Pavel Drobil ve firmě V-Nass, bývalé Nástrojárně vítkovického Závodu 5, kterou...

Pavel Drobil ve firmě V-Nass, bývalé Nástrojárně vítkovického Závodu 5, kterou Anacot Capital v roce 2016 koupila. Většina výroby míří do zahraničí. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Z politika investorem. V Ostravě jsou obrovské možnosti, říká Pavel Drobil

  • 9
Byl jednou z čelných tváří ODS, ministrem životního prostředí, náměstkem hejtmana. Před několika lety se Pavel Drobil z politiky vytratil, začal investovat a založil společnost Anacot Capital.

Firma o sobě poprvé dala více vědět na začátku srpna, kdy podala nabídku na odkup společnosti Vítkovice Power Engineering (VPE). Manažeři VPE ale na poslední chvíli poslali firmu do konkurzu a z koupě sešlo.

Chtěli jste koupit společnost Vítkovice Power Engineering, kterou ale její manažeři krátce po vaší nabídce poslali do konkurzu. Jak to změnilo vaše plány?
Začnu zeširoka. My se snažíme zajistit firmy, které jsme koupili. Jak Elfe, tak V-Nass jsou dominantně závislé na těžařích ropy a plynu a to je sektor, který nezažívá právě nejlepší období. Takže jsme chtěli, aby ty firmy stály na více nohou.

To chce přece každá firma. Jak to souvisí s VPE?
Úzce. Pro Elfe jsme získali nové zákazníky, kterým jsme chtěli začít dodávat co nejdříve. A protože pořízení nových strojů trvá i několik měsíců, hledali jsme někoho, kdo by s námi spolupracovat. A zjistili jsme, že ve VPE je ta technologie k dispozici.

Anacot Capital

Investiční společnost vlastní Pavel Drobil se svým obchodním partnerem Jaroslavem Čánkem. Firma investuje do strojírenských podniků, vlastní firmy Elfe, New Elfe, Nosarota a V-Nass působící převážně v těžařském průmyslu. Na začátku srpna chtěla koupit společnost Vítkovice Power Engineering, která je v insolvenci. Její manažeři ale záhy poslali firmu, bez vědomí akcionářů, do konkurzu a z koupě sešlo.

Jak jste od zakázky přešli k úvahám o koupi VPE?
To, že se reorganizace VPE bude zřejmě řešit prodejem, nebylo tajemství. A pro nás to byla zajímavá investice. Tak jsme začali hledat pro ten závod možné zakázky, jak uvnitř skupiny, tak navenek a skončilo to tím, že jsme podali indikativní nabídku.

A den poté poslali manažeři VPE do konkurzu. Jak to změnilo vaše plány?
My teď sondujeme, co dál. Jednali jsme s insolvenčním správcem a rozhodujeme se, co uděláme.

Čekáte, jaké budou nové podmínky?
Nějaké informace máme, správce je zveřejnil v insolvenčním rejstříku.

Půjdete do toho?
Asi náš zájem potvrdíme, všechno směřuje k začátku září, kdy mají firmy potvrdit závazné nabídky.

Co konkrétního se pro vás vyhlášením konkurzu na VPE změnilo?
My jsme měli připraveny pro VPE dvě velké zakázky, ale klienti jsou dnes ostražití.

Ostražití? Klientům přece může být jedno, jak zakázku splníte, hlavně že je.
Takhle to už dnes nefunguje. Klienti chtějí vidět místo, kde zakázku zpracováváte, jestli je firma schopná dostát svým závazkům, jestli bude mít energie, jestli je někdo neodstřihne od logistiky. A konkurz každého klienta zneklidní. Z toho vyhlášení nemá žádný z klientů radost, protože se tím zvyšuje míra nejistoty.

A ve výsledku je tedy pro vás dobře, nebo špatně, že ten konkurz začal?Na jednu stranu je to dobře, na druhou to pak může vyvolat spoustu dalších problémů.

Chtěli jste koupit celé VPE, nebo jen nějakou část?
Dominantně nás zajímala energetika.

Zlepšilo vyhlášení konkurzu vaši vyjednávací pozici?
Dnes jsme ve fázi, že když to hodně zjednoduším, tak je každá cena, kterou kdokoliv za ten podnik nabídne, jen nasliněným prstem ve větru. Když bychom se dívali třeba jen na EBITDA, tak bychom museli říct „ještě mi za ten podnik připlaťte“.

Jde vám při koupi VPE i o jméno Vítkovice v názvu?
To asi bude mít mateřská firma zajištěné. Navíc my jsme podali nabídku na aktiva VPE, ne na firmu jako takovou. Nám šlo o výrobní prostory a know-how lidí, ne o název.

Určitě máte plán, kolik byste tam chtěli udržet lidí. Zachovat plnou zaměstnanost by asi nebylo rentabilní.
To, co teď řeknu, je jen hrubý nástřel. Náš odhad se pohybuje okolo poloviny stávajícího stavu. Ale tím nechci nikoho znejisťovat, nejsme jediní zájemci a zatím jsme nemohli provést hloubkový audit, který by nám ukázal, kolik lidí bychom potřebovali. Zatím pracujeme s odhadem 300 zaměstnanců, ale to je opravdu jen odhad.

