Architekt Tomáš Čech vysvětluje v prostředí Poruby, vystavěné ve stylu...

Architekt Tomáš Čech vysvětluje v prostředí Poruby, vystavěné ve stylu socialistického realismu, k čemu architektura slouží | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Architekt ukazuje porubskou sorelu. Domy stavěné s myšlenkou Nové Ostravy

  • 5
Architekt Tomáš Čech zorganizoval v pátek pro zájemce procházku ostravskou částí Poruba. Ve výkladu se zaměřil především na popis socialistické architektury. „Stavby tohoto duchu vytvářejí dominantní ráz města i desítky let po pádu režimu. Poruba je typickým případem,“ říká.

Co je vlastně cílem takové procházky?
Ukázat, z čeho se město skládá. Jsou zde ulice, dvory, parky, náměstí. Každý prostor má své náležitosti. Většina lidí to podvědomě vnímá, ale proč je Hlavní třída dimenzovaná jinak než třeba ulice Čs. exilu? Motivací byla i snaha napravit neduh dnešní doby, kdy převažuje názor, že bydlení a jeho kvalita se nachází jen za zamčenými dveřmi, tam, kde o tom rozhodujeme. Rozhodně to není pravda! Prostředí kolem nás je nesmírně cenné pro úroveň našeho bydlení. Stále zde vnímám jisté dědictví doby minulé, že se o okolí nestaráme tak jako v jiných zemích. 

Proč jste jako téma procházky vybral právě sorelu (socialistický realismus)?
Socialistická architektura, to je asi téma, které se nabízí v souvislosti s Ostravou na prvním místě. Protože stavby tohoto duchu v ní stále převládají a vytvářejí dominantní ráz města i desítky let po pádu režimu. Nejtypičtějším pří- kladem je právě Poruba, postavená ve stylu socialistického realismu, tedy objekty vybudované relativně krátce po válce a navrhované i s myšlenkou vzniku Nové Ostravy. Což byl převládající trend v komunistické ideologii, odstranit staré a vybudovat nové, nevyjímaje města, kdy historická jádra šla anebo měla jít definitivně k zemi a na okrajích vyrůstala nová sídliště. Pod centrem Ostravy jsou stále nerostná naleziště. Bylo záměrem je zužitkovat a zároveň jistě existoval i ideologický podtext. Mělo vzniknout nové město, které bude sloužit jako zdravé bydlení pro průmyslově založenou lokalitu. 

Takže kdyby se tato ideologie zdařila, už jsme nemuseli sedět v centru na Masarykově náměstí, kde by vyrostly další doly?
Seděli bychom buď na haldě, anebo v nově vybudovaných výstavních čtvrtích, kdoví. Současná tvář Ostravy je dnes shlukem tří významných celků – historického centra města, již zmiňované Poruby a později postaveného Jižního Města. Dnes největšího obvodu, který je také socialistickou architekturou, ale s úplně jiným charakterem. 

Socialistická architektura, to jsou přece ale hlavně paneláky?
Ano, je možné to takto vnímat, ale formálně stejné domy se budovaly i ve spoustě západních zemí. Jednoduchá a efektivní výstavba propojená s ideou rozvolněné zástavby bydlení v zeleni není nějak unikátně socialistická. V danou dobu se u nás ale postavilo tolik domů, že se toto spojení jistým způsobem nabízí. Bylo potřeba budovat množství nových bytů pro stále rostoucí počet obyvatel měst a forma prefabrikované výstavby z betonových panelů byla levná a rychlá. Dvojnásob pak v porovnání právě třeba se socialistickým realismem Poruby, kde najdeme množství dekorací a zdobných prvků. 

Co tehdejší architekty při výstavbě Poruby inspirovalo? Z jakých vlivů čerpali?
Vlivů, které formovaly výslednou tvář, bylo mnoho. Samozřejmě existovala inspirace architekturou v Sovětském svazu, ale je možné sledovat i vlivy historické nebo lokální. Výsledkem je velmi charakteristické prostředí, které pak nenajdeme jenom v Ostravě. Havířov je „stejný“, domy jsou sice trochu jiné, ale atmosféra tady panuje identická. Před pár lety jsem navštívil Berlín. Jeho západní část je dynamickým a pulzujícím městem 21. století, ale když jsem přijel do jeho východní části, přepadl mě pocit, že nejsem pouze v sousední čtvrti, ale že jsem se vrátil rovnou domů. Tak podobná byla atmosféra. Ne v konkrétních detailech, ale v celkovém vyznění. 

Porubský oblouk je typický příklad sorely.

Které dominanty z porubské sorely byste mohl vyzdvihnout?
Významných domů jako solitérů tady moc není, cenný je především celek, proto je také chráněnou městskou památkovou zónou. Klíčové je zde vnímat především urbanismus. Jinak svou monumentalitou vyniká samozřejmě bytový blok Oblouk, který je zároveň zajímavý svou specifickou typologií takzvaného průjezdního domu. Za vidění stojí určitě Kulturní dům Poklad, stejně jako třeba obytný soubor Věžičky a další místa.