Televize, rozhlas a divadlo, to byly sudičky u kolébky Ilji Racka mladšího. Syn známého filmového, televizního a divadelního herce Ilji Racka se narodil v Ostravě, která se mu stala osudnou. S rodinou v ní žije dodnes a také kulturní oblasti zůstává věrný.
Profil: Ilja Racek ml.Syn známého herce a dlouholetého člena pražského souboru Divadla na Vinohradech Ilji Racka se narodil 10. dubna 1950 v Ostravě. Po studiích v Praze a později v Olomouci začínal jako pomocný režisér a asistent v ostravských studiích rozhlasu i televize, od roku 1983 režíroval soubor Těšínského divadla, odkud přešel do libereckého Divadla F. X. Šaldy. Po roce 1991 šéfoval Státnímu divadlu Ostrava (dnes Národní divadlo moravskoslezské) i Janáčkově filharmonii. Od podzimu 1998 do začátku roku 2001 působil jako náměstek ministra kultury ČR a následně vedl odbor kultury a památkové péče ostravského krajského úřadu. Od roku 2002 byl ředitelem ostravského televizního studia a v letech 2013 až 2014 řídil plzeňské Divadlo J. K. Tyla. Prvního června nastoupil jako ředitel Slezského divadla v Opavě. Ilja Racek ml. bydlí v Ostravě, je ženatý a má tři děti. |
„Ostrava má pro mne rozhodující význam tím, že je to mé rodiště, v paměti mi dodnes živě zůstává dřívější sad Dzeržinského s letadlem (dnes sad Čs. letců - pozn. red.) na ulici 30. dubna, kam jsme jako děti lezli. Fotbal jsem hrával zásadně na letní zahradě u Nové radnice. Když tam teď chodím do práce, tak se vždy vidím, jak si tam čutáme se spolužáky,“ prozradil Ilja Racek, který nedávno nastoupil na své nové pracoviště jako ředitel Slezského divadla v Opavě.
Vánoční večeře nadvakrát
V roce 1968 maturoval Ilja Racek ml. na známém Matičním gymnáziu.
„Na základní školu jsem chodil na haldu, ta se nacházela u Dolu Jindřich, v roce 1964 ji ale zbourali. Bydleli jsme vedle skladatele a dirigenta Vladimíra Brázdy. Potkával jsem jej jako kluk, pak jsem byl jeho ředitelem v Národním divadle moravskoslezském,“ vypráví Racek.
A slavný tatínek, představitel mimo jiné jediného upíra Drákuly s plnovousem? „Jezdil za námi do Ostravy na Vánoce. Měl tady svou tehdejší přítelkyni, známou herečku pocházející z Ostravy, oba tehdy pracovali v olomouckém divadle. Pamatuji si, že v 50. letech mířil ke mně do Ostravy, kde se odehrávala jedna vánoční večeře u nás doma, a pak na tu druhou chodil k ní,“ vzpomíná syn.
Mladý Zaorálek dostal vyhazov
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let Ostravan Ilja Racek vystudoval obor Televizní publicistika na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, posléze režii na Divadelní fakultě Akademie múzických umění. „Po studiích v Praze jsem v roce 1975 nastoupil jako pomocný režisér a asistent do Československé televize v Ostravě. V televizi jsem dělal například dabing cizojazyčných večerníčků, ve spolupráci s kolegy Volkmerem a Čvančarou jsem se podílel na adaptaci seriálu Laurel a Hardy a posléze na polském hraném seriálu Čtyřicátník. Mými váženými kolegy byli například známí režiséři Alois Müller nebo František Mudra. Ten druhý byl spíše publicista a proslavil se například výrokem: K..va, jsi herec, tak hraj, vole,“ směje se Ilja Racek.
Fotogalerie |
V televizi se seznámil také s Lubomírem Zaorálkem (nynějším ministrem zahraničních věcí - pozn. red.), napsali spolu scénář o životě regionálního divadla s hrdinou mladým hercem. „Šéf programu major Blažek to ale nepovolil, Luboš chtěl dokonce točit nějakou dramatizaci z díla Franze Kafky: to byla tehdy velká odvaha. Taky mu to neprošlo a musel televizi opustit.“
Tehdy společně s herci navštěvovali bar v Poštovní ulici nebo hospodu U Radů. „Tady si pamatuji na příhodu s hercem Miloslavem Holubem, kterému odmítli přidat přílohu k jím donesené tlačence. Narazil na číšníka, který netušil, že Holub je VIP. Ten se pak odebral do jiné hospody a přestal k Radům chodit až do doby, než za ním přišla omluvná delegace. Pro restauraci jeho odchod znamenal citelnou ztrátu, měl kolem sebe řadu příznivců, co odešli s ním,“ vzpomíná Ilja Racek.
V Opavě bude hledat témata ukazující rozporuplnou minulost
Od roku 1983 režíroval Ilja Racek soubor Těšínského divadla, odkud přešel do libereckého Divadla F. X. Šaldy. Režie v Těšínském divadle měla svá úskalí, ne vše se hodilo tehdejšímu komunistickému režimu. „Dělali jsme k nějakému výročí Karla Steigerwalda, s tím byly největší problémy, také nám zakázali Stonišovo Jezulátko. Pamatuji se, jak se tady v divadle tehdy jako statista vyskytoval mladý Jarek Nohavica. Hezké je, že ho to od divadla úplně neodradilo, o čemž svědčí jeho současná spolupráce s ostravskou operou...“
Jak vidí Ilja Racek opavské Slezské divadlo a jeho budoucnost? Přestože na dramaturgii příští sezony nechce nic měnit, tak vnímá tuto oblast jako jedinečné místo se svým geniem loci, kterého by chtěl v budoucnu využít.
„Slezsko je široký pojem, který má svou bohatou historii vlastně čtyř kultur: české, německé, polské i židovské. Tady bych chtěl pro budoucnost hledat zajímavá témata, která by na tu bohatou a taky komplikovanou historii navázala. Ta historie, to je drama samo!“
