„Po studiích jsem nastoupila do Slezského zemského muzea jako vědecko-výzkumný pracovník a v roce 2009 se stala náměstkyní ředitele pro společenské vědy. Za paní kastelánkou jsem do Raduně často pracovně jezdila. A vždycky to bylo do nádherného prostředí,“ říká.
Zámek Raduň má podle ní zvláštní atmosféru, kterou chce přenést na co nejširší okruh návštěvníků.
Kdy jste byla na zámku v Raduni poprvé a co vás tehdy nejvíce oslovilo?
To bylo ještě za studií na Slezské univerzitě, tedy v roce 2002, možná 2003. V paměti mi zůstala především místnost se schodištěm. Je opravdu zvláštní, velmi na mě zapůsobila. Shodou okolností je to jedna z mála místností, kde se zachovala část mobiliáře, což je právě schodiště, jímž se vstupuje do knihovny. Oslovilo mě i okolí zámku, památka je skvěle zasazená do přírody. Působí až magicky. Raduň má prostě úžasný genius loci.
Teď coby kastelánka zámek znáte velmi podrobně. Co je jeho největší předností?
Líbí se mi, že zámek ukazuje přerod venkovského letního aristokratického sídla v moderní bydlení. V 19. století se Blücherové snažili zámek rozšířit, využili k tomu půdní prostory, a zároveň si bydlení i zpohodlňovali. Aby byl obyvatelný po celý rok, nechali na začátku 20. století zavést horkovzdušné topení, které spolu s kamny v jednotlivých pokojích zpříjemňovalo teplotu. Později jej elektrifikovali a řešili přívod vody. To lidé málokde uvidí a my jim tento jiný pohled na život ve šlechtické rezidenci můžeme ukázat.
Máte před sebou první sezonu. S jakou vizí přicházíte?
Plánuji v několika rovinách. Nejde jen o vylepšování, stavební úpravy nebo rozšiřování a pozměňování prohlídkových okruhů, ale i o to, dostat Raduň do širšího povědomí. Zámek je takovou popelkou našeho regionu, například na Ostravsku je spousta lidí, kteří o jeho existenci vůbec nevědí. Přitom je přímo kontrapunktem k životu ve velkoměstské Ostravě, kde je všechno ve spěchu, řekla bych až stresu. Raduň je místem, kde si lidé úžasně odpočinou a kde mohou aktivně trávit volný čas. Rádi bychom oslovili také polské návštěvníky. Už teď jezdí, zatím však na prohlídky v češtině. Chceme pro ně připravit i texty. Lákáme i návštěvníky zámku v Hradci nad Moravicí. Máme sdruženou vstupenku na oba zámky, platí deset dní, takže je lidé nemusí obejít najednou. U nás si navíc letos projdou novou prohlídkovou trasu, kterou zpřístupníme na hlavní sezonu.
Historie zámku v Raduni
|
Co na nové prohlídkové trase lidé uvidí?
Začíná v severním křídle, povede do mansardové vestavby s hostinskými pokoji, potom půdou a dále do bytu komorníka a do velké knihovny. Celá tato část představuje moderní přístavbu. Blücherové se rozhodli rozšířit zámek a využít k tomu každý milimetr krychlový. Potom návštěvníci projdou schodištěm až do sklepení. V suterénu se spojuje modernizační fáze, protože odtud se zámek vytápěl, byl v něm přívod vody a rozvod elektřiny, společně s nejstarší středověkou etapou jeho existence.
Kam při této prohlídce lidé vstoupí vůbec poprvé?
Trasa nově ukazuje půdu a suterén. Půda s velice pěknou krovovou konstrukcí sloužila jako izolační prostor a po rekonstrukci v ní zůstaly zachované i některé původní prvky. Ukazuje také zajímavou práci s prostorem: knihovní skříně byly vsunuty do půdního prostoru, aby se ušetřilo místo. Půda sloužila i jako skrytý vchod komorníka, který nesměl rušit pána a panskou společnost ve velké knihovně. Využíval tedy malých dveří a chodil půdou do svého bytu.
Co suterén? Je sklepení pod zámkem rozlehlé?
Celý zámek je podsklepený, pod jeho severní částí se nachází dokonce víceúrovňový suterén. Podél jeho severního křídla byly umístěné pivovarské sklepy. Ze zámku vedl takzvaný loch, jakási úniková cesta, a v podzemních prostorách byla také ledovna. V zimě se z rybníku těžil led a skladoval se právě v ledovně, v místnosti s velkou dírou v podlaze. Ledovna byla vystlaná slámou, která sloužila jako izolace. Díky ní a zdvojeným dveřím, které do ledovny vedly, se led udržel v pevném stavu po celé léto. Z díry se led vytahoval pomocí háků. Prohlídky vedou zatím jižní částí suterénu. Ale do několika let mám v plánu připravit mimořádné rozsáhlejší prohlídky po sklepeních.
