„V neděli 22. dubna večer byla vesnice v jednom plameni. Nahoře na městečku byla obzvlášť intenzivní záře, teta Mařka tvrdila, že to hoří mouka nebo cukr. Jak jsme se dozvěděli, skutečně hořel obchodník Zdrálek,“ zapsala si v roce 1945 tehdy sedmadvacetiletá Miloslava Stuchlíková.
Konec války prožívala v Opavě, osvobozování v Hrabyni. Veškeré dění při tom pečlivě zaznamenávala.
Ohmataný sešit se zažloutlými, tužkou hustě popsanými stránkami je teď jedním z dokumentů, který lidé z Opavska půjčili historikům Národního památníku II. světové války v Hrabyni pro novou výstavu.
 |
„Deník psala v březnu a dubnu 1945. Popisuje atmosféru i události očima běžného člověka, ne vojáka nebo osvoboditele. Jak byli ukrytí ve sklepě a báli se vyjít ven, co je trápilo, jak se cítili,“ nastínila vedoucí památníku Kamila Poláková.
Právě osudy obyvatel Opavska, civilistů, jejichž život zasáhla válka, chtěli odborníci posbírat. Loni na podzim zveřejnili výzvu, že hledají vzpomínky i s nimi spjaté dokumenty, fotografie či cokoliv dalšího. Ukázalo se, že v rodinných pozůstalostech je stále co objevovat.
„Někteří nám vyprávěli své rodinné příběhy, další půjčili po svých příbuzných i dokumenty, uniformy, doklady a řadu dalšího,“ popsala Poláková.
Kdo ovládal Hrabyni, ovládal vše. O obec na Opavsku se bojovalo týden |
Sbírka historikům pomohla objevit nové osudy lidí, kteří z Opavska pocházeli nebo tam za války pobývali. „Asi kolem 20. až 21. hodiny jsme slyšeli shora z dědiny silný hukot a řev, který se mísil do praskotu ohně. Měli jsme za to, že se něco děje, a skutečně prý už tam byli Rusové,“ pokračuje popis 22. dubna v deníku Miloslavy Stuchlíkové.
Tentýž den byl rušný i v Kateřinkách, do války samostatné obce u Opavy. „Zatímco tank Rudé armády probíjel se po Rolnické ulici směrem k cukrovaru, táhly jiné útvary po Ratibořské ulici k Opavě. Tak rychle, že zde Němci nemohli již vyhoditi hlavní most přes řeku. V obci samé odehrávaly se pak zlé pouliční boje,“ líčí kateřinská kronika.
Tu velmi podrobně a barvitě vedl tehdejší kronikář Matěj Valík. Zároveň válečná léta popsal v rodinné kronice. Také jeho pozůstalost včetně obou kronik historikové do zápůjčky získali díky své výzvě.
Fotograf zachytil strašné následky válečné řeže na Opavsku |
„Máme také příběh Stanislava Petříka, člena Sokola a loutkáře z Opavy. Za války byl nuceně přesídlen do Brna a tam vyráběl a stavěl loutky, jimiž maskoval odbojovou činnost. Hráli pro lidi divadlo a zároveň byla schůzka odbojové organizace. Stačilo strčit za okno cedulku s kašpárkem a všichni, kteří věděli, že mají přijít, s dětmi na představení přišli,“ popsala Poláková. I jeho loutky či zmíněnou cedulku má muzeum k dispozici.
Leopold Hartmann z Komárova byl zase členem Orla a dalších za války zakázaných skupin. „Za odbojovou činnost jej Němci věznili v Opavě, na Mírově, v Litoměřicích i v Německu, máme tady jeho dopisy z věznic. Později byl nuceně nasazený u Vítkova na zemědělské práce,“ popsala Poláková. „Do jejich domu v Komárově byli nasazení Němci a při osvobozování dům vyhořel. Když se Leopold Hartmann vrátil, dům neexistoval a on ho v podstatě vystavěl znova.“
Díky půjčeným rodinným pozůstalostem se podařilo nasbírat celou řadu příběhů a osudů. Jsou součástí výstavy Opava válečná – Opava a Opavsko za druhé světové války. Ta je v Hrabyni k vidění od včerejšího dne a ukazuje i srovnávací snímky Opavy – před válkou, během ní a po osvobození. Zároveň vychází i brožura, která všechny zaznamenané vzpomínky a příběhy mapuje.
