Na ležícím dřevě rostou houby, slouží pro spoustu mikroorganismů, rozkládá se a tím pádem vytváří to správné vlhké mikroklima, které lýkožroutovi nesvědčí.
„Stošedesátihektarový prales Mionší, kde platí bezzásahová zóna, tak kůrovci odolává. Je to díky tomu, že co tam spadne, to tam i zůstane ležet. Mezi spadlými dřevinami se tvoří malá jezírka. Voda odtud tak rychle neodteče, jako z dokonale vyčištěných lesů,“ říká vědecký pracovník Masarykovy univerzity v Brně Marek Vařeka, který o hospodaření v lesích a o zemědělství na severu Moravy z historického pohledu připravuje knihu.
V průmyslovém lese už za půl dne nikdo nepozná, že pršelo. Stromy jsou suchem oslabené a kůrovci podléhají. V lese, do nějž člověk nezasahuje, se voda drží i dva dny. Lesníci sami nedávno v Jablunkově při debatě s lidmi zmínili, že za to, že se české hory mění místy v měsíční krajinu, může především sucho.
V Mionší se navíc zachovala přirozeným výsevem a selekcí druhově pestrá skladba stromů. Letité jedle, smrk plus další listnaté stromy. Dále má prales tři patra, tak jak by to v lese mělo být.
„Skládá se z vysokých stromů, pod nimi rostou mladší a dole nejmladší stromy. V pralesích také není les tak zahuštěný, proto jsou stromy košatější, mají více jehličí, které jímá vodu a světlo se dostane i do pater pod nimi,“ dodává Vařeka s tím, že z pralesů by si odborníci při obnově kalamitních oblastí měli vzít příklad.
Problémy stávajících lesů
Nyní jsou stromy natěsnané u sebe do dvou tří metrů, že i zvěř má problém projít. K dřevinám se nedostává světlo, neroste tam tráva. „Lesníci je sázejí nahusto proto, aby byly kmeny rovné, rychle rostly, což se děje, protože se táhnou za světlem. Z lesa je pak vyšší zisk,“ konstatuje Vařeka.
Fotogalerie |
S jeho poznatky souhlasí i ekolog Miroslav Kutal z Hnutí Duha, který pracuje i jako akademický pracovník Ústavu ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně.
„Ve stejnověkých vyčištěných lesích bez mrtvého dřeva, které funguje jako houba, se prakticky nemá voda ani do čeho vsáknout. Problém je i v monokulturách. Obranný systém zdravých smrků útokům lýkožrouta odolá. Oslabené stromy na nevhodných stanovištích s nedostatkem vody hynou a umožní namnožení brouků. Ti pak napadají i zdravé stromy,“ podotýká Kutal.
Řešením je v hospodářských lesích vysadit odolnější druhově pestré lesy, které lépe zadržují vodu.
„Určitě lze souhlasit s tím, že bezzásahová území jsou pro lesníky velkou inspirací. Lesy ČR chtějí nově posuzovat hodnotu každého jednotlivého stromu, což bude znamenat pro správce změnu pohledu na les,“ tvrdí vedoucí odboru marketingu a komunikace Lesů ČR Ondřej Kopecký. Kde bude potřeba, proberou stromy a pustí do lesa světlo i vláhu.
Lesy se časem změní
„Přestane platit staré konzervativní hledisko s cílem na produkci, ale v potaz se vezme i rekreační funkce lesa,“ popisuje Kopecký.
„I my se postupně snažíme pěstovat lesy přírodě blízkým způsobem, třeba ponecháním těžebních zbytků v přírodě k zetlení, nebo celých stromů nastojato pro ptáky a hmyz. Ve většině případů soustředíme klestí do hromad nebo valů, případně jej štěpkujeme a na místě vysypeme,“ líčí mluvčí.
Situace v kalamitních oblastech je však podle něj jiná. „Prioritní je zabránit erozi a degradaci půdy. Plochy rychle zalesňujeme a klestí brání výsadbě, proto se uklízí. Snižujeme oslunění pasek. Teploty v exponovaných místech nejsou příznivé pro růst dřevin. Chceme pěstovat různorodé a věkově pestré lesy. Lesník se musí dívat, co na konkrétním stanovišti dobře roste,“ vysvětluje Kopecký.
Při umělé výsadbě stromků Lesy ČR počítají s tím, že sníží teplotu u země. Další roky plánují podsadbu s většími rozestupy. „Například břízou, sice uměle vysazenou, ale ona si časem sama vytvoří přirozená patra. Lesy změní svoji tvář. Budou sice jiné, než je známe dnes, ale budou,“ uvádí Kopecký.
