Paulu Kupelwieserovi se věnuje kniha Železné katedrály, Marii Fiedorové pak román Hořkosladká vůně vanilky. „Snažím se v historických kulisách pojmout základní lidská témata, zejména pak optimismus a naději, že u všech problémů se dá najít řešení,“ říká Romana Vaverová.
Máte za sebou dva romány týkající se historie regionu. Poprvé jste se touto tematikou začala zabývat v Železných katedrálách, můžete je trochu přiblížit?
Železné katedrály se zabývají obdobím, kdy vítkovické železárny byly na pokraji bankrotu a rod Rotschildů, kterému patřily, tehdy najal krizového manažera Paula Kupelwiesera, aby je postavil na nohy. V té době byly železárny takovým umírajícím molochem, umírajícím, ale důležitým.
Dokonce, když vznikala velká Ostrava a připojovaly se obce kolem Ostravy, tak Vítkovice se k tomu příliš neměly, protože pro ně by to znamenalo spíše zhoršení jejich situace.