Ostravské stopy: Město tvoří hodně odlišné části, říká slovenský režisér

  17:55aktualizováno  17:55
Film Sluneční stát, tedy příběh čtyř dělníků, kteří se ocitnou bez práce a jsou nucení začít podnikat, vznikl v Ostravě v roce 2005. Snímek natočil nejoceňovanější slovenský režisér současnosti Martin Šulík v produkci Čestmíra Kopeckého. Právě Šulík se stal dalším, který se v seriálu Ostravské stopy rozpovídal o vztahu k moravskoslezské metropoli.

Slovenský režisér Martin Šulík (vlevo) s hercem Jánem Mižigárem a cenou za film Cigán z roku 2011. Už o šest let dříve natočil v Ostravě snímek Sluneční stát. | foto:  František Vlček, MAFRA

Film byl nakonec nominován na Oscara za Slovensko a dodnes je s ním spojena řada zajímavých příhod. O některých z nich Šulík vyprávěl na letošním těšínském festivalu Kino na hranici, kam přivezl svůj nejnovější počin Tlumočník, který pro změnu bodoval na festivalu Berlinale.

„Sluneční stát se měl původně točit v Bratislavě, dokonce to bylo uvedeno ve scénáři. Nakonec se ale situace vyvinula jinak a filmový štáb se přesunul do Ostravy. Na Slovensku tehdy nebyla dobrá situace, nepodařilo se nám najít žádného producenta, který by nás podpořil,“ vzpomíná Šulík.

Martin Šulík

Slovenský režisér Martin Šulík
  • Filmový režisér, scenárista a pedagog patří k nejoceňovanějším slovenským filmařům posledních desetiletí.
  • Narodil se v roce 1962 v Žilině.
  • Od roku 1984 natočil řadu významných hraných i dokumentárních filmů. Patří k nim například Zahrada, Orbis Pictus, Krajinka nebo Cigán.
  • V Ostravě na popud Čestmíra Kopeckého natočil hraný snímek Sluneční stát.

Scénář si přečetl producent Čestmír Kopecký. „Řekl, že se mu líbí, ale trval na tom, aby se uvedené příběhy odehrávaly jinde. Podle něj byly velmi podobné těm situacím, které zažívají lidé v Ostravě,“ vysvětluje Šulík nečekanou změnu místa natáčení.

Ostrava se nabízela i díky dalším souvislostem. „Byla to doba, kdy Čestmír Kopecký často přijížděl do Ostravy, už se tuším začala připravovat kandidatura na Evropské město kultury 2015. Měl k Ostravě vřelý vztah, ale nebyl jediný, kdo nám pomohl. Velkou zásluhu na vzniku filmu má i ostravská produkční Kateřina Ondřejková,“ líčí.

Do Ostravy jezdili i lidé ze Žiliny

Nejprve váhající slovenský štáb si Ostrava záhy získala i díky svému historickému vývoji. „Když jsme do Ostravy přijeli, uvědomili jsme si, jak se tady příběh Slunečního státu velmi dobře hodí. Bylo to dáno i přítomností zdejšího slovenského elementu. Něco podobného si pamatuji i od nás, narodil jsem se totiž v Žilině a také tam přijížděli lidé dělat nábory do dolů. Někteří mí spolužáci odešli do Ostravy pracovat. Ostravu jsem si tak mohl pamatovat ještě z těchto dřívějších časů,“ našel Šulík historické souvislosti.

Díky tomu si dobře uvědomoval, že Ostrava, do které pak přijeli v roce 2005 natáčet, už nebyla hornická, jak o ní bylo známo z minulosti. V čase natáčení Slunečního státu totiž byly v útlumu i vítkovické vysoké pece, přesto se ještě něco málo z jejich provozu podařilo natočit. Například zvukař zachytil zvláštní zvuk, který vydávala zdejší industriální technika. Ve filmu ho pak využili.

Proměna Ostravy z přelomu tisíciletí se pak podepsala i na filmu. „Už tehdy byla Ostrava plná mladých lidí, překypovala kulturním životem a množstvím divadel. Zejména nás zaujalo Divadlo Petra Bezruče a Národní divadlo moravskoslezské. Obě tyto scény byly velmi populární, na jedné inscenoval Radovan Lipus, na druhé Janusz Klimsza, který v inscenacích rovněž účinkoval jako herec. Ostrava tak byla plná pozoruhodných akcí,“ popisuje nadšeně.

Dveře k poetice otevřel Radovan Lipus

Právě to tvůrce přimělo, aby scénář Slunečního státu přepsali. „Ačkoliv podle diváckých reakcí jsme pak zjistili, že jsme se s příběhem opozdili tak o desetiletí, kdy ještě Ostrava byla opravdu dělnická a publikum by film přijalo s o to větší pravdivostí. Nakonec jsme tady natočili spíše retro, kdy bylo jasné, že Ostrava už je vývojově o kus dále,“ zamýšlí se nad vznikem ceněného snímku jeho režisér.

V Ostravě se počátkem tisíciletí už nenatáčelo tolik jako v 90. letech nebo ještě dříve. Sluneční stát byl jednou z posledních příležitostí, aby se společně u filmového díla s větším štábem uplatnili i místní tvůrci.

