„Ty si ani nedovedeš představit, jak strašně zle se vám povede, strašně zle.“
To řekl bývalý generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa (KSČ) a záhy ‚nepřítel lidu‘ Rudolf Slánský manželce Josefě při poslední návštěvě ve věznici před soudním procesem a popravou v prosinci 1952. Josefa, přesvědčená komunistka, odvětila: „Proč? Strana se o nás přece postará.“ Vůbec netušila, že se s manželem vidí naposledy.
Pravdu měli oba. Slánský to věděl, protože dříve spoluurčoval pravidla msty rodinám lidí popravených a vězněných z politických důvodů. A KSČ se o manželku, osmnáctiletého syna Rudolfa a tříletou dceru Martu opravdu „postarala“.
V letech 1953 až 1955 rodina nuceně žila v Razové u Bruntálu, nyní obci s více než pěti stovkami obyvatel a úctyhodnou délkou dvanáct kilometrů.
Na její zdravotní problémy, zejména pak s hybností rukou, vzniklé při předchozím věznění, nebrali žádné ohledy.
