Pátek 1. července 2022, svátek má Jaroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 1. července 2022 Jaroslava

Ostrava byla mezi válkami centrem spiritismu, říká historik

  17:45
Náboženství hrálo v životě dělníků důležitou roli, říká ostravský historik Martin Jemelka, který se touto problematikou zabývá ve své nové knize Víra a nevíra ve stínu továrních komínů. Podle něj byla Ostrava v meziválečné době náboženským a duchovním centrem tehdejšího Československa.

Historik Martin Jemelka popisuje meziválečnou Ostravu jako centrum náboženského a intelektuálního života. | foto: Alexandr Satinský

Ostrava je ve všeobecném povědomí vnímána už jeden a půl století jako centrum hornictví a těžkého průmyslu. Historik Martin Jemelka ale přichází s netradiční představou s Ostravou jako místem, kde vzkvétal spiritismus. V knize Víra a nevíra ve stínu továrních komínů, jejímž spoluautorem je Jakub Štofaník, se do hloubky věnuje náboženskému životu meziválečného průmyslového dělnictva v českých zemích.

Vaše práce se zabývá otázkami víry v řadách průmyslového dělnictva na Ostravsku, ale i v jiných lokalitách. Proč jste se nad tímto tématem v dnešní spíše ateistické době považoval za nutné pozastavit?
Jsem přesvědčen, že konečnost a nekonečnost lidského života, hodnota lidské práce, úsilí o sociální spravedlnost, volání po sociálním smíru nebo otázky spjaté se společenskou rolí náboženství nejsou zdaleka vyřešeny. Jako každá kniha o minulosti je i tato práce do určité míry polemikou se současností. A to i s představou české společnosti jako společnosti důsledně sekularizované.

Proč se vlastně zabýváte dělnictvem?
Kniha je věnována kdysi nejpočetnější sociální skupině či třídě českých zemí a mnoha evropských zemí – dělnictvu. To už dnes v podstatě jako socioprofesní skupina neexistuje, přinejmenším nominálně. Stačí se podívat do pracovní inzerce, kde pozice dělníků vystřídali technikové a manažeři výroby.

Tématem náboženství jste se začal zabývat již od počátku studií kolem dělnických kolonií. Kde a jak se začal utvářet váš vztah k této oblasti?
Prvním pamětníkem, kterého jsem v roce 2003 „zpovídal“ v rámci rodící se knihy Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny, byl bratranec mého prastrýce Emila Vitáska z Pustkovce, pan Milík Gaj. Strýc mě taktně upozornil, že pochází z tradiční komunistické rodiny. Jako univerzitní nedonošenec s čerstvým diplomem v kapse jsem si představoval bůhvíco. Milík Gaj nakonec vstoupil do mého života, otevřel mně cestu k dělnické každodennosti a přesvědčil mě, že v ní hrálo náboženství nesmírně důležitou roli, ať už v praktikované, nebo jen matrikové podobě. Jako fetiš, formalita, nebo jako hluboký vztah k osobnímu Bohu.

Uvádíte, že jste měl předobraz v tom, že dělnictvo v prvorepublikové Ostravě žilo bez víry. Kde tento předsudek vznikl? Vaše publikace je jeho opakem?
Pamatujete si poslední dvacetikorunovou bankovku z normalizační éry? Na líci Žižkova busta, na rubu dobová kresba s Žižkou v čele vojsk. Ale před Žižkou kráčí kněz se sluneční monstrancí na žerdi. Jako pionýrovi mně nešlo na rozum, co je to na té tyči, proč byl Hus kněz, husité se pořád modlili, a přitom byli předobrazem komunistické strany. Ty dětské pochybnosti mě neopustily ani během vysokoškolských studií, kdy jsem stále častěji pochyboval o marxistické představě třídně a ideově uvědomělého ateistického dělnictva.

I moje babička Marie mně vykládala o ostravských stranících, kteří za normalizace jezdili v neděli na bohoslužby do Klimkovic nebo Velké Polomi. Během výzkumů dělnictva vzala pro mě tato marxistická interpretace ateistického dělnictva rychle za své. Pochopil jsem, že je to s lidskou vírou a nevírou mnohem komplikovanější, zvláště v dělnickém prostředí s jeho latentním sociálním napětím a každodenními výzvami.

