Mají za sebou prestižní zakázky pro Hradní stráž a zákazníky z mnoha koutů světa. Příběh firmy Radoslava Zlého z Metylovic začal v roce 1992, kdy se tento vyučený modelář přiženil do rodiny, ve které jeho tchán vyráběl westernová sedla. Tehdy díky němu začal s výrobou kožených pouzder na zbraně.
Radoslav Zlý vyrábí kožené věci od roku 1992.
„Prodávali jsme je hlavně do Německa. Největší boom zažívala naše firma v letech 1997 až 1998, kdy měla sedmnáct zaměstnanců. Pět z nich dělalo na pouzdrech na zbraně, ostatní vyráběli pouzdra na mobily,“ přiblížil Radoslav Zlý.
Přestože se s tehdejší ženou po osmi letech rozvedl, ve firmě zůstal. Ta však postupně redukovala počet zaměstnanců a od roku 2006 už ji tvoří právě jen Radoslav Zlý a jeho současná žena Martina. „Tu jsem poznal v roce 2008. Je neskutečně šikovná a zručná. Dříve dělala po večerech keramiku, ale nakonec přešla na práci s kůží,“ popsal.
„Ještě dnes si dobře pamatujeme, jak k nám přišel Milan Oboda se starým kabátem s prosbou, ať mu z něj udělá tašku,“ pokračoval.
Nabízejí přibližně pět set výrobků z kůže
V současnosti tak šikovný manželský pár dovede z kůže vytvořit celou řadu výrobků. Ve svém e-shopu jich nabízí okolo pěti set.
„Už se nejedná jen o pouzdra na zbraně a na mobilní telefony, ale lidem jsme schopní udělat pásky, peněženky, tašky, aktovky a mnoho dalšího,“ vyjmenoval Zlý s tím, že mezi jejich zákazníky patří prodejci zbraní, obchodníci prodávající kožené výrobky, ale většinu z nich tvoří jednotlivci, kteří si je vyhlédnou na internetu nebo se o nich dozvědí přes známé.
„Vždycky říkám, že je to podobné jako s kamenem, který hodíte do vody a postupně se od něj tvoří větší a větší kruhy. Asi tak nějak se nabaluje počet zájemců o naše výrobky,“ řekl Zlý.
Spolupráce se zákazníky je pro firmu důležitá. „S některými to není jednoduché, protože mnozí bazírují na detailech. Snažíme se ale každému vyjít vstříc. Každý výrobek je originál šitý na míru dotyčnému zákazníkovi. Někteří si nechávají udělat i nějaký monogram nebo značku.“
V současné době je mezi lidmi obzvlášť veliký zájem o kšandy. „Nyní jsou v módě. Manželka tak vyřizuje jednu objednávku za druhou. Už několikrát se stalo, že někdo přišel s prosbou, jestli budou do týdne hotové, že si je chce vzít na svatbu,“ vylíčil s tím, že mnozí si nechávají vytvořit i sety k ručně dělaným botám.
„Chtějí tak třeba peněženku a kapsičku na kreditní karty ve stejném odstínu, aby byli pěkně sladění,“ objasnil.
O jeho vzorky měli zájem i v Egyptě
Radoslav Zlý se za pětadvacet let praxe v této branži setkal i s výzvami v podobě vytvoření pouzder na zbraně a pouta pro Hradní stráž.
„Tuto zakázku jsem dělal asi třikrát a vždycky jsem se musel vypořádat s šibeničním termínem. Do konce listopadu totiž běžela veřejná soutěž, a když jsem se dozvěděl, že ji budu dělat já, musel jsem ji stihnout do konce prosince, a to jsem měl v řadě mnoho objednávek k Vánocům,“ vylíčil.
„Byla to dosti atypická práce, protože jsem si v koželužně musel domluvit bílou kůži. Vzhledem k tomu, že tady děláme s mořidly, tak jsme museli přikrýt stoly. Nemohl jsem sáhnout na klasické věci, které se barví,“ pokračoval s tím, že musel pouzdry vystrojit přibližně osmdesát vojáků.
Podobnou zakázku měl pak dělat také do Egypta, ovšem v Africe se pak změnila politická situace, takže z této zakázky nakonec sešlo.
„Bylo by to komplikovanější. Určitě bych chtěl polovinu zaplatit předem, protože si nedovedu představit, jak bych to pak řešil, kdyby mi nechtěli zaplatit,“ nastínil.
Hodně složité je sehnat kvalitní zapínání na aktovky či zipy
Momentálně jsou manželé Zlí schopní sehnat si všelijaké typy kůží. Mají už zkušenosti i s pštrosími či hadími. Hůře se jim shánějí například zapínání na aktovky či zipy.
„To je opravdu problém. A když už na někoho natrefíme, chtějí, ať vezmeme velké množství, což je pro nás složité, protože neděláme sériovou výrobu,“ vysvětlili manželé.
Oba dva jsou touto profesí vyloženě posedlí. V dílně totiž tráví i dvanáct hodin denně. Začnou v šest hodin ráno a skončí v šest večer.
„Kolikrát pak ještě něco doděláváme po večerech,“ shodli se. Některé své výrobky si pak občas zajdou i sami zkontrolovat. „Teď jsme byli nedávno v jedné restauraci, která si od nás nechala udělat jídelní lístky. Když člověk vidí, že jsou i po tolika letech v tak pěkném stavu, tak ho to potěší.“
Postup své práce nechtějí prozrazovat, ale v žádném případě se zájemců nestraní. Už několikrát se u nich v dílně byly podívat děti z lesní školky v Palkovicích. „Byly nadšené, když si mohly udělat nějaký obrázek.“
Zlí také hodně cestují. Poznali už spoustu zemí a při jejich návštěvě nahlédli do některých koželužen.
„Bylo tomu tak v Maroku a v Bosně. Je to už taková profesní deformace. Když na někom vidíme koženou tašku, hned se po ní díváme a studujeme, jak precizně je vyrobená,“ usmáli se.
