Kraj bez těžby uhlí, umíte si to vůbec představit?
Uhlí je jako každá jiná komodita. Když něco vytvoříte, tak to musíte i prodat. A to je problém. Ve světě je uhlí dost, jsou i jiné, snadnější způsoby těžby, už této suroviny není tak potřeba. Nejsem sice žádný odborník, ale když se něco nedá prodat, tak je to v podnikání špatně.
Nebylo by regionu lépe, kdyby uhlí tady nikdy nebylo? Třeba bychom tady měli tak krásně jako v jižních Čechách...
Nevím, jestli by tady byly zrovna jižní Čechy, ale pravděpodobně by to byla zemědělská oblast. Ale průmysl prostě k Ostravě patřil a patří a vůbec si nedovedu představit, že by tady uhlí nikdy nebylo. Těžký průmysl Ostravsko obrovsky obohatil. Uhlí dalo lidem zaměstnání, zkrátka to vše k Ostravsku a Karvinsku patřilo.
Obohatili region i havíři?
Havíři byli vždy špičkoví. Když je člověk mladý, tak si mnohé věci neuvědomuje, ale nyní je pro mě havíř jednička. Protože to byli a jsou lidé skromní, s obrovským umem a manuální zručností.
No počkejte. Mnoho lidí si vybaví horníka jako člověka drsného, víceméně vulgárního, který měl blízko k alkoholu.
Pro některé lidi to tak bylo, i já si to kdysi myslel, ale když jsem pak s horníky přišel do kontaktu a spolupracoval s nimi, tak jsem kladl do popředí úplně jiné vlastnosti. Manuálně pracovat, to je obrovské umění. Dřina a současně nepředstavitelně obtížné podmínky. A s každým problémem si i kilometr pod zemí museli poradit. A poradili. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že umět dobře manuálně pracovat je stejné umění jako udělat vysokou školu.
Co dokázali?
Průměrný výkon v rubání byl čtyři tuny uhlí na hlavu a směnu. Jen si to představte. Průměrná sloj měla na výšku osmdesát, pětaosmdesát centimetrů a procento mechanizace v ostravské části revíru bylo třeba jen osm procent, jinak se všechno dělalo ručně. Vedle horníků musím jmenovat i techniky, inženýry, hlavní inženýry, vedoucí závodu a další. To nemohli být hlupáci.
Neublížil hornictví socialismus, který tuto profesi zpolitizoval a možná až neúměrně preferoval?
S tím nemohu vůbec souhlasit. Někdo si možná říká, že hornictví bylo protlačované. Ale vezměte si ty podmínky, ve kterých robili. Jsem přesvědčen, že jejich platy rozhodně nebyly přehnané. Návštěvníci muzea mnohdy ani nevěří, že takovou práci mohl horník zvládnout.
Docela se divím, že komunisty nenapadlo zřídit hornické muzeum.
Tak to není. Myšlenky na muzeum se zrodily někdy na začátku 80. let. Tehdejší ministr energetiky a paliv Vlastimil Ehrenberger podepsal zakládající listinu, ale nakonec se muzeum otevřelo až v roce 1993.
Kdo se o Hornické muzeum nejvíce zasloužil?
Tak určitě na začátku Stanislav Vopasek, který byl realizátorem prvotní myšlenky a první ředitel, dále také ředitel Miroslav Fojtík. I on tady dlouho pracoval. A musím jmenovat i Jana Světlíka, který Hornické muzeum zachránil.
Právě spojení hornického muzea s Vítkovicemi mnoha lidem moc nepasovalo.
A to je základní omyl, protože Salomon Mayer Rothschild, majitel Vítkovic, v 19. století právě tento důl koupil a pojmenoval po svém nejmladším synovi Anselmovi. Důlní a hutní těžířstvo vlastnilo jak doly, tak i hutě. Takže se to jen vrátilo zpět. A navíc. V roce 2010 OKD muzeum už nechtělo, nebyli tam vrcholoví manažeři z našeho regionu a v technických památkách neviděli žádný potenciál. A jediný pan Světlík bych ochoten muzeum provozovat. A to vskutku není dobrý byznys, protože vstupné zdaleka nepokryje náklady na provoz.