Zabýváte se i dalšími městy se silným dělnickým zázemím, jako je Kladno, Zlín, Jablonec nad Nisou. Do jaké míry v nich lze najít společné oblasti zájmu?
Města byla vybrána po zralé úvaze, aby mezi nimi neexistovaly jen dvoustranné vazby, ale rovnou jakási síť vazeb. Kladno a Ostrava jsou tradiční průmyslová města 19. století s převahou těžkého průmyslu, Jablonec a Zlín naopak exportně orientovaná města s velmi specifickými výrobními a ekonomickými podmínkami v dominantním lehkém průmyslu. Důležitou roli hrály i jazykové a národnostní poměry – Němci v Jablonci, Poláci v Ostravě, Češi ve všech městech. Klíčem k volbě těchto měst byla i jejich role na mapě meziválečných náboženských kultur – Kladno bylo centrem bezvěrectví, Ostrava spiritismu a Církve československé, baťovský Zlín byl misijní destinací pro všechny církve a Jablonec byl bránou do českých zemí Armádě spásy, adventistům i německé Jednotě bratrské.

A docházelo mezi nimi a Ostravou k nějakým konkrétním společenským kontaktům?
Mezi všemi lokalitami panovala čilá výměna informací, zkušeností i lidského kapitálu, jak by se dnes možná řeklo. Stačí se podívat na ohlasy kladenských poválečných sociálních nepokojů a meziválečného stávkového hnutí na Ostravsku. Nezapomínejme, že Kladno bylo kolébkou komunistické strany, Ostrava zase baštou sociální demokracie a Jablonec s Libercem centry německých parlamentních stran. Ve Zlíně panovaly specifické poměry ve všech směrech. Ostrava dostala překvapivě přednost před Zlínem, když se salesiáni koncem 20. let usazovali v českých zemích. V tomto výčtu bych mohl pokračovat.

Martin Jemelka

Rodák z Ostravy Martin Jemelka (nar. 1979) působí v Masarykově ústavu a Archivu AV ČR. Zabývá se moderními hospodářskými, sociálními a náboženskými dějinami, dějinami průmyslových měst a každodennosti. České odborné a laické veřejnosti je znám především jako autor a spoluautor deseti knih o dělnictvu, dělnických koloniích a koncernu Baťa. Věnuje se rovněž hudební publicistice a byl odborným poradcem dvoudílného televizního filmu Dukla 61 (2018).

Podle jakého klíče a jaké metody jste se publikaci rozhodli uspořádat?
Kniha je vedle mého úvodu a závěru v podstatě rozdělena do tří oddílů. První oddíl je věnován institucím – městům, náboženským společnostem a subjektům politického a veřejného života. Druhý oddíl je nejobsáhlejší a jeho tématem je náboženská praxe v dělnickém prostředí. Zkušenost s válkou, poválečná náboženská revoluce, přestupové hnutí, specifické pastorační poměry v průmyslových městech, jejich duchovní a náboženská infrastruktura, školství, role žen a generací a nakonec i různých sekt a náboženských skupinek – to jsou témata druhého dílu publikace. Poslední část je dílem Jakuba Štofaníka a je věnována takzvané sociální otázce, tedy angažování náboženských společností v sociální oblasti, a to v nejširším smyslu slova.

Mimo jiné se věnujete i spiritismu, který je nyní spíše záležitostí nadšenců...
Spiritismus je obdivuhodný sociální a náboženský fenomén. Na Ostravsku byl v první polovině dvacátého století obzvláště rozšířený a rozhodně nelze tvrdit, že by dnes zcela vymizel. Je přítomen, jen ve skryté a neveřejné podobě. Právě spiritismus, jemuž jsem věnoval i několik dílčích studií, je fenoménem, na němž lze dobře demonstrovat specifika náboženského života dělnického prostředí. Na mysli mám jak kritické odmítání tradičních náboženských institucí a vytváření vlastních paranáboženských struktur, tak touhu po sociálním smíru a absolutní rovnosti. Pozoruhodné je vnitřní napětí ve spiritismu mezi sektářským křesťanským spiritismem a agnostickým scientistickým spiritismem, který se prezentoval spíše jako věda než víra.

