Ostravu pak kromě zajímavých vzpomínek dokáže přiblížit i pomocí gest. „Musím říct, že jsem si ji strašně zamilovala, proto každému také vždycky ukazuju, že toto město je asi takový… (zatíná pěst) Je velice fortelné a přímé. V Ostravě panuje zvláštní tvrdost a zároveň zvláštní smutek. Alespoň tak to vnímám,“ říká Karin Krajčo Babinská. „Ostraváci jako by měli velmi hrdou a bojovnou duši, zároveň i smutnou. Zdejší kraj je opravdu zvláštní a tohle patří asi ke zdejšímu životnímu údělu, což si s sebou vleče ze své minulosti.“
Richardova babička
Bezprostřední kontakt s ostravskou minulostí jí nabízí například právě její slavný manžel, frontman kapely Kryštof Richard Krajčo, s nímž město pravidelně navštěvuje. „Zdejší život byl těžší než jinde, ne nadarmo vy sami říkáte, že je tady život razovity. Třeba i v tom, že město dělí řeka Ostravica na moravskou i a slezskou část, přičemž o tu slezskou se vedly často spory, kam vlastně patří, jestli do Česka, nebo do Polska. Je to i v naší rodině. Richardova babička pocházela právě odtud, mluvila místním nářečím, a tak ji i díky tomu vnímáme spíše jako z té polské části,“ líčí režisérka.
„Miluju Dolní oblast. Líbí se mi, že je to druhá nejnavštěvovanější památka v Česku, hned po Pražském hradě, což je neskutečné.“
Karin Babinská
„I když moc nečtu, tak jsem si našla čas a třeba první část Šikmého kostela se mi hodně líbila. Nedávno jsme si prohlíželi i pozůstatky po místních jámách, kde se těžilo uhlí, jak je postavená Nová Karolína, což je až neuvěřitelné, jak se vše změnilo,“ svěřuje se.
Připomene i svou „dětskou“ Ostravu. „Už když jsem byla malá, natáčela jsem filmy. V Ostravě mě režisér Ivo Popek obsadil do filmu Útěk do jara. V polovině 80. let jsem tak v Ostravě strávila asi dva měsíce. Hrála jsem holku z děcáku, kolem byla parta dětí. Do děcáku utekl kluk z normální rodiny a skrýval se v něm, zamiloval se do mé postavy. Příběh se odehrával v Ostravě, něco se natáčelo v místním studiu,“ vzpomíná Karin Krajčo Babinská.
„Podrobnosti už si nevybavuju, ale jezdili jsme sem vlakem. Paní vychovatelka nás zamykala na pokojích. To mi bylo deset jedenáct let a už tehdy jsem bydlela v hotelu Imperial, kde i nyní občas přespávám. Musím říci, že se až tolik nezměnil. I když pokoje opravili, tak jeho vzhled zůstává pořád stejný.“
Karin Krajčo Babinská a Richard Krajčo
K natáčení v Ostravě se vrátila i v dospělosti, i když jen v rámci reklamy. „Před pár lety jsem natáčela v Ostravě reklamu pro místní pivovar. Součástí natáčení byly obhlídky po celém městě, natáčení na spoustě míst. Ostravu jsem si opravdu důkladně prošla, je to nádherné město. Miluju Dolní oblast. Líbí se mi, že je to druhá nejnavštěvovanější památka v Česku, hned po Pražském hradě, což je neskutečné,“ směje se spisovatelka.
„Zaujala mě třeba Boltova věž se svým impozantním výhledem. Ráda navštěvuji i Knižní festival na Černé louce, zvláště se mi líbí, jak je tady vždycky plno. Kdykoliv vydám knížku, tak na něj jedu. Ostrava je, jak jde vidět, i nesmírně kulturní město. Když se v ní nějaká akce uspořádá, lidé na ni opravdu přijdou a mají zájem, což je zvláště v dnešní době velmi cenné,“ hodnotí.
Stodolní a podobně
S ostravskou érou jejího manžela Richarda Krajča je spojena Stodolní ulice i oceňované Divadlo Petra Bezruče, kde začínal a proslavil se třeba rolí Hamleta. Obojí poznala právě díky němu.
Karin Krajčo BabinskáFilmová i divadelní režisérka a spisovatelka Karin Krajčo Babinská se narodila v roce 1974 v Hodoníně. Jejím manželem je frontman kapely Kryštof Richard Krajčo. Vystudovala filmovou a televizní režii na pražské FAMU. Jako scenáristka a režisérka debutovala v roce 2007 celovečerním hraným filmem Pusinky. Režírovala i film Křídla Vánoc, k němuž rovněž napsala scénář. Je také autorkou klipů kapely Kryštof, jako Ty a já, Šňůry, Zůstaň tu se mnou nebo Vánoční. Režíruje i jejich koncertní vystoupení. Ostravu navštěvuje pravidelně i díky Knižnímu festivalu. |
„Ukázal mi zákulisí divadla. Na Stodolní jsem už byla od té doby mnohokrát, poprvé ale právě s Richardem. Ostatně to byl právě on, kdo mi už před deseti lety říkal, že už je to dávno po její slavné éře, kdy byla centrem ostravského kulturního dění. Nyní mi ukazoval, že se všechno z aktivní kulturní oblasti přesunulo na Havlíčkovo nábřeží,“ popisuje umělkyně.
„Udělali jsme si nedávno i společnou odpolední procházku. Richard u toho často vzpomíná a diví se, jak se město za tu dobu změnilo, zároveň mě zasvěcuje, co kde bylo, kde byl jaký legendární klub. Ale co si budeme povídat, na některá místa mě ještě stále nevzal, jako třeba na haldu Ema, kterou jsem zatím viděla pouze z dálky.“
V Ostravě ji vždy vítají přátelé. „Všichni kluci z kapely Kryštof jsou z Ostravy a jejího okolí. Ti tady zůstali, jenom Richard se odloupnul a vždycky, když sem jedeme, tak nám tady kluci třeba zarezervují nějakou dobrou restauraci v centru,“ dodává režisérka.
Jak ještě vnímá Ostravu? „Ostrava je pro mě krásná, zároveň mám pocit, že její hlavní náměstí se úplně nepovedlo. Jestli dříve bylo hezké, tak teď už tolik není. Na druhou stranu zjišťuju, že se do něj vrátil život, protože když se postavila ‚Fukušima‘, úplně se vylidnilo. Teď už je to lepší, přesto nad nově upravenými domy už tak nejásám. Naopak mám ráda domečky z červených cihel, bývalé koloniální domky, jsou nádherné a neuvěřitelně fotogenické,“ vyznává se Karin Krajčo Babinská.
