Hrdina? To ne. Jen jsem plnil povinnosti, říká 90letý válečný veterán

  19:55aktualizováno  19:55
Patřil k nejmladším vojákům Svobodovy armády, teď slaví devadesátiny. Rostislav Stehlík ani po více než 70 letech nemůže na dávné prožitky zapomenout, vyvolávají slzy dojetí i bolesti.

Váleční veteráni vzpomínají. Vlevo devadesátiletý Rostislav Stehlík, vpravo ještě o tři roky starší Václav Kuchynka. | foto: Adolf Horsinka

„Je nás méně a méně,“ poznamenal další z válečných veteránů Václav Kuchynka, když blahopřál svému příteli Rostislavu Stehlíkovi k devadesátinám. Ten s úsměvem odvětil: „Stále patřím k nejmladším z našeho sboru.“ Měl pravdu, i Kuchynka má o tři roky více. „Tak to zvládneme do stovky,“ zasmáli se. Další vzpomínky však vyvolávaly opačné emoce.

Stehlík se narodil ve Volyni (území na rozhraní Polska a Ukrajiny, kde žila silná česká menšina - pozn. red.) a poprvé chtěl se svým otcem narukovat už jako patnáctiletý.

Podnětem bylo vyhlazení volyňské obce Český Malín v roce 1943. „To byla jediná možnost, jak to těm fašistickým parchantům vrátit. Z naší obce Ladovka se pak hlásili muž vedle muže,“ líčí dobu, kdy volyňští Češi rozšiřovali řady 1. československého armádního sboru pod vedením Ludvíka Svobody.

Fotogalerie

Jenže napoprvé Stehlík neuspěl. „U odvodní komise mi řekli, že mi ještě teče mlíko na bradě a ať mažu domů pomáhat s hospodářstvím. Ale za pár měsíců už mě vzali,“ vzpomíná Stehlík.

I dva roky po válce cítil nenávist

Po zařazení k radistům prošel měsíčním výcvikem a nakonec skončil v polském Krosnu ve spojovací jednotce u 5. dělostřeleckého pluku, se kterým se zúčastnil například bojů o Jaslo.

„Bylo to těžké, moc těžké. Když chlapi viděli ty hrůzy, tak někteří z nich brečeli. Já taky,“ líčí někdejší bolestné prožitky se slzami v očích. Brzy se však otrkal. A vůči některým věcem i otrnul. „Co nám zbývalo? Ale ještě dva roky po válce, když jsem viděl Němce, tak jsem měl chuť ho propíchnout. Taková byla nálada, taková atmosféra,“ přiznává.

Ve válce byl i zraněný. Ačkoli víceméně náhodou. Když pomáhal u polní kuchyně, všimli si vzdálení protivníci stoupajícího kouře. „Němci jen tak zkusmo vystřelili z dalekonosného děla. Byl to ten den jediný výstřel. A trefili se,“ povzdychl si.

Z rodné vesnice se vrátili všichni, ale jen málokdo bez zranění

Střepiny Stehlíka naštěstí minuly, ale tlaková vlna ho odhodila deset metrů daleko, což mělo za následek přeraženou ruku.

Rostislav Stehlík v době 2. světové války.

Rostislav Stehlík v době 2. světové války.

Konec války ho zastihl ve slovenském Martině, na nějaké slavení však nebyl čas. „I když se oficiálně nebojovalo, tak lidé umírali i další den,“ vysvětlil.

Jak po válce zjistil, tak z jeho obce přežilo všech třináct mužů, kteří narukovali, byť jen tři vyvázli bez zranění. Dosud to považuje za zázrak. Vždyť ze sousední vesnice přežil jen málokdo.

Když definitivně skončily všechny boje, stal se Stehlíkův otec osidlovacím důstojníkem na severu Moravy. Nakonec se rodina usadila v Šenově u Nového Jičína, kde Stehlík žije dodnes.

V Československu chcípneme hlady, obávala se matka

„Jen matka, když viděla, že půda je samý kámen, bědovala, že v Československu umřeme hlady. Na Ukrajině byla nádherná země. Když se při orání objevil kámen, byla to vzácnost,“ přibližuje stěhování z Volyně do země svých předků. Ačkoli mu nabízeli, aby cvičil nové brance, v armádě zůstat nehodlal. „Od vojny pryč, já chtěl do školy a vzdělávat se,“ vysvětlil.

Po maturitě se takřka celý profesní život pohyboval v zemědělství, pracoval i na okresní veterinární stanici. A už 68 let žije s manželkou Ninou. Později se stal okresním předsedou Československé obce legionářské.

Když líčí, co za války prožil, nikdy neopomene dodat: „Jestli jsem hrdina? To ne. Naopak několikrát jsem si říkal, proč jsem do války šel, že jsem trouba. Jen jsem plnil své povinnosti a chtěli jsme pomáhat naší republice,“ konstatoval muž, který se narodil deset let po vzniku Československa.

Autor:

Nejčtenější

Čeští Lake Malawi jdou do finále Eurovize, o vítězství se utkají v sobotu

Albert Černý z Lake Malawi 14. května 2019 v semifinále Eurovize. Kapela si zde...

Do sobotního finále Eurovize postoupily obě favorizované zpěvačky reprezentující Řecko a Kypr, dále zástupci Běloruska...

Města chtějí vrátit nebezpečný chemický odpad zpět Polákům. Ti zatím mlčí

Sanace nebezpečného odpadu odbornou firmou, která má za úkol odvézt ze skladu...

Česká města, do kterých Poláci navezli na sedm set tisíc litrů nebezpečných chemikálií, požadují, aby stát odpad vrátil...

Postřelili muže, líčí lidé z Frýdku-Místku. Policie potvrdila násilný čin

Ilustrační snímek

Policie vyšetřuje násilný čin ve Frýdku-Místku. Podle místních tam byl ve čtvrtek večer postřelen muž. Policisté zatím...

Ostrava - Liberec 0:1, naději na Evropu trefil v závěru Kamso Mara

Ostravský záložník Robert Hrubý (vlevo) a liberecký stoper Kamso Mara, který...

Konečně vystřelili na bránu, konečně dali gól. Liberečtí fotbalisté v nadstavbové části Fortuna ligy ve skupině o titul...

Provozovatelky Dětského ráje musí skončit, radní u nich koupil lahev vína

Dětský ráj v Ostravě tvoří venkovní hřiště i vnitřní herna s kavárnou.

Klára Merová a Petra Kunešová, provozovatelky Dětského ráje v Komenského sadech v Ostravě, porušily nájemní smlouvu....

Další z rubriky

Moravskoslezské otevřené kostely lákají na kávu, tanec i farní pexeso

Katedrála svatého Bartoloměje v Plzni. Akce Noc kostelů. (24. května 2017)

Hodně rozličný program nabídne příští týden v pátek v Moravskoslezském kraji desátý ročník Noci kostelů. Návštěvníci si...

K záchraně vzácného brouka pomohla ohořelá hrušeň

Páchníka hnědého zachránila ohořelá hrušeň.

Na konci loňského roku v Poodří začal projekt, který chce zachránit vzácného brouka páchníka hnědého. Zároveň má zdejší...

Dělníci viseli na zaseknuté nakloněné plošině, hasiči je vtáhli do bytu

Stavební plošina se mezi sedmým a osmým patrem zasekla a velmi nebezpečně...

Na stavební plošině mezi sedmým a osmým patrem zateplovaného věžáku v Ostravě zůstali viset čtyři dělníci. Plošina se...

Najdete na iDNES.cz