Zámek se teď výrazně mění i zvenčí. Kdy se lidé projdou po terasách jeho hradebních zdí?
Rekonstrukce hradební zdi by měla být letos dokončená, teď už osazujeme zábradlí. Předpokládáme, že bude přístupná ke konci sezony. Administrativně zároveň připravujeme revitalizaci zámeckého rybníka, měla by se uskutečnit příští rok. Z hradebních zdí k němu mezi dvěma terasami povede schodiště. Ještě letos koncem jara dokončíme i výsadbu bylinkové a trvalkové zahrady, která navazuje na oranžerii. Lidé si pak spolu s oranžerií projdou i hezký prostor v místech, kde jsou zahrady skutečně historicky doložené. Na květnou zahradu u oranžerie v minulosti navazovaly květinové, bylinkové a užitkové záhony. A také sad. I ten už je vysazen.
Nová kastelánka zámku v Raduni Markéta Kouřilová.
Co vnitřek zámku? Je ještě kam se rozšiřovat?
Je i není. Existuje jedna místnost, kterou bych moc ráda zpřístupnila. Jde o hlavní reprezentativní místnost situovanou nad průčelím zámku. Je velmi rozsáhlá a v době, kdy zámek vlastnila obec, v ní bylo postupně kino a tělocvična. Teď je tam depozitář nábytku. Ráda bych ji vyčistila, nechala obnovit původní výmalbu. Nevybavovala bych ji nábytkem, nechala bych ji prázdnou, sama o sobě je velice krásná, byla společenským srdcem zámku. Existuje dokonce vyobrazení z 19. století od Jetty Gallenbergové, kdy se tam slavila stříbrná svatba manželů Blücherových. V tomto sále probíhaly rodinné oslavy, případně další společenské akce pro pozvané aristokraty. Byla bych ráda, aby se tam konala divadelní představení, komornější koncerty, kulturní akce, určitě by to oživilo zámek.
Proč ji nevybavovat nábytkem?
S mobiliářem je to poměrně komplikované, z původního vybavení zbylo jen čtrnáct předmětů. Paní kastelánce Kolářové se podařilo ještě další věci koupit, případně získat darem.
Je ještě dnes možné něco dalšího získat?
Ano, lidé mohou mít něco doma. Mnozí nás bohužel neosloví a je to velká škoda. Často mají strach, že by jim bylo vyčteno, jak k té věci přišli. Ale tím se dnes už nezabýváme, pro nás je velmi důležitá alespoň zápůjčka takového předmětu. Navíc nejde jen o předměty, ale i o korespondenci, deníky, to všechno jsou pro nás neuvěřitelně cenné materiály, se kterými můžeme dále pracovat a vylíčit příběh, který představí hlubší souvislosti a dá našemu vyprávění lidský rozměr.
Zámek Raduň na Opavsku
Původně jste pracovala v muzeu, teď vedete zámek. Je v tom rozdíl?
V muzeu pracovala více než stovka lidí, každý člověk byl zaměřený na určitou oblast a plnil vymezené úkoly. Náš zámecký tým musí být univerzálnější a sehranější. Hodně záleží na spolupráci, důvěře a komunikaci. Jsem moc vděčná za kolegy, kteří tady jsou. Kolikrát jen pomyslím na to, co chci, a už je to hotové, jsou skvěle sehraní. V podstatě se staráme o dům a jeho zázemí se vším všudy. A víte, jak se říká: dům je hotov, hospodář umírá. Více než v muzeu si teď užívám přípravy instalací a programů. Letos budeme pořádat koncem srpna Čaj o páté, spojený i s povídáním o této britské tradici, ochutnávkou a ukázkou čajového pečiva. Touto akcí se zapojíme do Hradozámecké noci. Pilotně chceme vyzkoušet vzdělávací programy pro rodiny s dětmi. Příští rok připravíme více programů a akcí, asi největší novinkou bude oslava dožínek, kterou chystáme ve spolupráci s obcí a s pobočkou Národního zemědělského muzea v Ostravě.
Jak vidíte zámek v Raduni za deset let?
Jako místo, které vyhledávají lidé toužící po kultivované zábavě. Věřím, že se nám povede zámek oživit kulturními akcemi a oslovit různé věkové skupiny. Chtěla bych, aby k nám lidé chodili za zážitkem a za příjemnými pocity.
