Jsem přesvědčený, že ne všechno může být předmětem tržního nahlížení. To, co člověk si zvolí vědomě (koupě zboží) nechť je předmětem konkurence. Ale tam, kde svobodnou volbu nemá - jako třeba u dědičných nebo zhoubných onemocnění - tam je potřeba zásah státu.

Jinak řečeno, stojí za to otevřít zákon číslo 20/1966 Sb. a aktualizovat. Jistěže je tam i překonaný balast, ale jádro bylo nepolitické a ve svých principech řešilo přesně to, co se objevuje jako problém současnosti. Viz článek.

Přesně tenhle postoj k trhu je potřeba. Dokud budou o zdraví a životě lidí rozhodovat čísla na účtech, nemůžeme sebe sama nazývat civilizovanými lidmi. Existuje Hippokratova přísaha. Lékař je povinen léčit. Pokud existují nástroje a léky, měl by se stát postarat o to, že je má lékař k dispozici pro každého, komu zachrání život a zdraví. Jinak nemá v době supertechniky Hippokratova přísaha smysl.

Jak píše Adam, centrální evidence atypických onemocnění vč. hnusné rakoviny by určitě byla přínosem, možnost sdílení informací a léčby. Ku prospěchu doktorů i pacientů.

Neměla by být nějaká centrální databáze nemocných lidí a databáze takovýchto přístrojů? Potom by se člověk který čeká na léčbu v praze týdny, mohl poslat do nového jičína kde by ho vzali hned....ne??

Databáze je k prdu, když rozhodující slovo má zdravotní pojišťovna. My máme v Táboře třeba mammograf. Přesto jezdíme na vyšetření do Písku nebo do Českých Budějovic, protože v Táboře toto vyšetření zdravotní pojišťovny neproplácejí (!!), že prý je tu mammograf jen pro nemocné. Těch je ale logicky podstatně méně než těch, které jdou na vyšetření preventivní, že, Takže sice máme přístroj, ale využívaný dost málo.