Z katastrofálních povodní si Sylva Režnarová z Karlovic na Bruntálsku pamatuje snad každý den.
Vždyť to byl tak silný prožitek, že ještě tři roky poté nechtěla nikam z domku odjíždět. Dovolená? Neexistuje. Výlet? Ale rychle zpátky. „Měla jsem strach odjet kvůli obavám, že přijde velká voda,“ přiznává 68letá žena.
Tehdy, na začátku povodní, byla doma jen se svým desetiletým synem. V sobotu 5. července ještě vyrazila na jahody. Pak začalo pršet. „Ne moc, spíše jemně, ale v neděli už to byl liják,“ vzpomíná.
Synovi ještě v neděli dopoledne říkala, že se půjdou podívat ke splavu, protože tak rozbouřenou vodu ještě neviděl. „Jenže to, co se tam dělo, jsem dosud neviděla ani já,“ povzdychla si.
Žena s hrůzou sledovala, jak domy postupně padají
A pak už to šlo ráz na ráz. Večer přestala v domě fungovat elektřina, v noci už z kohoutku netekla voda. Ještě před rozbřeskem řeka Opava vzala plot, asi o hodinu později se zřítil skleník.
„A pak jsem jen s hrůzou sledovala, jak sousedům proti proudu začaly padat domy. To jsem jen zírala,“ líčí dramatické okamžiky.
Naprostý obraz zkázy. Obec Široká Niva na Bruntálsku v roce 1997...
...jako kdyby se před dvaceti roky nic nedělo. Vše opraveno.
Na nic nečekala, popadla syna, vzala doklady a zadem utekli k její matce.
Když se na druhý den vracela, jen se modlila, aby její dům ještě stál. „To byla obrovská úleva, když jsem ho viděla. Voda z řeky se zastavila asi šest metrů před domem.“
Společně s bratrem vystěhovala nábytek a odešla pryč. Natrvalo se vrátili v listopadu 1997, tedy až po čtyřech měsících, kdy opět fungovala elektřina a tekla voda.
„Dnes už je koryto řeky dále, je o něco hlubší, byť opět dost zanesené, a hlavně širší, tak už se snad nic nestane. Doufám, že se podobné hrůzy nedožiju,“ říká Režnarová a připouští, že když prší několik dnů nebo se začne rychleji zvedat hladina, má velmi nepříjemné pocity.
Obec Karlovice na Bruntálsku po záplavách. Řeka Opava přitom obvykle teče zhruba o sto metrů jinde. Polorozbořený dům rok 1997 "nepřežil“...
...stejná skupina domů v Karlovicích v roce 2017. Po vodě ani památky, jeden dům však schází.
To potvrzuje i starostka Karlovic Jana Helekalová. Stačí prý, aby se počasí jen vzdáleně přiblížilo tomu před dvaceti lety, a už jí v kanceláři zvoní telefony, jestli něco nehrozí. „Lidem v srdcích strach zůstal, to nevymažete, ačkoliv to jindy vypadá, že se nic neděje,“ vysvětluje s tím, že dokonce slyšela obavy, aby se povodně nezopakovaly při letošních „kulatinách“.
Obavám lidí z Karlovic a dalších obcí podél řeky – Široké Nivy, Zátoru, Nových Heřminov či Lichnova – se není co divit.
Protipovodňové projekty jsou finančně hodně náročné
V Karlovicích dravý tok řeky zabil ženu, když pustošil její dům. K zemi pak šly další budovy a také po povodních statik vyřkl demoliční verdikty.
Helekalová je přesvědčená, že dosavadní protipovodňová opatření by v případě dalších povodní značně pomohla.
Kus poničené hasičské zbrojnice a rozestavěný dům v obci Široká Niva před dvaceti lety...
...zatímco hasičská zbrojnice se výrazně změnila, tak dům na první pohled nijak výrazněji. Má však například nová okna.
Bylo to však časově i finančně velmi náročné, protože obec musela několikrát předělávat projekt. Nakonec spojila síly s Povodím Odry, které před obcí staví suchý poldr Jelení. Společně musí zamezit tomu, co se stalo v roce 1997: tehdy si zregulovaná řeka našla svou cestu – původní koryto. A pak ničila vše, co jí přišlo do cesty.
„Určitě bychom v současnosti byli připraveni lépe a při menší povodni by se řeka nikde neprorvala,“ zůstává přesvědčená starostka a zmiňuje místní část Zadní Ves, kde se provádí nejvíce opatření proti zaplavení.
Ale pak se na chvíli odmlčí a nakonec řekne: „Pokud by však přišla stoletá nebo dokonce větší povodeň, stejně by příroda nejspíše byla silnější. Jen my už víme, jak se snažit těmto silám čelit.“