„Nakonec je záhadou, že se Sluneční stát v Ostravě podařilo dokončit. I se vším tím místním koloritem, takovou zvláštní vnitřní životaschopností. Dveře k místní poetice nám otevřel zejména režisér Radovan Lipus. Ten se podílel i na překladu dialogů do ostravského dialektu. Nevím, jak se s tím herci úplně vyrovnali, ale je fakt, že ostravští herci z nás měli těžké srdce, protože si u nás moc nezahráli,“ líčí Šulík.

Místní herci hodně zaujali

Hned ale dodává, že například Lucie Žáčková, Anna Cónová, Norbert Lichý, Ivan Feller, Jan Číhal nebo Martin Juza ve filmu své místo našli, byť v menších rolích. „Zaujali nás tak především zdejší divadelní herci, a mimochodem, u Divadla Petra Bezruče jsme tehdy viděli povedenou inscenaci Skleněný zvěřinec právě s Lucií Žáčkovou a Richardem Krajčem,“ vzpomíná.

Tisková konference k filmu Sluneční stát, režisér Martin Šulík zcela vlevo

Tisková konference k filmu Sluneční stát, režisér Martin Šulík zcela vlevo

Na Ostravě Šulíka fascinuje, že nejde o homogenní město. Podle něj je složeno z hodně odlišných částí.

„Takže vedle centra například existuje Poruba, Vítkovice či Přívoz, kde jsme také natáčeli kolem místního kostela na náměstí. Když někdo říká, že Ostrava je jen jedna, tak to není pravda, protože jich existuje několik. Každá z nich je různorodá. Zároveň ale tyto její části fungují dohromady jako jedno město, což je fascinující,“ neskrývá údiv.

Pestré vrstvy obsahují jedinečný fenomén

Právě proto filmaři chtěli, aby každý z filmových hrdinů bydlel v jiné čtvrti. Jeden tak například žije v malém hornickém domku a další zase bydlí na konci Stodolní, kde tehdy ještě byly prázdné byty.

Sluneční stát patří k několika mála pokusům zachytit na filmový pás Ostravu 21. století. Výsledek Šulík vidí kriticky. Říká, že pokud by se někdo snažil přenést na plátno opravdovou Ostravu, měl by sáhnout po známé literární předloze.

„Podle mě by měl někdo natočit Landsmannovy Pestré vrstvy. Obsahují něco, co je nepřenositelné, a poukazují na to. Je v nich cítit úžasný fenomén, který je s tímto městem spojen. V případě mého filmu to není až tak samozřejmé, myslím si, že Sluneční stát lépe přijímají lidé žijící mimo město, ale projevující Ostravě sympatie, než samotní Ostraváci,“ zakončuje Šulík.

Nejčtenější

Po zavedení QR kódů na popelnicích nosí lidé své odpadky k sousedům

Ilustrační snímek

S plánem snížit náklady na likvidaci odpadů přišla novojičínská radnice. Proto se v uplynulých měsících na všech...

Při nehodě čtyř aut v Orlové jedna žena zemřela, pět lidí je zraněných

Tragická nehoda si vyžádala jednu oběť a pět zraněných.

Jedna žena zemřela a dalších pět lidí se zranilo při ranní nehodě čtyř automobilů v Orlové na Karvinsku. Na...

Festival Colours of Ostrava zahájila kapela Buty, diskutovat přijel indián

V Ostravě začal 17. července 2019 mezinárodní hudební festival Colours of...

V Ostravě odpoledne odstartoval další ročník multižánrového hudebního festivalu Colours of Ostrava. Prvním koncertem na...

Muž po sexu usnul. Komplic ženy mezitím odnesl televizi, stravenky i kýtu

Ilustrační snímek

Seznámení s cizí ženou v jedné z ostravských restaurací vyšlo šestapadesátiletého muže draho. Poté, co spolu u něj doma...

Noví vlastníci ostravské hutě zavádějí změny, sníží výrobu o 20 procent

Nová huť společnosti Mittal Steel Ostrava

Ani požadovaných sto dnů, které si vyžádali na seznámení se s nově získaným podnikem, nepotřebovali manažeři...

Další z rubriky

Ostrava už ví, jak budou vypadat nové tramvaje, hledá pro ně pojmenování

Po Ostravě budou jezdit nové tramvaje.

Dopravní podnik představil podobu nových tramvají Škoda ForCity Smart, které se v Ostravě objeví na podzim příštího...

Zájem o obědy pro chudé stále roste. Najedí se tisíce dětí

oběd, škola, jídelna (ilustrační snímek)

Na obědy chudým dětem do Moravskoslezského kraje míří miliony. Podpora pro školáky, jejichž rodiny na stravné samy...

Sběratel má na zahradě nevšední muzeum. Desítky starých mlýnských kamenů

Muž z Oder sbírá mlýnské kameny.

Nevšední muzeum provozuje na své zahradě sběratel Jiří Král z Oder na Novojičínsku. K vidění jsou zde desítky kusů...

Najdete na iDNES.cz