Kam ubytovat tisíce lidí, kteří na Ostravsko přijížděly do hutí a dolů z celého tehdejšího Československa? To byl po druhé světové válce kardinální problém, který vyžadoval rychle řešení. Režim, který se v roce 1948 pevně chopil moci, počítal s obrovským rozmachem těžkého průmyslu a Ostrava měla být ještě mohutnějším ocelovým srdcem země než před válkou.
Zájem socialistických architektů a plánovačů se upřel k vesnici Poruba západně od staré Ostravy. Dosud výhradně zemědělská obec s jednou větší výrobnou nábytku se jevila jako velmi výhodné místo.
Poruba? Bez špinavého ovzduší i uhlí
Nevyžadovala rozsáhlé bourání starých objektů, navíc mnoho budov bylo poničených při osvobozovacích bojích na konci války. K dispozici byly rozlehlé pozemky vyvlastněné velkostatkáři Wilczkovi. A soudruhům se navíc líbil název Poruba, který, byť souvisel s dávným kácením stromů, se dal napasovat na dobývání uhlí.
Poruba historická    |
„Poruba byla ale zvolena hlavně proto, že díky nejčastějším jihozápadním větrům se nad ní nedostaly zplodiny z průmyslových částí Ostravy. Navíc Poruba nebyla poddolovaná a ve velké hloubce ležely jen nevýznamné vrstvy uhlí,“ vysvětlil předseda porubské letopisecké komise Jiří Lexa.
Nejprve Ostravsko-karvinské doly postavily na konci 40. let dvouposchoďové domy hornického sídliště nazývaného Dvouletky. První rodina se do nových bytů nastěhovala v roce 1950.
A o rok později vláda rozhodla o gigantickém plánu postupného přemístění staré Ostravy, která se měla nechat napospas důlním vlivům, do nového města budovatelů - Poruby.
Na Stalina nezbyl čas
Projekty připravovaly na čtyři stovky architektů pod vedením Vladimíra Meduny, na stavbách pracovaly tisíce dělníků. „Urbanismus Poruby měl být vzorovým příkladem socialistického hornického města, vše dle sovětského vzoru, jak to tu po roce 1948 prosazoval hlavní ideolog architektury, profesor Jiří Kroha. Samozřejmě jen v totalitním režimu bylo možno realizovat tak rozsáhlý, jednotně řešený komplex budov, ulic, náměstí a parků,“ přiblížil známý architekt Zdeněk Lukeš.
Porubský slovníčekLeninka - Hlavní třída, za socialismu Leninova třída, hlavní porubský bulvár Oblouk - bytový dům postavený ve stylu sorely do oblouku, plní funkci symbolické brány do nové Poruby. Architekt Evžen Šteflíček se inspiroval petrohradským Palácovým náměstím Věžičky - asi nejtypičtější dům ve stylu sorely stojí na Porubské ulici Dvouletky - dvouposchoďové domy podél Porubské ulice, které v rámci nové Poruby postavili jako první na konci 40. let Hradčany - bývalá vilová čtvrť vzniklá po skončení první světové války, výstavba byla zastavena po rozhodnutí vystavět Novou Porubu. Nyní Hradčanská ulice Bestův křik - jižní část Poruby, lokalita pod ulicí Záhumenní. Po několik generací tam žili Bestovi. Traduje se také, že ještě v dávnějších dobách to bylo místo, kde dráb prováděl exekuce a křik doléhal až do staré Poruby Skalka - blízko Bestova křiku, v minulosti lom, v 60. letech tam vznikl rybník, nyní například i střelnice I. až VIII. obvod - nové čtvrti Poruby podle stavebního vývoje. Například I. obvod byl dokončen v roce 1955 a s II. obvodem byly z větší části vystavěny ve slohu sorela. V pátém obvodu jsou ulice pojmenovány podle tehdy spřátelených zemí, například Maďarská, Alžírská, Kubánská, Mongolská atd. Sedmý a osmý obvod už jsou klasická socialistické sídliště. |
Plány měli komunističtí stavitelé velkolepé. Jenže dokončit se podařila jen malá část
Uplatnil se styl v současnosti nazývaný sorela, tedy socialistický realismus, který klade důraz na symetrii a dekorativnost. Vzdáleně připomíná antiku, částečně renesanci a průvodními znaky jsou například průchody, vnitrobloky nebo sloupy.
Podle architekta Lukeše se sorela uplatňovala v poměrně krátkém období zhruba od roku 1949 až 1958. Byla jediným přípustným stylem výstavby nových velkoměstských lokalit a kdo ji odmítal, měl s tehdejší mocí problémy.
„V té době se toho ale moc nestihlo postavit, takže to dnes představuje raritu. Odhlédneme-li od ideologie, můžeme se na sorelu dívat jako na určitou kuriozitu a svědectví doby,“ uvedl Lukeš.
Zmínil například hotely International a Jalta v Praze, minisídliště s kulturním domem v Ostrově nad Ohří na Karlovarsku nebo první etapy výstavby Havířova.
Dodal, že pro svou unikátnost by měla být sorela chráněna. To se v případě Poruby stalo v roce 2003, kdy právě oblast se sorelou byla prohlášena památkovou zónou.
V Porubě zdaleka nestihli naplnit všechny velkolepé plány.
