Ostravské stopy: Město vybourané, zmizely celé ulice, líčí malíř Odráška

  16:55aktualizováno  16:55
Výrazná osobnost moravskoslezského výtvarnictví Josef Odráška je s Ostravou spjat téměř celý život. Jeho první ateliér se nacházel ve Stodolní ulici, město pamatuje ještě v jeho přerodu od kavárenského života k socialistické šedi.

Josef Odráška rád vzpomíná na zmizelou Ostravu, například na setkání filatelistů v Hotelu Palace. | foto: Adolf Horsinka

Své poslání našel v umělecké tvorbě, které se stále aktivně věnuje. „Dnes je ale všechno přetechnizované a ve znamení rychlosti. Výtvarných škol je strašně moc, zbytečně. Výtvarníků je mi líto, protože když se do nich vtlouká, jak mají něco vytvářet, nemůžou pak působit v jiném zaměstnání,“ sděluje své životní názory.

Ostravu ve svých obrazech zachytil mnohokrát. „Nelze nemalovat prostředí, ve kterém jste. Jaképak vymýšlení, obrazy se nedají vymýšlet. Zrcadlí se v nich všechno kolem nás. Nejtěžší je postihnout současnost. Snažit se z aktuálního prostředí vytáhnout vztah k sobě. Dlouhá léta se můj ateliér nacházel na konci Stodolní ulice. V tomto období jsem vytvořil několik obrazů - grafik spjatých s městem, část jich odkoupilo Ostravské muzeum,“ říká malíř.

Na Stodolní stály lehké holky za třicet korun

K nejstarším vzpomínkám u něj patří setkávání filatelistů v Hotelu Palace: „Jako malý kluk jsem chodil na burzy, sbíral jsem známky, srazy se konaly v Hotelu Palace. Každou neděli nahoře v sálu z růžového mramoru. Nádherný starý interiér. Byl to náš tehdejší kontakt se světem, sice malý, ale přece.“

Josef Odráška

Ostravský výtvarník Josef Odráška.
  • Výtvarník Josef Odráška se narodil 27. května 1945 v Ostravě. Absolvent Střední umělecké školy v Uherském Hradišti pracoval od roku 1965 v oboru propagační grafiky, zastával ale také profesi dílenského výtvarníka a aranžéra.
  • Pro síť Severomoravských obchodních domů vytvořil plakáty a grafické značky.
  • Od roku 1979 je ve svobodném povolání a od roku 1994 působí také jako pedagog na SUŠ.
  • Za svou uměleckou dráhu se Josef Odrážka přenesl od užité grafické tvorby k soukromé osobité výpovědi, kdy zdůrazňuje humanitní poslání a lidskou sounáležitost. Dlouhodobě vede kurzy výtvarných technik pro seniory.

Přibližně od roku 1976 si pořídil Josef Odráška ateliér ve Stodolní ulici. „Na Stodolní bylo divoko. V neděli večer, když jsem se vracel kolem půlnoci kolem hotelu Odra, tak na mě vylítli tři útočníci, přepadli mě, rozbili brejle. Utíkal jsem na Poděbradovu, kde byla Veřejná bezpečnost, naložili mě do auta a odvezli mě do mého bytu na Husově náměstí. Skočil sem si pro náhradní brejle, ale oni už byli pryč,“ líčí.

Ani dnes se ale známé ulici nevyhýbá. „Občas na Stodolní zajdu, je to tam ale už naprosto jiné, dříve jít na Stodolní znamenalo vkročit do Bronxu. Kolikrát jste tam narazili na lehké holky, které šly za třicet korun. Tam žilo ostravské podsvětí. Jedině v noci v hotelu Odra jsem si mohl koupit cigarety, tehdy jsem ještě kouřil. Bylo to jediné osvětlené místo, jinak město pohlcovala tma, ponurá atmosféra. Na recepci se tam ale svítilo celou noc. Při tehdejší nabídce zboží byl obrovský luxus, že jste měl možnost si koupit v noci cigarety a lahváče. Cítil jsem se jako ve francouzských nebo amerických filmech, kdy si v noci můžete dát hambáče. Najednou jsem se i tehdy trochu cítil být rovnoprávným občanem,“ popisuje autentickou dobovou zkušenost z dnes již zaniklé Ostravy.

Němci vyhnali Židy, Češi Němce

„Ostrava bylo vždy rytmické město: dva dny odpolední, dva dny denní, dva dny noční, dva dny volno. Tento rytmus se zachoval až do revoluce v 89. roce, kdy se situace začala měnit. Někdy, když hovořím se státními úředníky, tak mám pocit, že Ostravu prezentují jako lázeňské město, které osvobodili Američani. Mám dojem, že jsou mimo realitu,“ líčí.

