„Když ostatní vystěhují a nájemní domy zbourají, obávám se, že se obec přestane starat o infrastrukturu a obklopí nás skládky a plevel,“ říká šedesátiletý hudebník, který se zaměřuje na filmovou a relaxační hudbu a mimo jiné spolupracuje se záhadologem Arnoštem Vašíčkem na jeho filmových projektech.
Přes všechny peripetie, které v Bedřišce zažil, považuje toto místo za výjimečnou oázu klidu. „Nemáme v plánu se odtud hnout,“ říká. I proto zastupuje soukromé vlastníky v pracovní skupině na magistrátu, která má řešit budoucnost osady.
Kdy a za jakých okolností jste se nastěhoval na Bedřišku?
Před dvaceti lety jsem tady koupil od manželského páru v důchodu starý půldomek s malým pozemkem. Byl nezateplený a vypadal podobně jako většina zbývajících dřevěných domků v této kolonii. Tenkrát měl ještě druhou polovinu. Vedle i naproti byly další dvojdomky. V té době se ještě nebouralo. Domů tady bylo jednou tolik.
Obvodní radnice tehdy Bedřišku řešila jako extrémně problematickou vyloučenou lokalitu. Věděl jste, do čeho jdete?
Věděl jsem, že je to trochu romské ghetto, ale nejsem rasista a nenapadlo mě, že to bude tak strašné. A to místo mě okouzlilo. Mělo krásnou energii. Taky jsem jsem si říkal, že se to třeba jednou změní k lepšímu. Netušil jsem, čeho jsou lidé schopní. Člověk, který neměl tu zkušenost, si to neumí představit.
Začali na Bedřišku cíleně sestěhovávat nejproblémovější z problémových obyvatel z celé čtvrti. Takový výběr z hroznů. Mysleli si, že tak od nich budou mít pokoj.
