Zrcadlo života (1995) a Sado krásno (1997), jeho dvě básnické sbírky, které vznikly ve 2. polovině 90. let, jsou pocitovou inverzí vůči jeho začátkům.
Zkraje 70. let totiž coby zámečnický učeň proháněl Ostravanky v místních parcích, chodil na černé burzy a roztáčel pověstné Folkové kolotoče. Teprve posléze se usadil ve svém rodném Krnově, kde založil kulturní centrum a následně přesídlil do Nového Jičína.
Josef „Buxom“ Odstrčil Propagátor jižanského rocku a zakladatel krnovského Southern Music Centra. Vyučený zámečník v Ostravě, obor ukončil roku 1972. Pracoval v teplárně v Krnově, v potravinářském průmyslu jako aranžér a po 90. roce začal působit na volné noze. V Krnově organizoval řadu zásadních, totalitním režimem ne zcela tolerovaných koncertů. Od poloviny 90. let působil v Novém Jičíně. Vydal v něm i své dvě sbírky veršů Zrcadlo života (1995) a Sado krásno (1997). Jako textař spolupracoval třeba s Lenkou Lo Hrůzovou. Od roku 2006 vede soukromé televizní studio Sněženka. |
Dnes vlastní soukromé televizní studio Sněženka v Sedlnicích na Novojičínsku a natáčí dokumenty o místních rodácích a pamětnících.
„Ostravu jako takovou mám přečtenou, pobýval jsem v ní intenzivně tři až čtyři roky. V roce 1972 jsem se vyučil. Internát byl v Mariánských Horách na ulici 1. máje. Bydleli na něm kluci ze všech koutů republiky a do elektrárny v Třebovicích se chodilo na praxi. Spadali jsme pod Teplárny a elektrárny Severomoravského kraje. Vyučil jsem se zámečníkem–provozním, což byl ten nejhnusnější formát, protože jsme lozili pod uhelné pásy vyměňovat převodovky a podobně, takže to nebylo ani tak o zámečnictví jako spíše o havířině,“ říká Josef Odstrčil.
Ostrava černá i zelená
Po škole, v době svých osmnáctin, to měl i složitější. Narodil se mu potomek, on ale při tom musel na vojnu. „Abych mohl dítě vidět, musel jsem mít dva ručitele.“
Ostrava byla dle jeho slov tehdy opravdu černá. „Bylo to tak, jak se říká. Já bych její tehdejší vzhled přirovnal k současnému vzhledu polského Chorzówa. Kdokoliv tam dnes přijede, tak si pomyslně může říct, tak takhle svého času vypadala Ostrava. Jan ‚Kyks‘ Skrzek bluesman a folkař o tom nazpíval svým hrubým a zarputilým hlasem sugestivní písničky, o černých Slezanech a tamní uhelné pánvi v Chorzówě a okolí, tak jako to tady dělal náš Pepa Štreichl o černé Ostravě. Já Skrzeka poznal přitom teprve před pár lety, když jsem spolupracoval se zpěvačkou Lenkou Lo Hrůzovou,“ vysvětluje svérázný rocker a umělec.
Kromě toho, že byla Ostrava černá, měla už tehdy podle Odstrčila spoustu zeleně. „Pro nás mladé kluky byly rozhodující právě parky, protože jsme tam chodili randit. Zvláště ten ve Vítkovicích, co bylo zelené, to jsme prošli. Například park Jožky Jabůrkové. A další oázy klidu se nacházely kolem divadel, zejména u dnešního Divadla Antonína Dvořáka. Když jsem tam dnes šel, za ta léta se tam de facto nic moc nezměnilo, kromě přístavby budovy. Absolutně stejný zůstal přístup na Černou louku, jako by se tam čas zastavil. Přibylo samozřejmě Divadlo loutek, ale pavilony zůstaly. Navíc to pro mnohé rockery byla nejznámější štace Ostravy, protože se tam konala černá burza s vinyly, kazetami, se vším. Občas se dělaly zátahy na černé prodejce, ale jindy to zase nechávali být,“ komentuje Odstrčil charakter dobové Ostravy.
„Prodejci byli připraveni své věci zabalit, když si rozložili zboží na trávě, ti se stolky pak mívali smůlu, nebyli tak rychlí. Dodneška ty lidi, co tam tehdy chodili, poznávám na koncertech, na které společně chodíme. Dalším fenoménem pak byly Folkové kolotoče, na kterých jsem spolupracoval s Milanem Kaplanem a Zlatou Holušovou. Díky Janu Horákovi se pak spolupráce přenášela do Opavy a díky mně do Krnova. Takže existovala taková trojice Ostrava–Opava–Krnov,“ pokračuje ve vzpomínání.
Jako organizátor kulturních akcí se tehdy musel potýkat i s řadou úskalí, dokonce se na čas stal mladým komunistou. „Byl jsem svého času i u komunistů, ale ne ten aktivní, takže takový ten, co sedí a kýve hlavou. Každý v té době musel být nějak podchycen, já pak přešel do Svazarmu a do Socialistického svazu mládeže. První Klub mladých jsme měli povolený přes Svazarm. Měli jsme tam i jednoho agenta, komunista jak sviňa, ale držel si nás tak, že to šlo. Svým způsobem jsme byli rebelanti a on si nás vzal pod křídla. Povedlo se udělat neuvěřitelné věci, třeba jsme v Krnově uspořádali legendární koncert Puhdys, přijeli k nám polští Turbo, to by za standardních podmínek nikdy nebylo možné. V roce 1988 mě vyloučili, protože si se mnou už nevěděli rady,“ usmívá se Odstrčil.
