Teprve v Ostravě se ale její život proměnil a umožnil například její vysněné realizace, včetně oživení díla Boženy Němcové, kterému se úspěšně věnuje.
„Ostrava pro mne nebyla až tak neznámá, protože jsem sem občas zavítala na nějakou návštěvu anebo na podívání se na město a za známými. Nebylo toho mnoho, jen Masarykovo náměstí a jeho okolí,“ říká dnes ostravská etnografka.
„Jenže nastala situace, kterou zná každý, když prostě potřebujete vypadnout z hnízda anebo změnit svůj život. Mně se osud začal skládat sám. Odjela jsme do lázní v Karviné jako pacient a tam jsem poznala svého druhého manžela. Karviňáka, Těšíňáka, Poláka k tomu. Zároveň to souviselo s mou momentální touhou se osamostatnit z předchozího vztahu. Přitom jsem se nijak nezamýšlela nad tím, jaké město je Ostrava a jak působí,“ vysvětluje.
Jako pro řadu lidí také pro Markétu Palowskou Ostrava znamenala v době příchodu hlavně pracovní příležitost. „Věděla jsem, že tady existuje Ostravské muzeum, jela jsem na jednu výstavu do Orlové. Byla to výstava o keramice, kterou uspořádalo Muzeum Těšínska, a na ní jsem se potkala se svou současnou šéfkou Jiřinou Kábrtovou. V průběhu dalších let už jsem získala místo a jako etnografka jsem v Ostravě zůstala. Být v Ostravě je pro mě obrovské štěstí, protože mít práci a ještě dělat v oboru, který jsem vystudovala a mám ráda, tak to je přesně ono, co jsem si vždy přála,“ usmívá se Palowská.
Markéta Palowská Markéta Palowská v roce 2009 Etnografka Markéta Palowská (1969) pochází z Vyškova. V roce 1993 absolvovala Masarykovu univerzitu v Brně obor etnografie-historie. Od roku 2001 působí jako etnografka v Ostravském muzeu. Kromě badatelské a publikační činnosti se věnuje ochotnickému divadlu, dlouhodobě se zajímá o život a dílo Boženy Němcové. Od roku 2009 je dramaturgyní Masopustu Ostrava na Masarykově náměstí. |
Další její velkou láskou je divadlo. Vyškov byl odjakživa městem ochotníků, ale ani v Ostravě se tomuto oboru nevzdálila. „Přitom mně bylo jasné, že v Ostravě to bude nějakou dobu trvat, než se tady pro mě vhodná pozice v některém z podobných souborů najde a poznám další přátele. To mi ovšem nebránilo pořádat jiné kulturní akce, vystupovat na vernisážích,“ popisuje.
Různorodé vlivy
Zároveň nastala příležitost poznávat těšínské Slezsko, ale také kolegy z Novojičínska nebo Opavska. Pro etnografku, která se sem stěhovala z Hané, to znamenalo velký rozdíl, jelikož Ostrava není jednotná oblast.
„Projevují se v ní rozmanité vlivy, například z Těšínska, Opavska, z Valašska, ale i z jiných regionů, podle toho, odkud se sem lidé přistěhovali, a bylo jich hodně,“ vysvětluje etnografka. Mimochodem, díky své divadelní aktivitě a typologické podobnosti se posléze stala i vyhledávanou představitelkou spisovatelky Boženy Němcové, o jejímž životě pořádala i sérii výstav a pořadů.
Obyčeje a kolonie
„Mojí doménou se staly výroční obyčeje, jarní, zimní, Vánoce, Velikonoce, hody a další a další. Bylo mi známo, že Ostrava je a byla městem horníků. V práci mně naznačili, že bych se tak měla zabývat zejména hornickými koloniemi. Haná a Vyškovsko, odkud pocházím, přitom byly zemědělské oblasti, tedy hodně jiné. Začala jsem pátrat po jakýchkoliv obyčejích. Podařilo se mi podchytit tradici masopustu v Pustkovci, vynášení Mařeny, ale i další tradice, na kterých jsem mohla porovnávat i tradice z Hané,“ říká etnografka.
Řadu informací získala z muzeí a jejich sbírek. „V jiných částech ovšem bylo těžké vyvracet zaběhnutá klišé o Ostravě, že je to černé, škaredé město, kde je vše zaplivané. Já už ji takovou nepoznala, ale byl celkem problém osvětlit tuto změnu lidem na jižní Moravě. Aby pochopili, že Ostrava už taková není. Naopak se mi začala líbit jako historické město plné památek,“ popisuje Markéta Palowská.
Diskuse, zda Slezskoostravský hrad opravovat
Důležité pro její rozvoj a ukotvení v novém působišti byla i místní bohatá a pestrá divadelní scéna profesionálních souborů: „Další, co mě na Ostravě přitahovalo a co dodnes obdivuji, je její divadelní zázemí. Ve své době mě naprosto uchvátila Komorní scéna Aréna, ještě v místě svého prvního působiště u Masarykova náměstí. Ve Vyškově jsem se věnovala netradičnímu divadlu. Ale tady mě zaujala klasika, začala jsem navštěvovat Divadlo Jiřího Myrona, Divadlo Antonína Dvořáka, Divadlo Petra Bezruče...“
Kromě toho u ní převážila fascinace místní přírodou. „Další roli, proč se mi tady líbilo, sehrály Beskydy, které jsem jako dítě procestovala s rodiči. Moje maminka byla učitelka a jezdívali jsme na pionýrské tábory. Nejprve mě brali k mé nelibosti, pak už jsem ale dělala vedoucí, takže můj zájem byl větší, stejně tak o Valašsko. Ráda jsme se pak na tato místa vracela, počínaje Lysou horou, přes Trojanovice, Horní Lomnou, Dolní Lomnou a podobně,“ prozrazuje Palowská.
Na Ostravě jí pak imponuje její proměna k lepšímu. V roce 2001, kdy se sem přistěhovala, ji například zaujal ještě zdevastovaný Slezskoostravský hrad. „Byla to ruina, o které se vedly diskuse, zda ji opravit. Jsem moc ráda, že se to povedlo.“
