Třeba jejich jednání bylo jen pragmatické. Vsadili na jistotu, že sami snáze překročí pět procent než se STAN deset...
Myslím, že po volbách budou litovat, když uvidí, kolik bychom měli společně. Chtěli jsme být třetí silnou silou s výrazným vlivem, ale rozhodli se, jak se rozhodli. Myslím, že to jejich jméno trochu poškodilo.
Možná to ale dopadne tak, že lidovci v Poslanecké sněmovně budou, ale STAN nikoliv. V průzkumech ne vždy máte nad pět procent.
Tak to není. Například v posledním průzkumu má STAN dokonce třináct procent. Rozptyl průzkumů je opravdu veliký.
Vy jste po odluce s KDU-ČSL museli rychle doplnit kandidátku. Byl zájem?
Neměli jsme s tím žádný problém, starostů máme dostatek. V koaliční kandidátce jsme měli jednu třetinu kandidátů a lidovci dvě třetiny, takže to bylo s ohledem na časovou tíseň trošku náročnější. Máme na kandidátce nejen známé a kvalitní starosty a místostarosty, ale také řadu nezávislých osobností.
Všiml jsem si na 24. místě kandidátky Martina Vítečka, opavského náměstka, ale nedávno lídra hnutí ANO. Jak se tam ocitl?
Vím jen, že se kluci v Opavě nějak rozkmotřili a on z ANO odešel. Chtěl někde zakotvit, naše hnutí se mu líbilo a teď projevil zájem být na kandidátce. Tak dostal příležitost.
Poprvé jste jedničkou kandidátky. Vnímáte to jako velkou změnu, než když jste v minulosti kandidovala z nižších pozic?
Určitě. Když jste třeba druhý v řadě, tak není na vás tak nasvíceno. Pořád natáčím nějaké rozhovory, videa, je prostě více povinností, ale tak to je. Nikdy by mě například nenapadlo, že budu někde na billboardech nebo bannerech na plotech. Říkala jsem si, že to bych nepřežila. A vidíte, člověk přežije různé věci. (směje se) Dobře to vzala vnučka, když šla s mou dcerou po Porubě, kam jsme distribuovali naše letáčky. Najednou říká: Mami, tady nám babička leží na zemi.
Když jsem si pročítal vaše školy a profese, tak jste jednoznačně žena čísel a peněz. Vysoká škola ekonomická, různá představenstva. To je spíše mužský svět.
Je to zajímavá oblast a člověk se pořád učí něco nového. Já byla šikovná na jazyky, takže jsem měla na gymnáziu zaměření spíše humanitní. Ale matematika mě také hodně bavila. Proto jsem šla na Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě. A víte, co je zajímavé? Do stejného ročníku na vysoké škole chodil i Andrej Babiš.
Nepovídejte. Vzpomínáte si na něj dobře?
Moc si na něj nepamatuji. Studoval zahraniční obchod, já vnitřní obchod. Ale když jsme ho se spolužáky na srazu trochu probírali, tak říkali, že už tehdy byl dost jiný. Zatímco my chodili do hospody a vůbec měli klasické studentské starosti a radosti, on už budoval kariéru. Už tehdy nejspíše věděl, čeho chce v životě dosáhnout.
Ludmila Bubeníková
|
Proč jste se v roce 1994 dala na komunální politiku? Tehdy za lidovce.
Ano, bylo to za KDU-ČSL. Ale já o nic neusilovala, tehdy jsem byla ve Velké Polomi jen tři roky. Náplava. S manželem jsme se sem přestěhovali z Pusté Polomi a na zahradě jeho rodičů si postavili dům. Přišel však jeden místní občan a prosil, ať jdu s nimi do voleb. Já mu řekla, že se zbláznili, že mě tady nikdo nezná. A on, že bych se divila. A divila jsem se. Dostala jsem se do zastupitelstva a stala se členkou rady a předsedkyní finanční komise.
O osm let později jste se dokonce stala starostkou...
V té době jsme si říkali, že zatímco okolní obce vzkvétají, tak u nás se nic neděje, nebyli jsme prostě spokojeni s prací tehdejšího vedení. Kandidovali jsme jako Sdružení nezávislých kandidátů, zdálo se nám to jako lepší řešení. No a získali jsme absolutní většinu.
A za dalších osm let jste začala pokukovat po vysoké politice a na tři roky byla poslankyní za TOP 09. Proč?
Nezačala jsem pokukovat já, ale opět někdo pokukoval po mně. Tehdy mě oslovil Pavol Lukša a já si řekla, že to zkusím. A konalo se zase překvapení. Uspěla jsem.
Jak na poslancování vzpomínáte?
Ráda. Každá zkušenost je dobrá. Ale musela jsem si na sněmovnu zvyknout, funguje zvláštním způsobem. Nyní bych už věděla, do čeho jdu, ale tehdy jsem se zpočátku hodně divila.
Čemu nejvíce?
Téměř všemu. Lidé si myslí, že být poslancem je jednoduché, často za tím vidí jen peníze, ale ono to je trochu složitější. Jen orientovat se v celém schvalovacím systému, ale i všech objektech tohoto komplexu. Vzpomínám si, jak jsem někdy zpočátku čekala na jednání výboru v místnosti, která podle čísla byla blízko mé kanceláře. No jo, jenže v jiné budově. A také pořád máte kufry v pohotovosti, spoustu času strávíte cestováním. Teď snad už mě nemá co překvapit.
Pokud se stanete poslankyní, tak opustíte místo starostky?
Je předčasné nad tím uvažovat. Záleželo by na domluvě se spolupracovníky. Ještě jsme o tom nemluvili. A není zatím ani důvod.
A může člověk dobře zvládat práci starosty i poslance zároveň?
Je to sice náročné, ale zvládnout to lze. Záleží i na tom, jak schopné máte na úřadě zaměstnance, místostarostu, tajemníka… Navíc být starostou je určitě plus. Když se poslancem stane člověk, který o politice nic neví, tak se vyloženě trápí. Ale starosta má spoustu zkušeností, vnímá hranice mezi státní správou a samosprávou, umí pragmaticky uvažovat. Obcím se daří a my chceme stát řídit ne jako firmu, ale jako obec. Stát nemá překážet, ale sloužit.
Kde máte hranici volebního úspěchu a neúspěchu?
Krásné by bylo, kdybychom se dostali přes deset procent, dobré by bylo získat přes pět procent, pod pět procent by to velký úspěch nebyl. Uvidíme. Netrápím se tím, různé analýzy naznačují různé výsledky, necháme se překvapit.
