„Náš dům leží tři sta metrů od řeky Opavy, tak jsme věřili, že k evakuaci nemáme důvod. Podle pamětníků při povodních v roce 1997 v těchto místech voda dosahovala jen k zahradám,“ vzpomíná na kritický zářijový víkend pětatřicetiletá Pavlína Prejdová.
Přesto preventivně dveře opevnili pytli s pískem, auta přeparkovali na svah u nádraží a pro jistotu si připravili také evakuační zavazadla s jídlem a oblečením. Celou sobotu zároveň sledovali stoupající vodu v řece.
Šla jsem volat hasičům, ale vypadl signál. Nevěděli jsme, co dělat, nemohli jsme se nikomu dovolat, viděli jsme jenom tu vodu.
