„Jezdil jsem do Hrabůvky na prázdniny k tetě. Vše bylo tehdy jiné, alespoň mi to tak připadá. Řekl bych syrovější, drsnější a opravdovější. Například v průchodech a podchodech se motali přiopilí metalisté a máničky v džískách pošitých nášivkami svých oblíbených kapel, například Helloween, Metallica nebo Iron Maiden,“ přibližuje Bátor atmosféru doby.
Připouští, že také on měl k vyznavačům tvrdší hudby hodně blízko a kvůli tomu se nezřídka stával terčem posměchu i respektu.
„Sestřenice jim říkala hašišáci a bála se jich. Snad proto, že její hudební vkus tehdy určovaly skupiny Elán a Team. A také zpěváci Peter Nagy, Michal David a Karel Gott. Ale ze mě se stal oddaný vyznavač veškeré metalové hudby,“ přiznává Bátor náklonnost k rockové scéně. Opomenout však rozhodně nemůže literaturu, která má u Bátora postavení nejméně srovnatelné s hudbou.
David Bátor
|
„Má první literární stopa se začala utvářet konkrétně právě v ostravské části Hrabůvka, a to na ulici Vojtěcha Martínka. Bydlela tam teta, ostravská spisovatelka Božena Klímová, se svým manželem Jiřím. Tady se někdy v letech 2003 a 2004 dopilovaly mé první literární pokusy, které v roce 2004 vyústily ve vydání básnické prvotiny Kukly slov,“ přibližuje Bátor své knižní začátky.
Literatura v Šenově
Publikace vyšla v regionálním nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy. „A jsme u druhé stopy. V rodinném domě manželů Bělovských v Šenově u Ostravy jsem byl několikrát. Takže jsem s pokorou nahlížel do jejich počítače a viděl nové knihy před tiskem,“ vzpomíná.
Nakladatel Vít Bělovský byl také spisovatelem. Pod pseudonymem Václav Chytil publikoval povídky a básně.
„Hodně jsme si rozuměli. Nikdy nezapomenu na šenovské chvíle strávené při debatách o literatuře. Tyto dny byly provoněny kávou a cigaretami. A v domě na kopci panovala zvláštní melancholická nálada, kterou rozechvíval vítr ve větvích stromů. A podivné odlesky slunce hořely v těch nádherných stromech. Krásné vzpomínky,“ líčí básník.
Bátorova třetí literární stopa souvisí s antikvariátem Fiducia v centru Ostravy. „Někdy v letech 2004 až 2006 tam probíhala velmi zajímavá literární setkání, tehdy ještě pod taktovkou prozaika Jana Balabána. Nelze zapomenout. Dodnes si pamatuji, že Jan vyšel i do ulice před Fiducii a zval lidi dovnitř v češtině i v angličtině. Byla to úžasná doba. Doba pevných přátelství,“ vyznává se Bátor.
Spisovatele Jana Balabána poprvé potkal v Červeném kostele u manželů Motýlových. „Byl to evangelický kostel a také galerie. Místo zajímavých setkání, podnětů a inspirací. Každá vernisáž končila v proslulé hlučínské pivnici U Bětky, kde se bouřlivě diskutovalo o umění. Někdy i do časných ranních hodin,“ popisuje básník místa, která se mu nezapomenutelně vryla do paměti.
„Dnešní Ostrava je uhlazenější“
Ze tří základních ostravských stop Davida Bátora se posléze odvinuly další. „Některé vedly například do Galerie Rubrum v Ostravě-Přívozu u Ivana Motýla, později do Absintového klubu Les, který teď bohužel skončil. Ale samozřejmě také do časopisu Protimluv, kde jsem často publikoval. Poprvé již v roce 2006. A v minulém roce i knižně v jejich nakladatelství. Ano, Ostrava mi dosud dala daleko více než mé rodné město Opava,“ konstatuje Bátor.
Kdyby měl říci, proč tomu tak je, nachází odpověď v charakteru města. „Možná je to i tím, že Ostrava vždy byla otevřenější a přátelštější, a to ve všech oblastech kultury a umění. Dnešní Ostrava je uhlazenější, kultivovanější. Těžko říct. Ale možná je to jen zdání. Ale ten klid je jenom dočasný, protože právě dnešní doba se zdá být něčím zlomová. V pozitivním slova smyslu,“ míní básník.
Upozorňuje, že to není zdaleka jen otázka nějakého viru, a jak říká, ani matrixu médií a politiky. „Něco se zkrátka děje! A to něco nás může někam posunout. Možná se přece jen vrátíme k určité opravdovosti i syrovosti a začneme si více vážit vlastního života a přírody okolo nás,“ zakončuje básník zamyšlení nad současností.
