Kolegové vás, rodáka ze země bez moře, nazývali mořským vlkem. Co vás přivedlo na vodu?
Myslím si, že ji mám v genech. Předkové se narodili v osadě Konkolná na břehu Olše. Nikdo dnes neví, zda my máme jméno podle vesnice, nebo vesnici pojmenovali podle Konkolských, kterých tu vždycky žilo hned několik rodin. U Olše a později u Bohumínských a Rychvaldských rybníků jsme s kluky hrávali válečné hry a já už tehdy nechtěl být kapitánem, ale admirálem.
Niké, která vás doprovázela na moři, jste stavěl sám. Byla to vaše první postavená loď?
Ne, první, ve které jsem se chtěl plavit, jsem s kluky postavil v deseti. Byl to kajak z dřevěných odřezků, na které jsme lepili noviny a ty natírali olejovou barvou. Když zaschla jedna vrstva, přilepovala se další, až vznikl skelet. Tehdy nám došla barva, a tak jsme měli kajak bez paluby. Netušili jsme, že paluba vlastně spojuje postranní stěny, a vydali se na Rychvaldský rybník. Důležitě jsme ji spustili z mola a já se nalodil. Okamžitě se zlomila a já šel ke dnu. (směje se)
Přinesli seznam jmen. Vybírat jsem mohl z Družby, Míru, Pomoci, Vítězství, 50 let výročí založení KSČ, což by se ani nevešlo na loď.
