Hodně se teď mluví o Průmyslu 4.0. Některé firmy se na tento program dívají jako na jedinou cestu, jak se vypořádat například s nedostatkem zaměstnanců. Nedostaneme se však do bludného kruhu, když budou potřeba lidé s vyšší kvalifikací? Budou na trhu práce k sehnání?
Jsme ve fázi, kdy firmy musí investovat. Digitalizovat, robotizovat. Kdo zaváhá, bude na tom špatně. A šance nejen ve strojírenství, ale například i v hutnictví nebo v těžařském průmyslu je v tomto okamžiku obrovská. Věřím, že to ty firmy nezanedbají. To by mohlo snížit potřebu méně kvalifikovaných zaměstnanců.
Ale co pak budou ti lidé dělat? Kde najdou práci?
Najdou ji. S robotizací se objeví nové výroby, nové služby. Už se dokonce objevují hlasy, že tam, kde se Průmysl 4.0 prosadí, zase budou lidé chybět. Protože bude potřeba technicky připravených a vzdělaných lidí.
Je na to připraveno české školství?
ČR má jeden z nejmenších poměrů počtu vysokoškoláků na počet obyvatel. A to jsou v těch statistikách zařazeni i ti, kteří prošli některými soukromými školami, kde hodnota titulu bakalář a magistr ve srovnání se státními univerzitami výrazně pokulhává.
Co tedy pomůže?
Reforma školství. To je pro náš svaz prioritou. Pro reformu školství jsme hlasovali na tripartitě, prosazujeme ji všude. Nejde jen o zvyšování platů. To je samozřejmé. Nebylo by ale dobré, kdyby se přidávalo plošně, jak to prosazuje velký odborář, který by se rád stal prezidentem (předseda ČMKOS Josef Středula, pozn. red.). Jde i o možnost, aby mohli o tom, kolik kdo dostane, rozhodovat ředitelé.
Co by se ve školství ještě mělo změnit?
Určitě by měl narůst počet lidí studujících na lékařských fakultách. Počet přijímaných studentů by se tam měl zvýšit minimálně o třetinu. Pak jsou zde také studenti pedagogických fakult. A také by se měly změnit i platy, a to tak, aby na učitelství chodili ti nejschopnější z nás. A dramaticky by se měl zvýšit počet studentů technických oborů.
O tom se hovoří už dlouho. Jak toho chcete docílit?
Třeba přes stipendia. Ta by mohla pomoci. Pak by bylo dobré, kdyby ti, kteří studovali například v Praze, šli pracovat na pár let třeba do Ostravy.
To přece nejde přikázat.
Lze to navázat třeba na poskytnutí stipendia. Když stát někomu zaplatí celé studium, mohl by mu to ten člověk alespoň částečně vrátit.
Neměly by takové věci platit spíše samotné firmy?
Ale to my už dávno děláme. Moje firma funguje s prvky duálního vzdělávání už patnáct let. Mám smlouvu se školou, platím studentům za práci.
Takže by měl svou podporu navýšit hlavně stát?
Navýšit podporu a motivovat lidi k technickému vzdělávání.
V motivaci bude asi největší problém, téměř každý chce studovat na gymnáziu.
Motivovat se musí penězi. Vím, že to možná zní blbě, ale je to tak. Nebo se může motivovat přidělením bytu a podobně. Už není doba stravenek, mladým budeme muset nabídnout více.
Ale jak dlouho to může trvat? O nutnosti podpory technického školství se hovoří minimálně osm let.
Motivační systém musí fungovat od příštího školního roku. Musíme se rychle domluvit, jaké motivační prvky to budou, a hlavně o tom musíme veřejnost informovat.
Jenže ve školství je dost velká setrvačnost.
Školství je hodně konzervativní. A proto musíme jít do rodin. A tam přesvědčit ty dvě nejdůležitější osoby, maminku a tchyni. Když jim vysvětlíme, jaká šance se tady naskýtá, že děti budou mít jistotu dobře placené prestižní práce, tak bychom mohli uspět.
Opět se zeptám. Kdy to bude?
Já bych byl rád, aby až skončím s prezidentováním, tak v seznamu pěti nejvážnějších profesí u nás byli lékaři, učitelé a podnikatelé. Vím, že to bude hlavně u podnikatelů těžké, řada těch, kteří kradli a podváděli, nám tu pozici zkomplikovala, ale snad se toho dočkám. Role podnikatelů, to, co přinášíme, že živíme tuto zemi, to se tady stále nedoceňuje. Věřím, že se ty žebříčky změní.
Jak dlouho ještě chcete být prezidentem Svazu průmyslu a dopravy? Kolik tedy máte času na splnění vašich plánů?
O svém dalším působení ve svazu se musím rozhodnout do konce roku, to je termín uzavření kandidátky. Co se lékařů týče, pokud se nepodaří navýšit jejich počet do deseti let, tak to bude velký problém. Motivační systém u učitelů by mohl začít fungovat od příštího školního roku a do pěti let by se už mohlo hodnotit, zda jde o systém úspěšný. A za patnáct let by už mohly děti ve školství vědět automaticky, že studium technických oborů je dobrá věc. Paradox je, že už dnes máme největší podíl dětí na odborných školách v Evropě.
