Hlásila jste se sama, nebo vás vybrali?
U nás ve firmě to funguje tak, že hodně pracujeme s plánem nástupnictví. Téměř všechny pozice obsazujeme interně. Samozřejmě, že jsou ale také posty, na které přicházejí lidé zvenčí.
Takže jste věděla, že pokud by s vaším předchůdcem Janem Rafajem třeba spadlo letadlo, tak nastupujete na jeho místo?
To zní dost drsně. (směje se) Takhle bych na to určitě nemyslela. Je ovšem pravda, že jsem věděla, že figuruju v plánu nástupnictví. Průběžně jsem na to byla připravována, stejně jako se připravují další kolegové. V naší firmě se bere jako selhání, pokud by někdo najednou vypadl z funkce a nikdo by nebyl připraven ji převzít, protože nepřipravil svého nástupce. Navíc já jsem zastupovala pana Rafaje už od roku 2011, takže jsem měla dostatek času, se na tu roli připravit.
Znamená postup na takový post více, nebo méně práce? Ráno ji rozdělíte a máte klid?
Je to určitě o mnohem větší zodpovědnosti, k tomu musím být vždy připravena k diskusi s kolegy z top managementu. Je to náročnější práce, na druhé straně může člověk více ovlivnit, má větší tým...
Máte něco, co jste dříve nemohla udělat a teď se do toho pustíte?
Neřekla bych, že nemohla, ale byly jiné priority. Já jsem velkým zastáncem digitalizace. S tou jsme už začali a teď bych ji chtěla rozšířit na všechna oddělení, zavést bezpapírovou kancelář.
Co to znamená?
Tím, jak má firma svou dlouhou historii, tak se nabalovaly různé zvyklosti či postupy. Chtěla bych odstranit to papírování, aby se jednalo hlavně elektronicky. K tomu se chystáme na Průmysl 4.0, což je automatizace a robotizace.
Někteří říkají, že Průmysl 4.0 je hlavně propouštění.
To si nemyslím, to jsou mýty. Navíc my máme ve firmě průměrný věk 48 let a vzhledem ke stavu trhu práce se obávám, že pokud na to nepřistoupíme, nebude mít tu práci za pár let kdo dělat. Sehnat zaměstnance na trhu práce je dnes hodně těžké, někdy dokonce nemožné.
Hrozí, že vám firma odchody do důchodu „vymře“?
Ta hrozby tady určitě je. Proto se na to musíme připravit. Navíc firma v minulosti vždy nabírala po vlnách. To začalo v roce 1951, pak se ta generace vystřídala. Teď tady máme generaci padesátníků, která půjde prakticky v jednom okamžiku do důchodu.
Už víte, který to bude rok?
To není jeden konkrétní rok, je to několik let po sobě, kdy ta generační výměna proběhne. Ta vlna se postupně zvedá.
Kdy ta vlna bude vrcholit?
Po roce 2020 to začne být hodně špatné. Osmdesát procent lidí ve firmě má přes čtyřicet let a k tomu si musí vychovat nástupce.
Které jim vy budete muset sehnat.
To budeme. Na pracovním trhu je ale velká díra. Zájem o technické obory klesá, méně je dětí také celkově, a právě v tomto pomůže hlavně robotizace.
Jaké bylo vaše vůbec první zaměstnání?
Pracovala jsem na projektech Evropské unie na ministerstvu zdravotnictví. K tomu jsem si přibrala spolupráci se vzdělávací agenturou, kde jsem pracovala jako lektor a následně jako manažerka lidských zdrojů. A odtamtud jsem se dostala do hutí.
Měla jste k hutím nějaký bližší vztah?
Já jsem z Hrabové, můj dědeček tady pracoval jako fotograf. Takže jsme si už jako děti prohlíželi různé fotografie, od prezidenta Zápotockého a dalších. Mám k huti díky tomu osobní vztah.
V hutnictví mnoho žen ve vrcholných funkcích nepracuje. Jak vás berou kolegové?
Normálně, a platí to nejen pro Ostravu. Vedla jsem také mezinárodní tým v oblasti rozvoje zaměstnanců pro region a ani tam nebyly žádné problémy.
Region znamená z pohledu společnosti ArcelorMittal co?
Německo, Polsko, Rumunsko a Česká republika.
Poslouchali vás? Je v těch státech jiný přístup k ženám?
Byla to dobrá spolupráce. Neřekla bych, že by byl nějaký problém. Máme personální ředitelku jak v Polsku, tak v Rumunsku. V Německu je ten systém trochu jiný. Já navíc měla na starost podporu žen v regionu.
Máte nějaký „babský komitét“?
Máme.
Co jste tam řešily?
Co ženám nejvíc vadí, například skloubení jejich profesního a soukromého života. Ženy si často nevěří, zda na některé funkce mají, tak jim to pomáháme překonat. Ženy by měly více riskovat a nebát se, že neuspějí. Na tom intenzivně pracujeme a již jsme za to získali i ocenění.
Jak odpočíváte?
Prakticky každý víkend jsem na horách, miluju Beskydy. Mám hodně přátel a pokaždé jezdím na jiné místo, abych je objevila co nejvíce.
Hodně přátel? Kolik „kamarádů“ se k vám začalo hlásit v okamžiku, kdy jste povýšila?
Já bych řekla, že mám kamarády dlouhodobé, a to i v práci, to se nemění.
Prý si navrhujete šaty...
Občas navrhnu něco na sebe či příbuzné. V podstatě každý ode mne dostane během roku nějaký takový dárek. Ráda pracuji s látkami, jako je hedvábí, na které v obchodech již prakticky nenarazíte.
