Na ostravskou stezku se vydala v polovině osmdesátých let. Ve spolupráci s útvarem hlavního architekta vytipovala cenné důlní areály a spolu se studenty architektury hledala možnosti jejich využití po ukončení těžby.
Nejprve zkoumali komplex dolu Petr Cingr, dnes národní kulturní památku Důl Michal. „Po dohodě s památkářem a neúnavným ochráncem ostravského průmyslového dědictví Milošem Matějem jsme doplnili dokumentaci dolu, pak jsme se zabývali tím, co by se dalo dělat s areálem do budoucna,“ vzpomínala dlouholetá pedagožka a profesorka Fakulty architektury VUT v Brně.
Tehdejší vedení města ještě plánovalo, že v blízkosti jámy Michal vybuduje rozsáhlou zónu pro bydlení, a tak studenti vymýšleli proměnu zázemí dolu na centrum pro tamní obyvatele, včetně mateřské školy, divadla, sportoviště či rekvalifikačního centra pro propuštěné horníky.
Ostravské stopy: Gestapáci tátu tloukli celé hodiny holemi, vzpomíná Opěla |
Pak se studenty řešila novou náplň bývalého Dolu Anselm pod Landekem v Ostravě-Petřkovicích.
Na konverze hlavně industriálních památek se architektka zaměřila po stáži se studenty ve Francii na začátku osmdesátých let. „Do té doby jsem na fakultě učila jen stavět nové budovy nebo areály. Tehdy ve Francii jsem se seznámila s tím, jak se dá průmyslovému dědictví vdechnout nový život. Nadchlo mě to. U nás to ještě vůbec nebylo zvykem,“ líčila Zemánková.
O unikátní vítkovický areál tvořený dolem Hlubina, koksovnou a vysokými pecemi se začala zajímat někdy ve druhé polovině devadesátých let, kdy ji o to požádal tehdejší ředitel společnosti Vítkovice.
Studentský workshop pod vysokými pecemi
V roce 2000 tam pak poprvé vedla mezinárodní workshop pro studenty architektury, který byl zakončený prezentací jejích nápadů na zachování jednoho ze symbolů ostravské průmyslové historie.
„Francouzští studenti tenkrát sesbírali v energetické ústředně různé trubky a všelijaký kovový materiál a udělali z toho maketu celého areálu, kterou jsme pak také vystavili,“ líčila Zemánková. Součástí veřejné prezentace byl i koncert studentů hudební školy. „Bylo to úžasné. A díky této akci jsem se poprvé dostala do areálu, který mě velice zajímal,“ vzpomínala například výtvarnice a dlouholetá kronikářka vítkovické radnice Lenka Kocierzová.
Helena ZemánkováAbsolventka Fakulty architektury a pozemního stavitelství VUT Brno. V letech 1973 až 2024 tam působila jako pedagožka. Roku 1997 získala titul profesorky. Ve vlastní tvorbě i pedagogické práci se specializovala na záchranu a nové funkční využití průmyslového dědictví a industriální archeologii. Vedla řadu mezinárodních studentských projektů, jako profesorka hostovala například ve Francii. |
Koncepci zpřístupnění a nového využití částí Dolní oblasti Vítkovice vytvořila Helena Zemánková ve spolupráci s manželem, architektem Václavem Zemánkem, v roce 2005. Tentokrát ji oslovil iniciátor proměny areálu Jan Světlík, který pak začal spolupracovat s Josefem Pleskotem.
„Většina funkcí, které jsme navrhli pro jednotlivé objekty, ale zůstala zachována, včetně využití plynojemu nebo volné zóny pro pořádání kulturních akcí, kde teď bývají hlavní scény hudebního festivalu Colours of Ostrava,“ doplnila architektka. O pár let později navrhla konverzi vítkovické energetické ústředny U6 na dětský svět techniky.
Architekti chtěli koksovnu zachovat
Ještě za komunistického režimu, v roce 1988, se zúčastnila soutěže na využití areálu bývalé koksovny Karolina v centru města. „Asi všichni účastníci jsme chtěli, aby něco z koksovny zůstalo zachováno, aspoň jako symbol, ale pár dnů před odevzdáním soutěžních návrhů nechal tehdejší hlavní architekt Miloš Bartoň některé důležité objekty zbourat,“ vzpomínala.
Demolice koksovny, včetně historicky i architektonicky cenného provozu uhelného prádla, byla dokončena v roce 1989. Jediné, co zůstalo, byla elektrocentrála a budova dvojhalí.
Architekt Bartoň se nechvalně zapsal do historie Ostravy i dalším necitlivým bouráním hodnotných technických památek, například v areálu dolu Šalamoun. Avšak ještě na přelomu 20. a 21. století byly i cenné industriální areály a objekty vnímány hlavně jako zátěž. V souvislosti s ukončením výroby železa hrozilo masivní bourání i v Dolních Vítkovicích. „Jsem opravdu ráda, že nastala doba, kdy společnost vnímá průmyslové dědictví jako důležité a hodné ochrany, protože máme být na co hrdí,“ zdůraznila Zemánková.
Její studie, návrhy a studentské projekty týkající se Ostravy jsou jen malou částí jejího více než padesátiletého působení jako architektky a pedagožky, které zahrnuje také mezinárodní projekty.
Národní památkový ústav v Ostravě část její práce nedávno přiblížil výstavou s názvem Tvořit ve vytvořeném. Autorka Michaela Ryšková na ní představila také významné práce Heleny Zemánkové v zahraničí. Patří k nim návrh konverze uhelného prádla ve francouzském Montceau-les-Mines nebo projekt proměny japonské továrny na hedvábí v Tomioce v kulturní centrum.
