Vaše firma nedávno zvýšila platy o sedmnáct procent. Co vás k tomu vedlo?
Nešlo jen o nárůst o 17 procent, to je jen srovnání s listopadem loňského roku, ale když to vezmeme meziročně s celým rokem 2016, tak je ten růst platů o 29 procent.
A co vás k tomu kroku tedy vedlo?
Platy jsme zvedli kvůli nedostatku pracovníků z českých zdrojů i rostoucí fluktuaci, těch věcí bylo víc. Na Ostravsku je hodně firem působících v automobilovém průmyslu, které pracovní síly hodně odsávají.
Pro vás je ale, vzhledem k blízké hranici s Polskem, určitě zajímavá i tamní pracovní síla. Je rozdíl mezi zaměstnáváním Čechů a Poláků, co se byrokracie s tím spojené týče?
Je to stejné. Polák nebo Čech, mezi zaměstnáváním jedněch nebo druhých není rozdíl. Jen polským zaměstnancům občas pomáháme s vyřizováním některých věcí na českých úřadech.
O Polácích se dlouho hovoří jako o poslední možnosti firem v regionu získat pracovní sílu z relativně blízkého okolí. Čím to je?
V Polsku je větší nezaměstnanost. V minulém roce se navíc nedaleko od nás zavřela továrna na výrobu mlékárenských produktů, takže dostupnost zaměstnanců je tam větší než u nás. V současnosti z těch 470 lidí, které potřebujeme, a 430, kteří u nás pracují, je zhruba 70 Poláků.
Čili je snazší přesvědčovat k nástupu Poláky než Čechy?
Jednáme s polskými úřady, děláme ve městech a obcích náborové akce. Díky tomu se k těm lidem dostaneme rychleji. Co je složitější, je dovoz k nám do továrny. Jedeme na čtyři směny, takže to není jednoduché.
S Moravskoslezským krajem asi máte při zajišťování dopravní obslužnosti méně práce.
Zatím se nám to až tak úplně nepodařilo, řešíme to raději vlastními silami. Svážíme Poláky z oblasti Ratiboře a z oblasti Wodzisławu Śląskiego. A na českém území přibíráme do autobusů české zaměstnance.
Ale ani to nestačí, stále byste okamžitě nabrali dalších čtyřicet lidí?
Ano. Ale i ta oblast Ratibořska je už v podstatě probraná. Navíc o ty lidi nemáme zájem jenom my, v okolí je více firem, které Poláky zaměstnávají.
Takže už dochází i Poláci?
Dá se to tak říct.
Jak jste se do Lanexu dostal vy?
Paradoxně na inzerát, který vyšel v MF DNES. Před nějakými třinácti lety jsem v novinách viděl inzerát se zajímavou pozicí. Já jsem chtěl pracovat ve firmě, která obchoduje se zahraničím.
Co jste dělal předtím?
Předtím jsem pracoval pro zahraniční farmaceutickou firmu.
Ale to přece asi také byla práce se zahraničím.
Ano, ale už jsem potřeboval změnu. Byl jsem tam od okamžiku, kdy jsem odešel ze školy, tak jsem hledal něco jiného.
Jakou máte školu?
Vystudoval jsem Vysokou školu báňskou, obor robototechnologie.
Takže se vám to teď hodí?
Technické vzdělání se mi hodí, výroba je o technologiích, o pochopení. Co může fungovat a co už ne. Navíc si tady sami navrhujeme ustavení strojů, to, kde budou stroje stát. Vlastní stroje většinou nevyvíjíme, byť jsme si pár strojů, třeba na balení horolezeckých lan, ve spolupráci s okolními firmami navrhli.
Máte i vlastní vývoj lan?
První lana jsou známa z doby před 20 tisíci lety, od té doby ten tvar zůstal stejný, tam se moc vymyslet nedá. Ale vyvíjí se materiály, konstrukce lana. Máme vývojové oddělení, vývojáři jsou rozděleni podle výrobních skupin, každý má svůj okruh. Máme například zažádáno o celosvětový patent na unikátní spojení opletu a jádra lana, které bude například pro horolezce bezpečnější.
Spolupracujete při vývoji i s vysokými školami, třeba s VŠB?
Přímo s VŠB ne, ale s univerzitami v Liberci nebo v Chemnitzu, které se tím, co vyrábíme, zabývají.
Jak velký výrobce Lanex v celosvětovém žebříčku vlastně je?
V segmentu horolezeckých lan jsme druhý největší výrobce na světě, mezi největší trojku na světě patříme i ve výrobě papírenských lan. Třetím největším výrobcem v Evropě jsme i ve výrobě polypropylenových lan. Máme továrnu v Rusku, pobočku v Polsku.
Jak se vyrábí v Rusku?
Čtyři roky trvalo, než se tam lidi stabilizovali, než se naučili fungovat, než přestali vymýšlet různé kličky a začali pracovat. Dnes jsme spokojeni.
Vyrábíte i nějaká speciální lana?
Jsme například jediným dodavatelem rychloslaňovacích lan pro německý Bundeswehr, dodáváme třeba izraelské armádě.
Jak se takové zakázky pro armádu domlouvají?
Například Němci nás oslovili sami, pozvali nás do tendru. Stejně to funguje i jinde v Evropě. Jiným armádám, třeba těm z Blízkého východu, dodáváme naše výrobky přes prostředníky.
A co česká armáda?
Bohužel české armádě nedodáváme, ta zatím raději nakupuje o třicet procent dražší lana od firmy z Anglie.
Dražší? Řekli jste jim, že to umíte levněji?
Řekli, ale zatím jsme se výsledku nedobrali.
