Také jeho zastávky v Ostravě hrají významnou roli. „V Ostravě žije teta, dlouholetá herečka Národního divadla Moravskoslezského Saša Gasnárková, jejímž manželem byl před dvěma lety zesnulý režisér Bedřich Jansa. Žijí tady jejich dcera s vnoučaty a později se sem přistěhovala další teta, herečka na volné noze, Ludmila Forétková s dětmi. Do Ostravy jsem tak díky rodinnému zázemí jezdil od narození,“ vypráví Jan Gogola.
„Vedle intenzivních inscenací dodnes na Černé louce vidím svištící elektrická autíčka za pětikorunu, takovou atrakci nebylo možné v mém rodném Uherském Hradišti zažít,“ vzpomíná dále.
Jako dítě na ně chodil často. „A až zpětně mně došlo, jak se s námi se sestrou teta Saša a strýc Béďa jako vážení divadelníci na autíčkách proháněli. Důležitá zkušenost, když umí být dospělý stále dítětem a bere život svobodně jako hru,“ vypráví jihomoravský filmař.
Svět horníků...
Z veřejného prostoru Ostravy je pro něj důležitá jedna z nejvýznamnějších polistopadových knih, Pestré vrstvy od bývalého horníka Ivana Landsmanna.
„Každé město je nějak pestré. Specifikum Ostravy ale spočívá v tom, což se v této knize povedlo vyjádřit, že je tato pestrost umocněna ‚potemnělostí‘ takzvaného černého města. Landsmann vytěžil ze tmy zdejších dolů jedinečné vnitřní světlo jednotlivých horníků a zároveň silnou energii přátelství v jakkoliv drsném společenství. Což zase souvisí s ostravským regionem jako v jistém smyslu státem ve státě,“ popisuje Gogola.
Jan Gogola ml.Jan Gogola mladší se narodil v roce 1971 v Uherském Hradišti. Debutoval celovečerní filozofickou groteskou Nonstop odehrávající se na dálnici D1. Spolupracoval s řadou osobností, například i s významnými filmovými tvůrci, jako byly již nežijící osobnosti spojené s Ostravou Jiří Krejčík nebo Věra Chytilová. 10. prosince se Jan Gogola ml. vrátil do Minikina, aby v něm uvedl projekci dokumentu Vězení dějin, který natočil se studenty zlínského ateliéru, kde učí. |
„V té knize se potkáváme s identifikací lidí s regionem, s momentem věrnosti ke svému místu. Horníci tady tvoří organismus. Podobně jako důlní kombajn, který se skládá z nějakých součástek, se stává také šichta horníků tělem svého druhu,“ vysvětluje.
Znovu si tuto svébytnou povahu města uvědomil jako dramaturg filmu Nová šichta Jindřicha Andrše z roku 2020. Hlavní postavou je zde ostravský horník procházející rekvalifikací na programátora.
„Zasáhl mě příběh Tomáše Hisema, který se ocitá v jiném světě a přitom je pro něj zásadní udržovat vztahy s bývalými kolegy. Opět se dostáváme k Pestrým vrstvám, protože Hisemovi se navzdory nezdarům a pochybnostem podaří životní proměnu zvládnout,“ uvádí Gogola.
„Ctím lidi, kterým do značné míry uškodila komunistická rétorika v podobě propagandistické heroizace. To ale nic nemění na tom, že oni pracovali v hraničních podmínkách a prostě byli zdrojem tepla a světla. A to vyžadovalo značnou mentální a fyzickou sílu, díky které se Hisemovi podařilo profárat do jiné podoby. Jde tady přitom o setkání se silou horníka v jiné, subtilní podobě,“ rozebírá hornický svět.
... a performerů či básníků
Ostrava je však pro něj také důležitá skrze spolupráci s výtvarníky a performery Markem Pražákem a Jiřím Surůvkou na filmu Národ sobě aneb České moře v osmnácti přílivech. Marek Pražák v něm hraje Hitlera a Jiří Surůvka Chaplina.
„Markovi se podařilo zahrát Hitlera způsobem podobným Chaplinovu Diktátorovi, kdy se zde snaží pouštět hrůzu paňáca směšný ve své mechanické loutkovitosti, která popírá lidskou jedinečnost. A z Chaplina Jirky Surůvky jde naopak zase jistá hrůza díky tomu, jak představuje jakýsi erb humoru,“ vysvětluje Jan Gogola.
„O to nám šlo, o vědomí toho, že každá identifikace může být nebezpečná. Protože pak se z nás třeba v souvislosti s humorem stává armáda smíšků, která reaguje opět na povel a v této ovlivnitelnosti je zase něco nelidského. V tom, jak Pražák se Surůvkou dokázali uzemnit ikony světla a tmy, vidím něco performativně ostravského.“
Pro Gogolu je silná také ostravská literární scéna: „Neřeknu nic nového, ale jedinečnou osobnost pro mě představuje Petr Hruška, ojedinělý básnický zjev posledních dekád. V poezii subtilním výrazem monumentalizuje okamžik či detail, tak jako v jeho zatím poslední sbírce Minout se přesně. Teď se možná také přesně zmýlím, ale ta kniha začíná tak nějak: … pozoruji strom tak dlouho, až se stane událostí. Hruška tady vystihuje monument chvíle,“ uvádí Gogola.
Je přesvědčený, že Ostrava má schopnost svým historickým pohybem pod zem v dobrém slova smyslu uzemňovat: „Protože zdejší lidé to vidí takto: ‚Co nám budete povídat, my víme svoje.“
V tom vidí filmař i souvislost se svým dílem. „Také Nonstop lze vnímat jako hlas pozemskosti. Nemusíme chodit nutně do kostela, na filozofické přednášky, na umělecké filmy nebo číst intelektuální knihy, ale můžeme se pokusit být chodícím kostelem. Tak, jak kutáme dolů, můžeme kutat i nahoru,“ dodává Gogola. „A myslím si, že se tato nadzemní proměna Ostravě architektonicky daří. Když jsem v areálu vysokých pecí viděl komorní kinosál či kavárny, tak tam najednou světélkuje i jemnost, noblesa a distingovanost. Další pestré vrstvy.“
17. dubna 2024 |