Důležité podle něj bylo především vědomí, že Ostrava byla vždycky kosmopolitní. „Prolínaly se v ní čtyři základní živly: německý, polský, židovský a český. Dohromady vytvářely slezský živel a jeho pojetí. Po vzniku Československé republiky, po rozmlácení a roztrhání Rakouska-Uherska, se stalo, že byly vytvořeny umělé hranice,“ popisuje dobovou situaci a tvrdí, že Ostravu poznamenala poválečná bezprizornost.

Josef Odráška vypráví poutavě nejen o výtvarném umění.

Josef Odráška vypráví poutavě nejen o výtvarném umění.

„Ostrava je samozřejmě vykořeněné město, protože nacisti zlikvidovali židovské obyvatelstvo a Češi po válce zase zlikvidovali německé obyvatelstvo. Také Poláci, když zabírali část zdejšího území, vyhnali původní obyvatelstvo. Museli během dvou tří hodin opustit svá obydlí. Zdejší historii tak poznamenal hrůzný nacionalismus, což je zhouba lidstva, vždyť přece vůbec nezáleží na tom, jakým jazykem kdo hovoří. Že já mu nerozumím? Tak se mám naučit mu rozumět a ne to jemu vyčítat. Tato tragédie lidstva se táhne pořád.“

Divná doba. Číšníka v bílé livreji obklopili chlapi v monterkách

Stejně tak je podle něj Ostrava i městem nešťastně vybouraným, kdy v centru zmizely celé ulice. „Ostrava je město vybourané, spousta ulic byla zničena, aniž by bylo zřejmé proč. Celá Žerotínova, Harantova ulice. Pamatuji zástavbu na dnešním Masarykově náměstí, na rohu byl řezník Kubina, naproti Zámecké ulice. Slezská Ostrava je velmi změněná, kdysi nóbl čtvrť, kde bydleli zejména obchodníci s látkami, zámožnější lidé. Vítkovice jsou hodně vybourané, pamatuji, když se bouralo kubistické krematorium. Nesmírná škoda, že Ostrava byla poznamenána takovou architektonickou změnou,“ říká Odráška.

Myslí, že vykořeněnost architektury následuje změnu obyvatel. „Ostrava se měla stát železným srdcem republiky a přišla mladá krev z celé republiky, od Aše po Košice. Ostrava se stala brigádnickým městem. Nosily se ‚poláky‘, gumové boty, v montérkách se mohlo jít s výplatou do podniků jako Café Habsburg, kde stál číšník ze staré éry v bílé livreji a najednou jej obklopili chlapi v montérkách. Velmi zvláštní doba...“ vypráví malíř. „Přitom od prarodičů člověk slýchával, jaké velmi živé město byla Ostrava za první republiky. Budovatelská Ostrava tak znamenala zánik jedné velkolepé éry.“

Nejčtenější

Po zavedení QR kódů na popelnicích nosí lidé své odpadky k sousedům

Ilustrační snímek

S plánem snížit náklady na likvidaci odpadů přišla novojičínská radnice. Proto se v uplynulých měsících na všech...

Při nehodě čtyř aut v Orlové jedna žena zemřela, pět lidí je zraněných

Tragická nehoda si vyžádala jednu oběť a pět zraněných.

Jedna žena zemřela a dalších pět lidí se zranilo při ranní nehodě čtyř automobilů v Orlové na Karvinsku. Na...

Festival Colours of Ostrava zahájila kapela Buty, diskutovat přijel indián

V Ostravě začal 17. července 2019 mezinárodní hudební festival Colours of...

V Ostravě odpoledne odstartoval další ročník multižánrového hudebního festivalu Colours of Ostrava. Prvním koncertem na...

Muž po sexu usnul. Komplic ženy mezitím odnesl televizi, stravenky i kýtu

Ilustrační snímek

Seznámení s cizí ženou v jedné z ostravských restaurací vyšlo šestapadesátiletého muže draho. Poté, co spolu u něj doma...

Noví vlastníci ostravské hutě zavádějí změny, sníží výrobu o 20 procent

Nová huť společnosti Mittal Steel Ostrava

Ani požadovaných sto dnů, které si vyžádali na seznámení se s nově získaným podnikem, nepotřebovali manažeři...

Další z rubriky

Festival Colours of Ostrava dává práci tisícům lidí

První den multižánrového festivalu Colours of Ostrava. (19. července 2017)

Práci pro tisíce lidí i mimořádné výdělky podnikatelům z Ostravy a okolí pomáhá získat festival Colours of Ostrava. Jen...

Sběratel má na zahradě nevšední muzeum. Desítky starých mlýnských kamenů

Muž z Oder sbírá mlýnské kameny.

Nevšední muzeum provozuje na své zahradě sběratel Jiří Král z Oder na Novojičínsku. K vidění jsou zde desítky kusů...

Ostravský obvod sleduje kouř z huti kamerou, chce dokázat úniky škodlivin

Ostrava - Černé srdce republiky - Ostrava. V sousedství huti Mittal

Komíny ostravské huti ArcelorMittal jsou pod dohledem kamery obvodu Radvanice a Bartovice. Po dobu půl roku pořídí...

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.

Najdete na iDNES.cz