„Na Ostravu mám strašně moc vzpomínek. Kdysi dávno, když jsem ještě chodil na gympl, měl jsem možnost zajít na Stodolní, když tam ještě fungoval undergroundový Černý pavouk. Ostrava tímto pubem pro mě vždy charakterizovala místo, které mám moc a moc rád. Tam jsme hrávali ještě se starou dobrou partou,“ vzpomíná hudebník.
Vybavují se mu tehdejší návštěvníci z uměleckých, literárních a hudebních kruhů. „Například Marek Pražák nebo ještě více Ivan Motýl. Jako divák jsem se účastnil pověstných kabaretů Jirky Surůvky a Návratů mistrů zábavy. Nejvíce mě ale v rámci literárních performancí inspirovaly večery právě Ivana Motýla,“ líčí své prožitky.
S Jiřím Surůvkou nedávno připravil výstavu v Trutnově: „Při té příležitosti se mi vybavilo, jak jsme před lety v Galerii Obecního domu v Opavě udělali společnou výstavu širší skupiny výtvarníků. Jirka k ní tehdy přišel se svým psem Emilem a nechtěli je tam pustit, tak si přišel sundat obraz a odkráčel s ním, musel jsem za ním vyběhnout a volat: „Jirko, prosím tě, vrať ten obraz.“
Jan KunzeNarodil se v roce 1976 v Opavě. Básník, textař, zpěvák, dramaturg a organizátor kulturního života. Autor úspěšných básnických sbírek, z nichž poslední je Potom zhasni (2024). Publikoval v časopisech Host, Protimluv a v několika antologiích. Je frontmanem rockových skupin Kofe-In a Munroe. Působí jako kurátor výstav v Galerii UFFO. Od roku 2021 řídí Centrum současného umění EPO1 v Trutnově. |
Ostravu má Jan Kunze spojenou rovněž s divadlem. „Ano, s Moravskoslezským divadlem, s érou muzikálů. Pro mě je to v podstatě umělecký pravěk, v tom pozitivním slova smyslu, kdy jsem spolupracoval na dílech hudebního skladatele Pavla Helebranda, na Čarodějnici z Babí hůry. Byly to strašně dobrý časy, já jako mladý kluk a kolem velká spousta dívek, takže inspirativní prostředí,“ popisuje Kunze.
Proměna Ostravy
Pamatuje si i na koncerty skvělé indierockové kapely Milion sedm. „S vynikajícím a bohužel už nežijícím zpěvákem a kytaristou Bannym, včetně basáka Petra Moczka a bubeníka Petra Šafránka, což je záležitost let 1990 až 1998,“ loví básník a hudebník vzpomínky v dávnější minulosti.
A je na co vzpomínat. Už jen proto, jak hektickým tempem se průmyslová metropole vyvíjí.
„Ostrava se proměňuje. Třeba teď jsme hráli ve Studiu G a tenhle klub jsem vůbec neznal, přitom je to tady strašně fajn. Koncertování, poezie, Galerie Fiducia, Colours of Ostrava, tam jsme vystupovali s Munroe, kapelou Kofe-In i já jako básník. Přednáším básně formou performancí, kamarád mě doprovází jako DJ,“ vysvětluje Jan Kunze.
„Hráli jsme taky na Černé louce v Coultouru, kde jsme nastudovali divadelní představení o beatnicích. Rád jsem chodil do Zrzavé Mary naproti Domu umění, tam jsem vždycky čekal, než jsem šel na hodinu ke svému učiteli zpěvu panu Halamovi, tenoristovi v Moravskoslezském divadle. Dojížděl jsem z Opavy a nebylo kde jinde čekat. Mám hodně zažitou i Porubu, místo, kde jsem i mockrát byl. Kdysi dávno jsem byl pozván na bytovou akci, mejdan jak z Mejly Hlavsy nebo z kultovní knihy Jana Pelce … a bude hůř, ale je to nepublikovatelné (smích),“ popisuje.
Jan Kunze u opavského poeziomatu v roce 2017
Hudebník přidává i srovnání s Opavou: „Ostravu mám neustále spojenou s kreativitou, s hudbou, s poezií a s fajn lidmi. Na druhou stranu, my jsme jako Opava byli menší přívažek, byla dokonce doba, kdy jsme si říkali, že máme lepší kapely u nás, než jaké jsou v Ostravě, třeba Psychonaut. Tady byly taky skvělé kapely, ale někdy prostě musíte podržet svoji domácí scénu a říkat si, že jsme dobří,“ směje se Kunze.
Přiznává, že s Ostravou bude vždy spojený. „Je to dobré město. A pořád černé. Podle mě, i když se říká, že tady už žádné hornictví není, že tu je čistý vzduch, teče tu čistá řeka, tak Ostrava má něco specifického, co jiná města nemají. Je taková prostě… dark Ostrava!“ konstatuje rázně Jan Kunze.
Ostrava se stala i místem děje některých jeho básní. „Mám i verše spojené s její neopakovatelnou atmosférou. Zejména v mé druhé sbírce Dekadent dezert, která vznikla přímo v klubu Černý pavouk, kde jsem ji tenkrát vychrlil. Říkám v nich, jak sem chodí studenti z nedalekého gymplu za školu, z konzervatoře a já tam sedím a popíjím. Pro mě bylo tehdy toto ikonické místo na Stodolní ulici spojeno také s mladickou romantikou a s dospíváním,“ říká.
Ostrava ale už není tím místem, kde se dříve psaly na Stodolní básně, a ani Jan Kunze už do ní nejezdí z nedaleké Opavy, ale až z dalekých Krkonoš.
Život v Opavě a v Ostravě už nikdo neodpáře
„Nikdy jsem neměl ambice se přestěhovat ze zdejšího regionu, ale nikdy neříkej nikdy, a jak už to tak bývá, přišla nabídka, která se neodmítá, takže teď žiju poblíž krkonošských lesů. Dostal jsem před pěti lety nabídku dělat ředitele v Centru současného umění v Trutnově,“ vysvětluje Kunze.
„To, že jsem žil roky na Opavsku a Ostravsku, mi už ale nikdo neodpáře. Vždycky sem budu jezdit. Máme tady nakladatelství Perplex, kapely.“
Ostrava je pro něj každopádně lokalita s pevně danou poetikou. Tady načerpal své první umělecké inspirace a vložil si je do kontextu svobodné kultury z konce 60. let minulého století.
„A když se tak nad tím zamýšlím, tak ostravský underground nebo uměleckou alternativu jsem vždycky vnímal jako pokračování beatniků. O čem jiném je život než o tom, že poznáváš lidi a něco s nimi vytváříš, a tady to podle mě funguje skvěle. Máme krátké životy, a třebaže nám někdo nesedí, tak s ním musíme udržovat kontakt, aby měl život smysl. Jsme z tohoto regionu, víme, že ten a ten sem patří a my tady patříme taky. Když je člověk mladší, tak je více vyhraněný, dnes už tohle neřeším, rád se s lidmi potkávám,“ dodává hudebník a básník Jan Kunze.
