Dosud členové mysliveckých spolků vytvářeli pachové bariéry, dávali na louky určené k sečení kůly s igelitovými pytli, instalovali tam majáky s optickým i akustickým plašičem nebo je procházeli se psy. Využití dronu s termovizí je ale podle nich účinnější.
„Je to opravdu velký rozdíl, sami jsme byli překvapení. To, co se podařilo, je neuvěřitelné,“ popsal letošní první zkušenost s drony Vladimír Mička z mysliveckého spolku z Hlavnice na Opavsku.
 |
Hlavničtí myslivci už mají za sebou dvojí sečení a na další se chystají. „Máme rozsáhlou honitbu, hospodaří na ní dvě družstva a soukromník. Někteří sečou teď, jiní teprve budou,“ objasnil Mička.
Na prvních dvou plochách Hlavničtí s dobrovolníky zachránili sedm a šest srnčat. „Večer jsme to tam šli zkontrolovat a už se tam objevovaly i srny. Každá si to své najde,“ popsal Mička.
Stejnou zkušenost mají i ve Slezských Rudolticích na Krnovsku. „Neprohledaný nezůstal ani centimetr čtvereční, zachránili jsme pět srnčat. Nebýt dronu, nenajdeme je. Jsou bezpachová, pes by je nenašel,“ nastínil hospodář tamních myslivců Vladimír Mader.
Slezskorudoltický zemědělec Adam Synáček seč travnaté plochy naplánoval na časně ráno. „Přišli ještě dřív a celou plochu si před výjezdem traktoru přeletěli. A musím smeknout, díky spolupráci všech to dopadlo výborně,“ komentoval.
Zájem o pomoc přibývá
S dronem na nahlášená místa vyjíždějí dobrovolníci ze spolku Zachraň srnče před sekačkou. Zájemců o jejich práci přibývá. „Koordinuji skupinu dronistů na Opavsku, Hlučínsku a Krnovsku a od začátku sezony za sebou máme 1010 hektarů a 135 zachráněných srnčat. A to ještě sezóna neskončila,“ řekl pilot dronu Petr Michalčík.
Sám má k dispozici dva drony a skupina letos poprvé využila dron, který jí pomohli pořídit dárci ve veřejné sbírce. Dronem s termovizí si pilot vždy před začátkem sekání načte celou plochu a vyhledá mláďata.
„Nejlépe se vyhledávají brzy ráno, když je chladno, to srnčata na obrazovce krásně svítí,“ popisuje Michalčík. Pak podle GPS souřadnic, vysílačkou či po telefonu pilot naviguje dobrovolníky, jež srnčata přímo v terénu šetrně sbírají.
„Zamazat si ruce od hlíny, mít rukavice a srnče brát ještě přes natrhanou trávu. I v přepravní bedně je tráva. Srnčata pak ukládáme na kraj lesa u plochy, kde se sekalo,“ objasnil Vladimír Mader celý postup.
Na okrajích luk si mláďata zase najdou srny. Srnčata matku přivolávají specifickým pískáním, podle kterého je bezpečně pozná.
