Porodní báby, to je poněkud nevšední téma. Co vás k nim přivedlo?
Začala jsem se jimi zabývat v době studia na Slezské univerzitě v Opavě. V historické literatuře se člověk běžně dočte, že v těch dobách umírala spousta matek při porodu či v šestinedělí, ale nikde jsem se nedozvěděla, kolik jich skutečně bylo. Zjistila jsem, že statistiky téměř neexistují. Nenapadlo mě tedy nic lepšího než matriku po matrice ve vybraných oblastech začít mateřskou úmrtnost zkoumat.
To jste si v matrikách dělala čárky, kolik žen zemřelo při porodu?
Přesně tak. Je to práce na spoustu hodin. Už mám za sebou tisíce stránek matrik, aby bylo možné statistiky vůbec vytvořit. A ruku v ruce s tím šel proces medikalizace, tedy to, jakým způsobem se stát zajímal o zdraví obyvatelstva, jakým způsobem působil na institucionalizaci porodnického odvětví. A abych mohla spočítat, zda opravdu měla medikalizace vliv na úmrtnost matek při porodu, musela jsem si udělat ty statistiky.
Ekonomicky nebylo udržitelné, aby žena šest týdnů ležela. Když měla děti, tak z dokladů víme, že porodní bába přišla den po porodu – a ženská už vařila a starala se o děti.