Přitom si všichni stěžují, že je to málo.
Ano, ale to je dáno tím, že tady máme takovou průmyslovou tradici.
Chcete dostat podnikatele mezi nejváženější profese, ale to asi moc nepůjde, dokud se o nich bude prezident Zeman vyjadřovat tak, jak to udělal nedávno ve vysílání Českého rozhlasu. Ty výroky tady v podstatě ani nelze citovat.
Jsem jedním z poradců pana prezidenta.
Proto se na to ptám.
Já s tím nic neudělám. Když pan prezident něco řekne, tak to má v hlavě dávno promyšlené, ví, co dělá, všechno dělá záměrně.
Není to však v případě podnikatelů ve výsledku kontraproduktivní?
Samozřejmě, že je to problém. Když někdo dostává státní vyznamenání za to, že někdo jiný je lump, tak to je divné. A dávat vyznamenání kontroverzním podnikatelům...
Nevím, jestli je třeba pan Krúpa zrovna klasický podnikatel.
Je to finanční makléř, finanční predátor. A tu paní z ERÚ ani nebudu komentovat.
Jaroslav HanákŠestašedesátiletý muž je spoluzakladatelem Asociace dopravních firem, od roku 2011 je prezidentem Svazu průmyslu a dopravy. Podniká v dopravě, je předsedou představenstva společnosti FTL - First Transport Lines, vycházející z předrevoluční přerovské ČSAD. Rodák z Drahan na Prostějovsku je také poradcem prezidenta Miloše Zemana a členem správní rady Nadačního fondu Prezidenta republiky Ing. Miloše Zemana. |
Myslíte Alenu Vitáskovou – tu přece soudy osvobodily.
Ještě ne úplně. Přiznám se, že 28. října nebudu mít na Hradě úplně nejlepší pocit.
Nešlo mi ani tak o jednotlivá jména, jako spíš o to, zda prezidentovy projevy neubírají podnikatelům na vážnosti ve společnosti.
Trošku nás to určitě poškodilo. Ale dvaadevadesát, možná pětadevadesát procent podnikatelů je poctivých. Nekradou, platí daně, zaměstnávají. To by měli lidé vědět. A budu rád, když se to mezi lidi podaří do konce mého působení ve vedení svazu dostat.
Při příležitosti stého výročí založení Svazu průmyslu a dopravy objíždíte celou republiku, přijeli jste i do Ostravy. Moravskoslezský kraj je na tom na jednu stranu ekonomicky dobře, na druhou stranu zde měly obrovské problémy společnosti OKD či Vítkovice. Nyní se prodává huť ArcelorMittal. Jak vnímáte situaci na Ostravsku?
Musím začít poněkud zeširoka. Moje návštěva je součástí oslav stého výročí Svazu průmyslu a dopravy. Všude se chlubíme, že jsme o 131 dní starší než Československo. Byli jsme v Plzni, což je další průmyslové centrum republiky, byli jsme v Přerově, což je můj domovský region, přijeli jsme do Ostravy. Ostravsko rozhodně průmyslovým srdcem republiky zůstává. To je objektivní pravda. Na druhé straně musel každý počítat s tím, že celý region bude procházet určitými majetkoprávními změnami. První změnou bylo první ukončení těžeb v devadesátých letech, kdy skoro sto tisíc horníků přišlo o práci. Toho si tehdy skoro nikdo nevšiml. Novináři ani politická reprezentace.
Minimálně novináři si toho všimli, v Ostravě se o té situaci psalo docela hodně.
Nepsalo se to v celostátním tisku. Jen to tak proběhlo. Teď žijeme v době, kdy se situace ve firmách mnohem více sleduje. Už jen odboráři jsou v tomto směru velice pozorní. V Třinci, v Mittalu, všude. V Třinci je ta situace podle všeho v pohodě, je to dobrá firma, žádná majetková revoluce se tam, pokud vím, nechystá. Co se týče OKD, to je zřejmě mediálně nejvíc popisovaná firma v zemi.
Ještě se hodně píše o situaci v Českých drahách.
Já jsem z dopravy, ty zprávy sleduji, takže bych řekl, že o OKD se píše podstatně více. Od kritik prezidenta k panu velkokapitalistovi Bakalovi přes kauzu insolvence, která má nyní překvapivé vyústění, že jsou v černých číslech, a ten zisk není malý, to je hodně dobrá zpráva. Pak je tady informace o prodloužení doby těžby do roku 2030, to jsou všechno dobré zprávy.
Ale těžit se už bude v menším počtu dolů.
To je pravda, ta těžba půjde dolů, ale bude tu. A pak je tady téměř překvapivá zpráva, že doly, stejně jako všechny firmy v této republice, hledají lidi. To by asi před rokem a půl nikoho nenapadlo. Takže OKD je v pohodě, pokud nějak drasticky nepadnou ceny uhlí, tak by tady mělo být vše v pořádku. Tady bych asi zůstal optimistou, byť toho koksovatelného uhlí, které zdejší železárny nejvíce potřebují, už tolik není.