„Naštěstí jen v rovině úvah a projektů zůstala například obří socha Stalina, která měla přibližně v místech současné univerzitní auly ukončovat Hlavní třídu,“ přiblížil znalec porubské historie Lexa. V původních představách byl také bulvár táhnoucí se několik kilometrů už od svinovského nádraží nebo velký vodní kanál.
Rozsáhlá výstavba s sebou nesla nepříjemné průvodní znaky, například všudypřítomné bahno.
„Jedna paní, která se se svou rodinou jako první nastěhovala do Dvouletek, vzpomínala na to, že u tramvajové stanice stála i maringotka, kde se lidé jedoucí z Poruby do Ostravy přezouvali z holinek, ve kterých se jedině dalo po staveništi chodit, do obyčejné obuvi. Ale nepamatuje, že by se někdy něco ztratilo,“ líčil Lexa.
Neměnili bychom, říkají lidé bydlící v Oblouku
Podle starosty Petra Mihálika (ČSSD) patří právě sorela k nežádanějším místům pro bydlení v Porubě. „Ačkoli mnozí architekti mají k sorele nejrůznější výhrady, nikdo z nich nemůže popřít, že je urbanisticky velkorysá. Protože nové město se stavělo na zelené louce, počítalo se i s veškerou vybaveností, tedy aby lidé měli k dispozici obchody, služby a nezapomínalo se ani na parky a další věci, které měly lidem zpříjemnit život. To už u pozdějších sídlišť neplatilo,“ popsal starosta.
Sorela v současnosti |
Bydlení v sorelovém bytě a v pozdějším paneláku se podle starosty liší zásadně. Kdo nebyl v bytě na Hlavní třídě, tak to nepochopí. „Bytelně postavené cihlové domy s velkými a pohodlnými byty nabízejí veškerý možný komfort. Na rozdíl od panelákových bytů nemají klasická bytová jádra, průchozí pokoje, silné zdi zaručují větší soukromí a neslyšíte vše, co se děje u sousedů.“
Také architekt Lukeš považuje sorelu za příjemné místo k žití. „Ten urbanismus byl pro život lidí docela příjemný - uzavřené dvory s parkovou úpravou, podloubí s obchody, výrazné osy, dominanty - to jsou vše městotvorné prvky. Navíc se domy ještě stavěly z cihel nebo tvárnic, měly řadu poctivě udělaných detailů, odhlédneme-li od té směšné komunistické dekorace, takže se tam docela dobře bydlí. Jistě lépe a příjemněji než na panelových sídlištích,“ porovnal.
Už osm let bydlí v třípokojovém bytě v Oblouku Jana a Jaroslav Bartíkovi. A neměnili by. „Byty jsou velké, opravdu pěkné, prostorné, velmi spokojeni jsou i ti, co bydlí ve dvoupokojových bytech,“ přiblížila Jana Bartíková. Lidé se jí často ptají, jestli v Oblouku mají do oblouku i vnitřní stěny. „ Ano, máme. Pouhým okem se změna ani moc nepozná, ale zásadní to bylo při zařizování bytu, například při pokládání koberce. Na jedné straně ho musíte zúžit. Také nábytek při venkovní stěně stojí trochu nakřivo,“ popisuje s úsměvem.
Vadí jí však neutěšený technický stav Oblouku. „Myslím, že se na něj zapomíná. Mnoho míst v okolí hezky opravili, ale Oblouk už hodně křičí o pomoc,“ konstatuje a popisuje padající omítku, chátrající nosné sloupy, staré dláždění chodníků. „Přitom si to tady fotí mnoho lidí, chodí turisté. Je to škoda.“
Starosta Mihálik souhlasí, že Oblouk patří k symbolům Poruby. „Bohužel tam jsou velmi složité majetkové vztahy. Poruba vlastní jen menší část, většina je ve vlastnictví RPG. Se společností ale jednáme a chceme najít cestu, jak společně Oblouku vrátit jeho lesk,“ slíbil Mihálik.
Problémy s dopravou a parkovacími místy
Zatímco na konci druhé světové války měla Poruba přibližně 1 500 obyvatel, během následujících dvaceti let už se Porubáci dali počítat na desítky tisíc. Když byly připojeny i okolní obce, přesáhl počet obyvatel sto tisíc. Ale po změně politického režimu v roce 1989 jejich počet poklesl a nyní se pohybuje okolo 65 tisíc.
Poruba má i problémy. Například vinou stále nedodělané prodloužené Rudné trpí ulice 17. listopadu neúměrnou dopravou. „Poruba je velký městský celek, postavený ale na docela malém prostoru. A to přináší problémy s parkovacími místy, které jsou obzvlášť těžko řešitelné právě v Sorele,“ přidal starosta další stinnou stránku.
Na druhou stranu Mihálik upozorňuje na spoustu zeleně. A zmiňuje opět i to, kvůli čemu Poruba zůstává žádanou i v současnosti. V rámci města totiž patří k lokalitám s nejčistším ovzduším.
Poruba tvoří západní část Ostravy, sídlí v ní například Vysoká škola báňská - Technická univerzita nebo Fakultní nemocnice Ostrava.
Mapy poskytuje freytag & berndt. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost také vytváří knižní sérii Toulavá kamera s tipy na výlety po celém Česku, která je ideálním dárkem pro obdivovatele krás naší vlasti.
