Když v roce 1986 odmaturoval a nedostal se na vysokou školu do Brna, začal si hledat práci. Tu Petr Lukeš pocházející ze Starých Hamer, kde doposud bydlí, našel na Lysé hoře, a sice na zdejším vysílači. Dnes tady dělá správce objektu.
„Katastr Starých Hamer končí na Lysé hoře, takže jsem v práci skoro doma, byť po silnici skoro dvacet kilometrů daleko,“ pousmál se Petr Lukeš, který na vysílači pracuje od 1. srpna 1986, takže letos tady začíná sloužit už třicátou první zimu.
Pracujete na nejvyšším vrcholu Moravskoslezských Beskyd v budově, která je dominantou celých Beskyd. Co všechno vaše práce obnáší?
Pracujeme tady celkově ve třech s tím, že se střídáme po šestidenních turnusech. Staráme se o provoz budovy, v rámci možností o provozované technologie a energetiku, o příjezdovou komunikaci, která nám taky patří, o dopravu vody na vrchol Lysé hory, jelikož distribuujeme vodu do všech objektů stojících na Lysé. Jedná se o takovou všehochuť od technologických záležitostí po domovnickou činnost.
Na vysílači pracujete 30 let. Za tu dobu se určitě mnoho věcí změnilo, že?
To rozhodně. Kdysi tady byla technologie poplatná té době. Elektronkové vysílače i analogové trasy jsou už dávno minulostí. Dnes je provozovaná technologie, jak vysílací, tak telekomunikační, na digitální bázi. V minulosti zaujímala technologie daleko více místa, dneska je všechno prostorově menší, takže objekt je z poloviny prázdný.
Můžete být trochu konkrétnější, pokud jde o vývoj technologie, kterou jste museli obsluhovat?
Technologie provozovaná v době, kdy jsem tady začínal, byla výrazně poruchovější. I v této souvislosti nás tady tehdy sloužilo víc, na jedné směně jsme byli tři. U elektronkových vysílačů nastaly každou chvíli nějaké problémy. Ty bylo potřeba průběžně odstraňovat a zároveň monitorovat a nastavovat základní parametry vysílání.
A jak je tomu v současnosti?
Dneska je digitální technologie trvale sledována dohledovými centry a zároveň i dálkově nastavitelná. My jsme tu tak především pro zajištění požární bezpečnosti objektu a potom pro prvotní zásahy při jednoduchých poruchách, zejména při výpadcích sítě, při bouřkách či vichřicích, při tvorbě námrazy, ledovky a podobně.
Vyskytly se někdy potíže, na které jen tak nezapomenete?
U starých vysílačů se čas od času vyskytl nějaký zásadnější problém, například ve vysokonapěťových zdrojích anebo v mechanických částech anténního přepínače. Ten když se zasekl, tak se třeba nevysílalo 15 hodin nebo i déle. Na opravu se musela rolbou dopravit speciální četa z Ostravy-Hošťálkovic, spolu s náhradními díly na opravu. Hodně práce bylo při povodních v červenci 1997. Tenkrát jsme dlouhou dobu fungovali na dieselagregát, protože na vysokonapěťovém vedení byly na celé severní Moravě časté výpadky, dále bylo potřeba odstraňovat popadané stromy z příjezdové komunikace. Tehdy to byl vyložený extrém.
Podle vysílače se dá Lysá hora snadno rozeznat i z dálky. Budí pozornost už svým tvarem. Bývají lidé zvědaví a chtějí se podívat i dovnitř?
Každý pěkný víkend, když je hezká dohlednost, tak dole u vchodu zvoní lidé se zájmem o výjezd nahoru na vyhlídku. Bohužel jim musíme vysvětlovat, že to není možné, vyhlídka není veřejně přístupná. Exkurze jsou povolovány jen sporadicky, zejména pro pracovní kolektivy či studenty středních nebo vysokých škol z oboru elektro, kteří o seznámení s provozovanou technologií mají opravdu zájem.
Zmínil jste, že se s kolegy střídáte po šestidenních turnusech. Jak se srovnáváte s tím, že jste tak dlouho v horách, odkud si těžko zajdete třeba do obchodu...
Je potřeba myslet na to, že tady člověk stráví šest dní v kuse. Za ty roky se naučí i vařit. Vždycky je potřeba si zejména na zimu vytvořit jakési zásoby trvanlivých potravin. Chodím do směny převážně pěšky, takže naložím batoh o váze deset až patnáct kilo, převážně potravinami čerstvými, a vyrazím nahoru. Máme tady možnost si pak cokoliv ohřát nebo uvařit. Můžeme si zajít na jídlo také do jedné ze dvou otevřených chat, ale toho moc nevyužíváme. Většinou se stravujeme ze svých zásob.
Říkal jste, že chodíte takřka vždycky pěšky. Nejnáročnější výstupy jsou asi v zimě, že?
Je třeba říct, že před třiceti lety vypadaly výstupové cesty na Lysou horu úplně jinak. Tenkrát nechodilo na Lysou zdaleka tolik lidí jako dnes. Dneska se vám nepodaří vyjít na Lysou, aniž byste někoho potkal. Tehdy to bylo úplně běžné. Člověk se musel v zimě po pás ve sněhu prodírat závějemi, například v úseku Velkých Větrů. Něco takového už nyní nehrozí, neboť chodníky jsou při vysoké návštěvnosti stále prošlapané a navíc v posledních letech nebyla žádná pořádná zima.
