„...proráží ranní vzduch řehot polekaného koňstva a křik mužstva, sténání a kvílení.“ Výňatkem z dobového tisku začíná více než devítiminutové video Ostravského muzea od archeologa Zbyňka Moravce a historika Romana Berthy, které popisuje zřícení řetězového mostu z 15. září 1886, tedy před 137 lety.
„Pro mnohé je už tak vzdálená událost pochopitelně neznámá, takže jsme chtěli poutavou formou připomenout, co a proč se tehdy stalo a jaké to mělo příčiny i důsledky,“ poznamenal archeolog Moravec, pro kterého je tvorba videí i zálibou.
„Na videu jsme pracovali ve volných chvílích asi měsíc. Ohlasy máme velmi pozitivní, i když samozřejmě ne vše je profesionální,“ podotkl Moravec s tím, že průvodní slovo namluvila jeho manželka a čerpali z výstavy konané před sedmi lety. „Právě kolega Bertha pro expozici získal mnoho podkladů a zjistil hodně podrobností, takže materiálů bylo dostatek,“ dodal ostravský archeolog a dokumentarista.
Potřebujeme se více soustředit na vzdělávací činnost, říká nový šéf muzea |
Řetězový most stál přes Ostravici od roku 1851. Dlouhý byl 123 metrů a široký přes šest metrů, to aby se pohodlně minuly dva povozy nebo kočáry. Most sloužil spolehlivě, ačkoliv v roce 1885 ostravští radní už vyjádřili pochybnosti o jeho údajné nosnosti přesahující 120 tun. Kontrola však neodhalila žádné závady, takže provoz pokračoval bez omezení.
Vzdělávací videa Ostravského muzea |
Jen do 15. září 1886. Krátce po osmé hodině ranní přes něj na slezskou část přecházela švadrona hulánů, tedy šest důstojníků, 120 hulánů a 124 koní. Po mostu se pohybovalo dalších třicet až šedesát lidí a zrovna projížděly dva vozy, ten větší vezl náklad uhlí.
Pochod hulánů most rozkmital, a když už byla část oddílu na břehu, ozvala se od moravské strany obrovská rána. To popraskaly mostní řetězy. Mostovka se zřítila, po ní celá kovová konstrukce. Naštěstí bylo v Ostravici zrovna velmi málo vody.
Chlapi z náleven se k mostu chodili vymočit
Bilance byla sice smutná, byť ne natolik, jak by se vzhledem k rozsahu neštěstí dalo očekávat. Zemřely dvě dcery obchodníka Schmita, dále jejich služka a mladá nádenice. Nepřežil ani osmnáctiletý muž, který prý do Ostravy přišel za prací jen den předtím.
Příčinou pádu mostu nebyli huláni, ti byli jen takříkajicí poslední kapkou. Řetězy byly v kotvící komoře v zazděné části mostu silně zrezivělé, to jak do komor zatékala voda z mostu. Ne nepodstatný vliv na bídném stavu řetězu údajně měli i opilci z nedalekých náleven, kteří se k mostu chodívali vymočit. Stav ukotvení se nedal zkontrolovat, natož nějak opravit.
Autoři dokumentu končí zamyšlením, jaké následky by mělo, kdyby se totéž stalo o šest let dříve, a to v okamžiku, kdy po stejném mostě přecházel císař František Josef I. a po celé délce stály davy lidí. Tehdy ještě vydržel.
Zřícený most nahradil provizorní a záhy poté nový s příhradovou konstrukcí z blízkých Vítkovicích železáren. Ten pak v roce 1914 vystřídal moderní most, nejprve pojmenovaný jako Říšský, který však od konce 2. světové války až dosud nese název Sýkorův. To po mladém komunistovi, který při osvobození Ostravy 30. dubna 1945 nedaleko mostu padl (podrobněji zde).
V současnosti na stejném místě, jako kdysi ten řetězový, stojí most MIloše Sýkory.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
