Se svou pětiletou dcerou Natálkou zatím Silvie Mižigárová pravidelně navštěvuje rodičovské centrum, které pro romské děti a jejich rodiče provozuje organizace Společně–Jekhetane z Ostravy Přívozu.
Plánuje ale změnu. „Chci, aby Natálka zkusila kromě romské i normální školku, kde jsou bílé děti, ať pozná jiný přístup,“ říká Silvie, která má ještě dva starší syny.
Natálku, která bude mít zřejmě roční odklad školní docházky, by ráda umístila do waldorfské mateřské školy. Jeden z jejích dvou starších synů už navštěvuje waldorfskou základní školu. „A jde mu to dobře,“ podotýká žena.
Předškolní vzdělávání má vliv na celou budoucí kariéru
Její přístup je zatím spíš ojedinělý. Jak totiž nedávno na konferenci v Ostravě upozornili zástupci Nadace Open Society Fund Praha (OSF), více než čtyřicet procent romských dětí v České republice nechodí do školek.
Děti pak podle OSF špatně zvládají vstup na základní škol a zvyšuje se pravděpodobnost, že skončí v některé ze zvláštních škol, dnes označovaných jako praktické.
„Podle zprávy o stavu romské menšiny v ČR za rok 2013, kterou na začátku listopadu projednávala vláda, tvoří romské děti více než 28 procent žáků praktických škol, v Moravskoslezském kraji dokonce 36 procent. Tyto školy jsou však určeny výhradně pro děti s lehkým mentálním postižením,“ říká Robert Basch z OSF.
Odborníci a lidé z neziskových organizací se shodují: fakt, že mnoha romským dětem chybí předškolní vzdělání, je problém. Poukazuje na to třeba lokální konzultant vládní Agentury pro sociální začleňování v Ostravě Martin Navrátil:
„Výzkumy ukazují, že předškolní vzdělávání má zásadní vliv nejen na následnou úspěšnost dětí na základní škole, ale i na jejich celou budoucí kariéru.“
Romové si začínají uvědomovat nutnost vzdělání
Vládní agentura chce do budoucna prosadit, aby romské děti v Ostravě navštěvovaly díky užší spolupráci školek a neziskovek za podpory dotací z Evropské unie ve větší míře mateřinky. „Nyní sestavujeme plán, který se krom jiného věnuje i této problematice. Ostravští zastupitelé by ho měli schvalovat příští rok v červnu. V srpnu pak budou vypsány speciální výzvy pro čerpání peněz z Unie, do kterých by se Ostrava mohla zapojit,“ nastínil Navrátil.
Ředitelka organizace Společně–Jekhetane Helena Balabánová poukazuje na to, že v posledních zhruba deseti letech se smýšlení Romů mírně posunuje. Jejich hodnotový žebříček se mění. „Dřív vzdělání dětí v žádném případě nebývalo na prvním místě, teď ale už přece jen přibývá rodin, které si začínají jeho význam uvědomovat. Pořád je jich ale samozřejmě méně, než kolik by ocenila majorita,“ popsala Balabánová.
Kromě Společně–Jekhetane nabízejí nyní v Moravskoslezském kraji projekty zaměřené na rozvoj dovedností romských předškoláků, ale i na jejich rodiče, také další organizace, třeba Centrom nebo Vzájemné soužití.
Děti si v nich zdokonalují jazykové a řečové schopnosti, trénují paměť, pozornost a jemnou motoriku, ale taky si procvičují základní úkony, jako je zavazování tkaniček či zapínání knoflíků.
V tom, zda dítě dá, nebo nedá do školky, ovlivňuje romského rodiče řada faktorů. „Je to zejména otázka financí, které souvisejí s dojížděním nebo například platbou za obědy. Častokrát se stává, že maminka vyzvedává dítě už před obědem, protože doma vaří i pro mladší děti. Ale každá hodina v kolektivu je pro dítě důležitá,“ zdůrazňuje Balabánová.
Školky někdy Romové opomíjejí i kvůli nedůvěře. „Pokud je ve školce například paní učitelka, které nesedí, že má v kolektivu romské děti, rodiče to vycítí a děti tam přestanou vodit.“
Vše začíná u rodičů
Pomoci mohou podle odborníků romští asistenti ve školkách nebo třeba přípravné třídy. „Ono ale není jednoduché přípravnou třídu otevřít. Když jsem o ní před lety uvažoval, tak mě odmítli s tím, že nejsme sociálně vyloučená lokalita,“ popisuje svou zkušenost Marek Pabjan, ředitel Základní školy Kosmonautů 15 z Ostravy - Zábřehu.
Jeho názor na romské děti, které chybí ve školkách, se liší od názoru lidí z neziskových organizací. „Míst ve školkách je dost i pro romské děti, ale často se stává, že tyto děti sice rodiče do školek vodí, ale málo. Mateřskou školu neberou jako přínos. A to samé platí i pro přípravné třídy. Jsou potřebné, ale ne když do nich dítě dochází dvakrát za měsíc,“ míní Pabjan, podle kterého romské děti bývají za neromskými pozadu už při samotném pobytu ve školce.
Silvie Mižigárová si přeje, ať si čím dál víc romských maminek uvědomuje, že je důležité, aby jejich děti chodily do běžných mateřských školek a měly větší šance později v životě uspět. „Všechno začíná u rodičů.“
