Proč volba filmařů padla právě na jeskyni Šipka ve Štramberku?
Původně jsme chtěli dračí doupě postavit v ateliéru, ale naše kostýmová výtvarnice Alenka Schäferová, která bydlí v Štramberku, nám dala tip na jeskyni Šipka, a když jsme tam se spoluautorem scénáře a výkonným producentem filmu Petrem Šiškou zajeli, prostor jeskyně nás hned okouzlil a bylo nám jasné, že rušíme ateliér a jdeme natáčet do reálu Šipky. Je to skutečně pohádková jeskyně, a nač stavět něco, co už mistrně stvořila paní příroda.
Jak dlouho zde natáčení trvalo?
Zatím jsme ve Štramberku natáčeli jenom zimní sekvence, ale vracíme se tam v první polovině května, kdy budeme v jeskyni a také nádherném okolí natáčet víc než týden jarní obrazy.
Natáčení ve Štramberku údajně poněkud zkomplikovala zima, sníh a náledí. S čím se tedy filmaři museli potýkat?
Ve Štramberku nás přivítala mrazivá zima, kulminující mezi minus 15 až minus 17 stupni, ale mám ve štábu lidi, kteří dělají tuto první česko-slovenskou pohádku hlavně srdcem, a to srdcem hřejivým, což v součtu vytvořilo příjemnou atmosféru. „Zapáleni pro věc“ jsme na mráz úplně zapomněli.
V jeskyni Šipka vznikla pro potřeby filmu dračí sluj. Bylo složité proměnit jeskyni v sídlo draka?
Do zimních sekvencí nebylo zapotřebí veliké úpravy a také na jaro jeskyně projde jen minimálními úpravami, protože je sama o sobě až mysticky krásná a do příběhu dvouhlavého dráčka Čmoudíka, české princezny Adélky a slovenského prince Janka přesně zapadá.
Můžete pohádku Když draka bolí hlava trochu přiblížit?
Pohádka je určena pro celou rodinu a je jistým filmovým podobenstvím Česka a Slovenska a hlavně toho, co naše bratrské národy vždy pojilo a co zůstalo v našich myslích i po rozdělení. Náš dráček Čmoudík má sice dvě hlavy, přičemž jedna mluví česky a druhá slovensky, ale má společné srdce i tělo. A proto se ve sloganu filmu objevuje prastará moudrost, že „víc hlav – víc rozumu“.
Kdo ve filmu hraje?
Ve filmu diváci uvidí celou řadu oblíbených českých a slovenských herců, mezi které bezesporu patří Kamila Magálová (v postavě panímámy), Kateřina Brožová (česká královna), Zuzana Mauréry (slovenská královna), Miro Noga (jako skřet Blivajz), Ján Koleník (slovenský král), Filip Blažek (český král), naše mladá princátka Zuzana Žáková (princezna Adélka) a Jakub Jablonský (princ Janko) a jako „bonus“ Osmany Laffita v postavě královského komorníka.
Ke spolupráci se vám prý podařilo přesvědčit i Karla Gotta...
Titulní píseň „Když draka bolí hlava“ nám nazpíval Karel Gott s dceruškou Charlottkou, z čehož máme radost. To, že se mistrovi příběh a celková koncepce pohádky líbí, je pro nás velikou morální podporou.
Kolik práce vás ještě čeká a kdy se diváci mohou těšit na premiéru?
Natáčení potrvá do poloviny června, pak nás čekají složité 3D animace a jejich digitální vkládaní do živého děje a celkově náročná postprodukce, protože v pohádce se prolínají živé akce, s 3D animaci a také loutkoherci. Premiéra by se měla uskutečnit v říjnu ke stému výročí vzniku Československa, tak nám držte palce, ať to se ctí všechno postíháme.
Vy se jako filmař vracíte k žánru pohádky po velmi dlouhé době – prakticky poprvé od vašeho debutu, pokud vím. Je natáčení pohádek v něčem jiné? A baví vás?
Já jsem měl tu čest a štěstí, že na režisérský post k orientální pohádce Falešný princ si mě vybral – jako začínajícího filmaře – osobně autor scénáře mistr Jaroslav Dietl, a to byla pro filmového debutanta veliká škola, protože pohádka patří mezi ty nejtěžší žánry, neboť se v nich snoubí scénická a kostýmní výpravnost, až monumentálnost s dětskou hravostí, srozumitelností a hlubokou lidskostí. Nejen jako režisér a producent, ale také jako šéfdramaturg ostravského Minikina vám mohu potvrdit, že je zapotřebí točit pořád nové a nové pohádky, protože je o ně pořád veliký zájem a každý z nás je občas potřebuje, aby v sobě posílil víru ve vítězství dobra nad zlem.
