraniční tramvaje. Ostrava získá pro svůj provoz novou švýcarskou kvalitu, která přinese cestujícím vyšší komfort, například nižší hlučnost, klimatizaci, plnou nízkopodlažnost a další výhodné parametry. Jednou z vychytávek jsou třeba USB konektory, takže lidé si budou moci dobíjet své mobilní telefony. Navíc jde o tramvaj, která už se osvědčila na různých místech Evropy. Kdežto EVO je první česká středněkapacitní tramvaj, která se teprve testuje. Jedna jezdí v Liberci.
Kdy se Ostrava těch vozů dočká?
Pokud podepíšeme smlouvu, firma je začne vyrábět příští rok a pokračovat bude i v dalším roce. První vozy by měly vyjet na naše koleje už v roce 2018. Zatím jich chceme odebrat 30. Ale máme opci i na dalších 10 kusů. O nich rozhodneme až později, podle situace a potřeb.
Už je jasné, zda se budou vozy vyrábět ve Švýcarsku, či Bělorusku? Spekuluje se i o Ostravě.
Nemohu mluvit za firmu Stadler, která dodává tramvaje do celé Evropy. Má pobočku v Bělorusku, Polsku, ale má i projekční a obchodní tým v Praze. Nepochybuji, že kvůli logistice a nákladům nebude chtít vyrábět moc daleko od místa, kam bude tramvaje dodávat.
Znamená to, že by mohly švýcarské tramvaje vznikat přímo v ostravské firmě Ekova?
Až uzavřeme smlouvu, pokusíme se domluvit spolupráci. Ekova je dceřinou společností Dopravního podniku Ostrava, který patří městu. Je v našem zájmu vyjednat, aby měla možnost se na výrobě podílet.
Proč Ostrava rovnou nezadala zakázku Ekově? Vydělala by na tom: kromě nových tramvají za dotace by místní lidé měli práci, mzdy a odváděli by tu daně.
To není možné z několika důvodů. Ekova totiž nevyrábí jen pro náš dopravní podnik. Většinu svých tržeb má naopak za zakázky pro jiné firmy. Znamená to, že přímá zakázka města by byla nedovolenou veřejnou podporou – narušila by rovné podmínky na trhu. Ale ani kdyby to bylo možné, Ekova takové tramvaje vyrobit neumí. Pro nás zajišťuje hlavně těžkou údržbu, tedy opravy. Dokáže také tramvaje dobře vybavit a vystrojit, tedy finalizovat, ale neumí vyrobit hrubou konstrukci. Výroba karosérie a podvozku je práce pro těžké strojírenství. Ekova na to nemá prostory ani podmínky, zaměřuje se na lehké strojírenství.
Krnovské opravny a strojírny ty možnosti ale mají. Proč do toho nešly společně s Ekovou? A proč se nepřihlásilo více firem?
V tom spojení by mohl být střet zájmů. Specifikace nových tramvají byla tentokrát natolik otevřená, že dala šanci mnoha dodavatelům. Další české firmy se nehlásily hlavně proto, že takové tramvaje nedělají. Středněkapacitní vozy jsou specifikem Ostravy. I u nás jde o novinku. Dřív tu jezdily buď velké, nebo malé vozy, které se spojovaly, což je nevýhodné. Jak už jsem zmínil, Krnovské opravny a strojírny teprve testují nově vyvinutý typ středněkapacitní tramvaje. Další česká firma, která přichází v úvahu, má potíže. Tak velkou zakázku by momentálně nezvládla. A zahraniční firmy se zřejmě nehlásily proto, že nemají volné výrobní kapacity.
Daniel MorysDevětatřicetiletý Daniel Morys nahradil 16. září Romana Kadlučku ve funkci předsedy představenstva (ředitele) Dopravního podniku Ostrava. Do té doby byl od roku 2012 generálním ředitelem a jednatelem společnosti ČEZ Energetické služby. Ve stejné společnosti zastával manažerské pozice už od roku 2008. Předtím pracoval v ČEZ Logistice, Severomoravské energetice a dalších dvou společnostech. |
A není to spíš kvůli údajně zmanipulovaným zakázkám v minulosti? Zástupci firmy Stadler na jaře mému kolegovi tvrdili, že se hlásit nebudou. Až později se nechali přesvědčit, že to má smysl.
I to je možné. Jsem v Dopravním podniku krátce, ale slyšel jsem, že firmu Stadler přesvědčoval k účasti ostravský radní pro dopravu a další lidé. Jestliže ještě před výběrovým řízením stimulovali trh, aby vytvořili konkurenční prostředí, tak to byla jejich velmi dobrá práce. Díky tomu soutěž proběhla férově, cena dopadla nad očekávání, Ostrava získá moderní tramvaje, které nutně potřebuje, a navíc se možná bude podílet i na jejich kompletaci.
Takže zakázku neovlivnil žádný lobbista? Víte, že soud začne v pondělí řešit kauzu Martina Dědice, který podle žalobce dostal v minulosti úplatky za tramvaje pro Ostravu od dodavatele, skoro milion za jednu?
Znám to jen z doslechu. Osobně žádné tlaky nebo vlivy necítím. Podnikli jsme opatření, aby ani žádné nenastaly. Myslím si ale, že ve skutečnosti neměl Martin Dědic v DPO takový vliv, jak se říká. Jen se na trhu snažil vytvářet dojem, že ho má, a mnozí lidé mu to baštili.
Nic takového teď nehrozí?
Určitě ne. Přicházím s tím, že změním firemní kulturu tak, aby do soutěží nemohly zasahovat vlivy zvenčí, aby dopraváci byli opět hrdí na své řemeslo, ale naším středobodem byli cestující. Jejich spokojenost budeme měřit pomocí průzkumů. Mým cílem je vrátit DPO sebevědomí a vybudovat z něj nejmodernější dopravní podnik v zemi.