Vy jste začínal v advokacii, pak jste investoval do Lázní Darkov, které jste prodal, jak jste se dostal ke strojírenství?
Investice do Lázní Darkov byla spíše výsledkem nějakého vztahu mezi advokátem a klientem, který se časem přetavil ve vztah dvou obchodních partnerů. Já byl vždy jen čistý investor, nikdy jsem nezasahoval do chodu firmy. Když to hodně zjednoduším, tak mě zajímalo jen to, zda budou na konci roku dividendy.

A ke strojírenství jste se dostal jak?
To mě zajímalo vždy, i v době, kdy jsem působil v politice. A když jsme se se společníkem rozhodli, že dáme do společnosti Anacot Capital veškeré naše peníze, řekl jsem, že se chci více zapojit a že chci, abychom šli do strojírenství. A také kolegovi to přišlo jako rozumný krok.

Bylo vaše dřívější angažmá v politice ve vašem investičním působení pomocí, nebo přítěží?
Jednoznačně přítěží. Přestože od doby, kdy jsem skončil v poslanecké sněmovně a začal jsem se aktivně zapojovat do dění ve firmě, uběhly nějaké dva roky, i tak mě všude znali.

Ceny firem, které jste chtěli koupit, okamžitě stoupaly, když jste se objevil v jejich kanceláři?
To nevím, ale několikrát se stalo, že naši partneři, se kterými jsme o případné koupi jednali, pustili k prohlídce dílny jen kolegu, aby moje tvář nevzbudila případné spekulace. Na firmu V-Nass jsem se musel až do okamžiku, kdy jsme do ní opravdu vstoupili, dívat jen na internetu, dříve jsem tam fyzicky nebyl.

Čili jste nikdy neotevřel dveře v cizí firmě a neřekl „Dobrý den, přišel jsem si k vám vyprat špinavé peníze z politiky“? Zažil jste i takové reakce?
To byla zlá a falešná větička, jak by řekl klasik (směje se). Ne, takto to nikdy nebylo. Vždy to bylo spíše v rovině, aby to nevzbudilo nějaké diskuse, aby se z našeho zájmu nestal bulvár. Tady se všechno vykecá. Když jsme se zajímali o jednu firmu, tak se to rozneslo a hned tam byli další zájemci o koupi.

Je Ostrava z investičního pohledu zajímavá?
Vidím tady obrovské příležitosti, možná větší než v Praze. Ono to vypadá, že je v Čechách více investorů než tady, ale musíme si uvědomit, že tady jsou historicky podstatně větší firmy než ve zbytku republiky. Tady je každá firma Poldovka, když to přeženu, na to se hledají kupci složitěji.

Říká se, že vyrobit umí každý, ale frajeřina je prodat. Kde jste získali lidi, kteří vám shání zakázky? Proč nejsou v těch velkých firmách?
Proč jsou u nás a ne u nich, na to se musíte zeptat v těch velkých firmách.

Jde mi o to, že jste říkal, že jste sehnali zakázky, které byste dělali ve VPE. Proč si je ty firmy nesehnaly samy?
Když jsme seděli s jedním naším obchodníkem, tak jsem mu řekl: „Mně je to jedno, klidně si vydělej milion měsíčně, ale to znamená, že pro firmu vyděláš deset. A je mi jedno, jestli sedíš v kanceláři, nebo v letadle na cestě k našim klientům.“ Navíc ve velkých firmách vznikají různé administrativní těžkosti, rozhodování tam není tak snadné jako u nás. Od generálního ředitele přes další ředitele je k lidem občas hodně pater.

Nemáte obavu, že se do té fáze můžete taky dostat?
Děláme vše pro to, abychom se do takové situace nedostali. Anacot je úmyslně mimo systém firem, abychom jim do toho moc nekecali.

Myslíte na další expanzi?
Zamýšlíme jednu akvizici, poprvé mimo kraj, ale zůstáváme na Moravě. Pokud se to podaří, mohli bychom se dostat s celkovým obratem nad miliardu. Ale to není to hlavní, proč nás ta firma zajímá.

Jak jako podnikatel a politik vnímáte vztah koruny a eura?
Jako podnikatel a ani jako politik určitě nejsem odpůrcem přijetí eura. V tom jsem v ODS tak trochu bílá vrána. Nemám tak negativní názor na euro a už vůbec ne na Evropskou unii jako někteří kolegové. Je to podle mne pro Čechy obrovská příležitost vymanit se z traumat, která máme od války, ne-li ještě od Habsburků.

A jaké jsou vaše plány v politice?
Dnes má pro mě opravdu naprostou prioritu podnikání a vystavění a úspěch naší investiční skupiny. Co bude za pár let, si pro sebe nechávám otevřené.