Francouzský velvyslanec Charles Malinas dekoruje Miroslavu Pavlínkovou Řádem...

Francouzský velvyslanec Charles Malinas dekoruje Miroslavu Pavlínkovou Řádem akademických palem. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Francouzi svůj jazyk brání lépe než my, tvrdí držitelka prestižního řádu

  • 43
Napoleon se sice po Ostravě nikdy neprocházel, ale můžete zde potkat rytířku Napoleonem založeného Řádu akademických palem. Středoškolská profesorka Miroslava Pavlínková jej získala jako jedna z mála v České republice za zásluhy o Francii ve vzdělávání, vědě a kultuře.

Jedná se o jedno z nejstarších vyznamenání pro civilní osoby, jehož kořeny sahají až do roku 1808. Napoleon byl známý bojovník, ale Miroslava Pavlínková se místo šarvátek raději věnuje vzdělávací činnosti. Nejčastěji je k nalezení mezi žáky Matičního gymnázia, kde vyučuje, nebo ve společnosti Alliance Française, kterou již několik let úspěšně vede. Francie je zkrátka její srdeční záležitostí. 

Jaký je podle vás současný zájem o francouzštinu nebo francouzskou kulturu, liší se od dřívějších dob?
Nostalgicky vzpomínám na renesanci francouzštiny v první polovině devadesátých let dvacátého století. V té době také byla v Ostravě obnovena činnost Alliance Française sdružující frankofony a frankofily různých oborů. Bylo mezi nimi i pár těch, kteří pamatovali éru takzvané první Československé republiky, kdy byla francouzština diplomatickým jazykem, jazykem evropské kultury.

Jak se francouzština zabydlela v českém povědomí?
Dnes se musí zájem o francouzštinu živit a podněcovat. Francouzština má „renomé“, což je jedna z nesčetných výpůjček z francouzštiny, kterých je v češtině víc než výpůjček z angličtiny, krásného, ale obtížného jazyka. Každému, kdo to vysloví, oponuji, že žádný cizí jazyk není lehký, a naopak, úspěšné zvládnutí jazyka je přímo úměrné času, který jazyku věnujeme, a především chuti a nadšení, s jakým se cizímu jazyku učíme. A tady má francouzština velkou výhodu, má jakési kouzlo, které málokomu dovolí, aby ji zcela odložil nebo aby na ni zanevřel. Proto máme v Alliance Française studenty, kteří k nám chodí deset i více let. 

Jak je na tom francouzská komunita v Ostravě, kde ji můžeme najít? 
Pokud chcete zaslechnout libozvučnou francouzštinu v nevázaném hovoru, zastavte se v café – opět jedno příjemné francouzské slovo – La petite conversation v Chelčického ulici. François Bouillet alias Chef Nomade nabízí pravou francouzskou kuchyni v různých restauracích centra Ostravy. Francouzské palačinky jsou na jídelním lístku restaurace Au pere tranquille na Musorgského ulici. Tam, ale třeba i v české pivnici, můžete potkat Francouze z různých firem, francouzské lektory, ale také rozesmáté stážisty ostravských univerzit. 

Bylo by dobré inspirovat se některými francouzskými zvyky?
Třeba tím, jak si Francouzi chrání svůj jazyk. Mají oficiální státní instituci na ochranu francouzštiny, která mimo jiné vytváří francouzské varianty cizích slov, která se ve francouzštině objeví. Jak se česky řekne e-mail? Francouzština má dokonce dvě pěkná francouzská slova: le courriel, le mél. Tato instituce také každoročně vyhlašuje soutěž Zlaté pero pro studenty francouzštiny na celém světě. A víte, kdo zvítězil před třemi lety? Eliška Kozáková z Ostravy! Byla nejlepší z více než tisíce účastníků! A něco obdobného je povinné procento domácí populární hudby v rozhlasovém vysílání. Francouzské písničky mají 40 % hlavního vysílacího času. 

Na festivalu Colours of Ostrava měla před několika lety fenomenální úspěch mladá francouzská zpěvačka Zaz. Zajímalo by mne – je to symbol současné francouzské scény i doma?
Asi by se našlo málo Čechů, alespoň mladší generace, kteří by neznali jméno francouzské zpěvačky Zaz. Paradoxně by se našlo asi víc Francouzů, kteří by se museli trochu zamyslet. Zaz je v České republice nesmírně populární, a zvlášť u nás v Ostravě. Nejednou nadšeně chválila Colours of Ostrava, unikátní kolorit Dolních Vítkovic se objeví i v jednom z jejich videoklipů. 

Jistě máte ráda Paříž, ale je možné na něco z francouzské tradice narazit také v Ostravě?
Paříž má svůj šarm – opět krásné francouzské slovo. Někdy se mě gymnazisté ptají, kolikrát jsem byla v Paříži. Nesčetněkrát a pokaždé se tam těším. Asi nikdo nebude protestovat, když označím Francii a Paříž za Mekku výtvarného umění. Ostravští milovníci výtvarného umění, konkrétně abstrakce, mají v těchto dnech výjimečnou příležitost. V Galerii výtvarného umění je instalována výstava Abstraction-Création / art non figuratif 1932–1936. Mezi vystavovanými jsou takoví velikáni jako Kupka, Mondrian, Calder, Kandinsky, pro které byla Francie druhou vlastí. 

Našly by se v severomoravské metropoli i nějaké jiné paralely mezi českou a francouzskou kulturou?
Jeden známý architekt označil Ostravu za pokladnici secese. Pařížané jsou pyšní na staré stanice metra, které si uchovaly secesní brány, je to třeba stanice Cité nedaleko Notre Dame. A my máme v centru našeho města desítky krásných secesních fasád,stačí jen zvednout hlavu a obdivovat. Kdykoliv provázím po našem městě francouzské hosty, zastavíme se na Jiráskově náměstí, u Eisnerovy vily. A k pozoruhodným, památkově chráněným stavbám z roku 1909 patří i dům na ulici Čs. legií, v jehož druhém poschodí má sídlo Alliance Française Ostrava.