Se svým neobvyklým překladem Malého prince loni exceloval i na Knižním festivalu na Černé louce, nedaleko míst, kde vyrůstal.
„K překladu Malého prince Antoine de Saint Exupéryho jsem se dostal tím způsobem, že zhruba pět let píšu v ostravštině reklamní texty na billboardy. Překladatel, který Exupéryho přeložil do hanáčtiny, psal pro stejnou agenturu taky, takže mě pak propojil s nakladateli a už to bylo,“ vzpomíná spisovatel a reklamní textař Martin Müller na propojení legendární knihy s osobitým ostravským nářečím, kterou v rámci knižního festivalu četl ostravský herec Vladimír Polák.
I jeho výkon se stal magnetem pro místní publikum, ostravština nečekaně přitáhla pozornost stovky návštěvníků.
Martin MüllerNarodil se 12. února 1988 v Ostravě. Vystudovaný scenárista, původní profesí novinář, reklamní textař a kreativec. Dlouholetý člen ostravského uměleckého uskupení Bezejmenná skupina. Publikoval v časopisech Host, Psí víno nebo Texty. V roce 2022 debutoval v nakladatelství Paseka historickým thrillerem Černá rusalka. Loni vydal retro thriller Vymahačka a do ostravštiny přeložil pod názvem Maly Prync slavného Exupéryho Malého prince. |
„Přijde mi to jako super nápad, třeba se tak podaří dostat Malého prince do povědomí více lidí. Ostravština může přispět obecně k oživení povědomí o povinné četbě, přece jen se jedná už o klasiku, která se vyučuje na školách, a třeba už mezi mladými nevzbuzuje takový zájem,“ hodnotí svůj překlad autor.
Hlubiny ostravštiny
„Takže ostravština knize podle mě může dodat další rozměr, třeba i vzbudit diskusi. Například pro studenty gymnázií a středních škol by mohlo jít o skvělý způsob, jak jim klasiku znovu přiblížit,“ zůstává přesvědčený.
Celkově byl zatím podle něj Malý princ přeložen asi do sedmi set jazyků a nářečí.
„V případě ostravštiny jde o mix toho, co zná starší generace, obsahuje výrazy jako „kvitpumpa“, což je alkoholik, ale slovy jako „chvalidupa“ je srozumitelná i těm mladším. Jsou tam i slovíčka, která znám už jen od své babičky, jako třeba „jaščet“ nebo „varčet“, třeba pes jaščí na dvoře. Některá z ostravských slov jsou opravdu kouzelná, i když jsou převzatá z polštiny, z němčiny, z Prajzské, kde mám také kořeny,“ pokračuje Martin Müller s tím, že Malého prince překládal půl roku.
„Vycházel jsem ze tří překladů, českého, anglického a slovenského. Z nich jsem si vzal jistý základ, a ten převedl do ostravštiny, ovšem je to taková ta knižní verze, kterou dnes už na ulici neuslyšíte.“
Martin Müller vyrůstal v Porubě, kousek od Hlavní třídy, dříve Leninovy.
„Až do osmnácti let. Mám tady za sebou základní i střední školu, pak jsem šel studovat do Olomouce, do Brna a do Anglie, ale vždycky jsem se do Ostravy vracel. Na víkendy, někdy i na déle. Až ve svých pětadvaceti jsem se natrvalo odstěhoval do Prahy,“ přibližuje svůj životopis.
Jeho nejoblíbenějším místem v Porubě se stal nonstop u zastávky Duha. „Dalo se do něj jít, i když všude v okolí zavřeli, mohli jste tam trávit čas až do pozdních ranních hodin. Pak rád vzpomínám na Gymnázium Olgy Havlové, na kamarády a učitele, naši uměleckou Bezejmennou skupinu, kolem ní se váží nezapomenutelné vzpomínky. Fungovalo nám to skvěle, dokud nás nezaříznul covid,“ dodává s jistou dávkou nostalgie.
Jako každý začínající umělec měl i Martin Müller někdy prázdno v žaludku. Naštěstí i pozdě v noci bylo kam v Porubě zajít. „Na Duze bylo také ve své době snad jediné hladové okno v celé Porubě, ještě do čtyř do rána vydávali podivné polosyrové hamburgery,“ dodává.
Prvotina spisovatele a scenáristy Martina Müllera, historický thriller Černá rusalka
Román Vymahačka spisovatele Martina Müllera čtenáře ponoří do Ostravy 90. let.
K těmto zážitkům se vrací i ve svém díle, třeba v románu Vymahačka. Jedna z klíčových scén se odehrává právě v onom nonstopu u Duhy.
„Velmi snadno se mi to píše. Vedle pak byla i známá videopůjčovna, kam jsem si jako dítě chodil pro filmy. Jednu videokazetu jsem pak vrátil pozdě a byla z toho strašná pokuta, asi pět set korun, což bylo tehdy hodně peněz,“ usmívá se spisovatel.
Vášeň pro napínavé filmy jej pak posunula i blíže k centru města. Dodnes nadšeně vzpomíná na návštěvy nejmenšího ostravského kinosálu, oblíbeného Minikina v Kostelní ulici.
„Měl jsem vždy rád horory, thrillery, akční filmy. Jakýkoliv žánr, který je možno spojit s napětím, což mě vždycky bavilo. Miluju Quentina Tarantina, Pulp Fiction, styl jeho vyprávění mě tehdy hodně inspiroval. Stejně tak mě ovlivnil David Lynch. Mnohdy si musím připomínat, že píšu knihu, a ne filmový scénář,“ vzpomíná Martin Müller na svou další ostravskou lásku.
„Dokonce jsem v Minikině a jeho okolí natočil svůj absolventský film, takže mezi ostravskými místy má pro mě Minikinokavárna výsadní postavení. Stejně tak jsou mi blízcí klasici, co psali temné a drsné věci jako Bulgakov, Poe nebo Kafka. Z ostravských autorů mám rád básníka Lukáše Bártu, Petra Hrušku nebo Jana Balabána,“ dokončil.