Hornické muzeum:Hornické muzeum bylo otevřeno 4. prosince 1993 na svátek svaté Barbory, patronky hornictví. Leží v Ostravě-Petřkovicích na úpatí vrchu Landek, kde bylo doloženo první osídlení Ostravy i první užití uhlí. Muzeum tvoří areál bývalého Dolu Anselm, návštěvníci se tak díky tomu dostanou i do podzemí. Expozici tvoří i část věnovaná důlnímu záchranářství. V roce 2010 změnilo muzeum vlastníka, místo OKD areál provozuje Dolní oblast Vítkovice. Hornické muzeum je součástí Landek Parku, který lidem nabízí i volnočasové aktivity, například sport, kemp, cyklostezky a další. Od roku 2010 vede Landek Park s Hornickým muzeem 68letý Lumír Plac, jenž na Dole Anselm a na dalších ostravských dolech pracoval celý život, a to od pomocných profesí až po technické. |
Jaká je současnost Hornického muzea?
Momentálně pořád na něčem pracujeme a z toho mám obrovskou radost. V nedávné minulosti jsme například natřeli a opravili stoletou těžní věž, zprovoznili historický důlní vláček, vybudovali nové osvětlení areálu, připravili autentické fárání do dolu, otevřeli novou restauraci, zprovoznili cyklostezky.
Kolik lidí ročně navštíví Hornické muzeum?
Expozice navštíví přibližně 45 tisíc lidí ročně, ale do celého areálu přijde až 300 tisíc návštěvníků z celého světa. Důlní expozice je však kapacitně omezena bezpečnostními předpisy Obvodního báňského úřadu.
Co má báňský úřad společného s muzeem?
Společného má hodně, jelikož návštěvníci fárají nad zlikvidovanou těžní jámou, která je pod neustálou kontrolou báňského úřadu. A toto prostředí úzce souvisí s historickými štolami Albert a František.
A chodí vůbec do Hornického muzea horníci?
Někteří možná byli po ukončení těžby na Ostravsku vůči hornictví trochu zapšklí, ale nelze se jim divit. Nyní často vidíme, jak u důlních strojů stojí bývalý havíř a vykládá své rodině, jak kdysi pracoval. Mám z toho velkou radost, protože kdo může přiblížit práci v dole lépe než právě bývalý havíř.
Lumír Plac ve venkovní expozici Hornického muzea na Landeku.
Nebudete chtít získat do expozice i něco z postupně likvidovaných dolů na Karvinsku a Frýdecko-Místecku?
Ačkoliv jsme se s OKD rozešli, tak pochopitelně spolupracujeme i nadále. Prostřednictvím své nadace nám například pomohli se zprovozněním historické důlní lokomotivy a díky nim na ni máme řadu náhradních dílů. Dohodli jsme se, že pokud se OKD bude něčeho „zbavovat“, nabídne to i nám. Určitě bychom tak mohli obohatit povrchovou expozici, kde jsou například těžní kombajny nebo razicí stroje.
A na další hornické muzeum na Karvinsku by to už nevydalo?
Nikomu bych nebránil, ale považuji to za zbytečné. Ostravsko-karvinský revír byl také jeden a bylo by zbytečné provozovat na tak malém území dvě stejná zařízení. A to si ještě uvědomme, že v Ostravě-Michálkovicích provozuje Národní památkový ústav další muzeum – Důl Michal.
Co těžní věže? Neměly by zůstat stát coby vzpomínka na havířinu v kraji a nebourat se jako v minulosti?
Musí se zvážit, na co stát bude mít peníze. Nelze nechat jenom stát těžní věže bez údržby. Nátěr jedné těžní věže se pohybuje v řádu milionů korun. Já jsem jednoznačně pro zachování typologicky různých těžních věží.
Jak by Hornické muzeum mělo vypadat v roce 2056, tedy za čtyřicet let?
Určitě bych nechtěl, aby se z Landeku stal nějaký lunapark. Ať se muzeum dále rozvíjí a Landek Park se stane ještě atraktivnějším, ale přitom si zachová to nádherné prostředí plné zeleně.
