Dříve pro něj bylo nepředstavitelné se v tomto depresivním městě usadit, dnes se v seriálu MF DNES Ostravské stopy, naopak rozplývá chválou, jak se dokázalo ze své nudné šedi vymanit.
„Se Sklepem jsme do Ostravy jezdili a jezdíme pravidelně. S Davidem Vávrou a skupinou Vltava jsem tu natáčel nejrůznější pořady. Například všude ve zdejších starých plovárnách. V Havířově jsme natáčeli o architektuře, pak třeba Besídky. Celé toto období v Ostravě a okolí bylo pro mě jedinečné, i když hodně spojené s alkoholem. Nicméně na uspokojení této potřeby tady máte dostatečnou kapacitu. Vždycky bylo dobře, i když jsem tu třeba dostal pěstí,“ prohodil jen tak letmo Tomáš Hanák během své nedávné návštěvy areálu Dolní oblasti Vítkovice.
Pozvaný byl na festival Colours of Ostrava, kde v sekci diskusního fóra Meltingpot představil svou cestu do Vietnamu a posléze v debatní afterparty exceloval pro diváky ve své specifické talk show.
Díky rekonstrukci nádraží jej pozvali do Dolních Vítkovic
Na některé dotazy odpovídal svéráznou oklikou, která z něj činí mistra odboček – nutno ovšem říci, že se k tématu nakonec vrátil. Například k tomu, že se údajně chystá zavřít hospodu v nádražním areálu Nižbor u Berouna.
Kdepak, tak jednoduché to není, na přímou otázku, zda zavře, nebo ne, neodpověděl, ale ani tuto možnost nevyloučil. Proč taky, když právě díky ukázkové rekonstrukci mohl zavítat do Vítkovic.
„Netušil jsem, že díky úspěšné rekonstrukci vlakového nádraží v Nižboru budu od Berouna pozván sem k otevření další části rekonstruovaného areálu Dolních Vítkovic. Tehdy jsem si řekl: Hanáku, ty kašpare, co se tady živíš herectvím, tebe najednou pozvou otevřít tuhle jedinečnou památku,“ líčil a pokračoval: „Tehdy jsem říkal synovi: Thomasi, pojeď se mnou do Dolních Vítkovic na Colours, uvidíš věci z řádu dimenzí sci-fi oproti noční obloze.“
Vítkovický unikát
Podle něj to, co je v Dolní oblasti Vítkovice zachráněno, představuje evropský unikát. „Nechci přehánět, ale málokde něco takového ve světě existuje. Protože síly nejsou nekonečné, tak se modlím, aby třeba jako mně nedošly. Někdy si říkám, aby se tak našel někdo, kdo by všechno po mně převzal a pokračoval. Aby se tak něco nestalo a to, co máte v Dolní oblasti, nezašlo. Nejde jen o to areál udržovat, ale samozřejmě rozšiřovat.“
Protože je dnes Tomáš Hanák abstinujícím alkoholikem, který za svým bezuzdným obdobím udělal tlustou čáru, vrací se k němu pouze okrajově.
„Ostravu jsem dobře poznal i v době totalitního režimu, ale pro mě se jednalo o hodně alkoholické období. Musím říct, že města jako Plzeň a Ostrava, to pro mě byla tehdy města, u kterých jsem si říkal, že bych v nich nikdy nechtěl žít. Samozřejmě tehdy to bylo dáno povědomím o jejich špatném životním prostředí, což se už ale změnilo,“ uznal herec. „A stejně tak v případě Berouna, který je v dnešní době krásné město. Plzeň je fantastické město a Ostrava?! Ty tři vykřičníky, jak mu udělal logo výtvarník Aleš Najbrt, těch bych dal šest. Co šest, devět vykřičníků!“
Tomáš HanákZnámý herec a moderátor Tomáš Hanák (1957) se v Ostravě nedávno představil v roli diskutéra. V rámci konference Meltingpot na festivalu Colours of Ostrava komentoval svým jedinečným osobitým způsobem cestu do Vietnamu. Posléze s diváky debatoval o své nelibosti k politice, k reklamě a třeba i o tom, že pokud by měl zavřít svou stylovou hospodu v Nižboru, rozhodně to nebude kvůli elektronické evidenci tržeb, jak se povídalo. Ve skutečnosti by se nerad se svým dílem jen tak lehce rozloučil. Naopak díky renovaci chátrajícího dřevěného železničního skladu z konce 19. století o něj projevili zájem až v Dolní oblasti Vítkovice. Přitom právě tady se na sklonku totality natáčel slavný „rytmikál“ Kouř, ve kterém Tomáš Hanák exceloval vedle dalších hvězd z Divadla Sklep. Sklepáci i Hanák si tehdy Ostravu zamilovali a natáčeli v ní řadu pořadů. |
Přestože by se rozhovoru nejraději vyhnul, přece jen se Tomáš Hanák uvolil svůj vztah k Ostravě rozvést. „Že jsem v ní dříve nechtěl být, bylo dáno tím, že atmosféra tady byla depresivní. Jsem totiž naturelem skeptik. Ale dnes už je tu docela dost dobrých důvodů a věcí, které se daří a mohou být v dobrém slova smyslu infekční,“ vyznal se.
„Ať jde o fabriku, nebo o nádraží, lidé si třeba řeknou: My bychom to také mohli zkusit. Já osobně jsem nádraží zachraňoval z toho důvodu, že kolem dráhy jsou tisíce takových budov. Takže klobouk dolů před Dolní oblastí. A jsem pyšný, že v ní vůbec mohu být,“ odpovídal bez svého tolik typického přehrávání. Ačkoliv to tak během jeho vystoupení na Meltingpotu nevypadalo, herectví prý pověsil na hřebík a vrací se k obživě vlastní fyzickou prací.
V Havířově i v Ostravě-Vítkovicích jsou také v minulosti krásná nádraží, která by rovněž stála za záchranu. Co tedy na to Tomáš Hanák? Bude pokračovat v bohulibé činnosti rekonstrukcí drážních budov?
„O těch nádražích nevím. Kdybych se o jejich záchranu pokusil, měl bych to z ruky. Ale věřím, že i tady u vás se může najít někdo, kdo se pro jejich nádhernou dobovou architekturu nadchne, zachrání je a nenechá je ležet ladem,“ odpověděl. Se záchranou nádraží v Nižboru si ostatně užil své, takže se není čemu divit. Přesto jeho příklad je ukázkový a hodný následování.