Knihu vymezujete léty první republiky, tedy 1918 až 1938, proč?
Na to lze odpovědět jednoduše a jednoznačně. Ačkoliv náboženské a konfesní právo Rakouska-Uherska patřilo v Evropě před první světovou válkou k nejliberálnějším, byla to právě meziválečná éra, kdy velmi tolerantní konfesní poměry a neustálé přetřásání otázky nikdy nerealizované odluky státu a církví vedly k vytvoření velmi konkurenčního prostředí. V něm se střetávaly náboženské i nenáboženské ideologie, náboženské společnosti a skupiny soupeřily o duše dělníků. Ti si mohli vybírat z pestré názorové palety církví a jejich infrastruktury a služeb.

Rozhodli jsme se používat pro tyto poměry marketingová označení a přirovnání. Jsem přesvědčen, že tomu tak bylo. Zvláště v sociálně a ekonomicky napjatých letech poválečné hospodářské krize a Velké hospodářské krize sehrávala náboženská infrastruktura a portfolio nabízených služeb naprosto zásadní roli v rozhodování dělníků mezi konkrétní církevní příslušností, nebo jejím odmítnutím.

Náboženské cítění se utváří po několik generací. Do jaké míry jste tento rys mohli ve svém badatelském úsilí zohlednit?
Role žen a generací je v náboženském životě neodmyslitelná. Ostatně, dodnes se na tom mnoho nezměnilo. Děti, vdané ženy, vdovy, senioři byli patrně těmi nejaktivnějšími aktéry náboženského života. Například mezigenerační předávání náboženské zkušenosti a vzdělání jsou bez jejich angažování nepředstavitelné. Ve druhém táboře naopak stáli muži produktivního věku, pro něž bylo odmítání náboženské praxe rozšířenou součástí osobní a kolektivní identity. Často však jen dočasně. Ambicí knihy proto bylo také rehabilitovat roli žen a seniorů v dělnickém prostředí.

Vidíte dnes díky vazbě dělník a víra v novém světle premisu „Modli se a pracuj“?
Přiznám se, že benediktinské heslo „Ora et labora“ mě během výzkumu a práce na knize nenapadlo. Pokud se ovšem ptáte na vztah práce a náboženství, pak je to jedno z ústředních témat publikace. V knize se mu na institucionální úrovni věnoval kolega Jakub Štofaník, ať už na příkladu odborového hnutí, nebo vzdělávání duchovních v sociální problematice.

Snažil jsem se sledovat linii vztahu náboženské a socioprofesní struktury dělnické populace. Na silnější či naopak slabší religiozitu určitých profesí měla vliv řada okolností, například pracovní podmínky nebo míra politické organizovanosti. Horníci pracovali ve fatalističtějších pracovních podmínkách než jablonečtí sklářští dělníci. Krátkost lidského života si uvědomovali hmatatelněji než zaměstnanci Baťových závodů. Důležitou roli ovšem hrál věk, pohlaví, vzdělání a řada dalších faktorů.

Do jaké míry považujete svou práci za uzavřenou a co vás čeká?
Téma náboženského života průmyslového dělnictva mě pronásledovalo dobrých dvacet let. Jen tak se jej nezbavím a nevzdám. V nejbližší době mě bude zaměstnávat finále projektu věnovaného digitalizaci Masarykovy korespondence před rokem 1918, projekt online vzdělávání seniorů v historických vědách a také se vracím ke starším výzkumům firmy Baťa za první světové války.

  • Nejčtenější

Po srážce pendolina a posunovacího „kocoura“ zemřel strojvedoucí

Ve stanici Bohumín na Karvinsku se v pondělí brzy ráno srazilo pendolino odjíždějící do Prahy s posunovací lokomotivou....

S poslední částí dálnice zmizí od Nového Jičína dvě pumpy i sjezd od Rybího

Budoucí podobu chybějícího úseku dálnice D48 mezi Novým Jičínem a Rybím představilo veřejnosti Ředitelství silnic a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Druhé vítězství pro Priskeho, Sparta dala v přípravě Opavě tři góly

Sparťanští fotbalisté vyhráli i druhý zápas pod vedením nového trenéra Briana Priskeho. V rámci přípravy na novou...

Europarlament vůči ocelářům z Moravskoslezského kraje přitvrzuje

Evropský parlament potvrdil obavy manažerů ocelářských firem v regionu a navrhl urychlení zavádění opatření ke...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Moravskoslezský kraj může na Černé kostce ušetřit. Nebo ani nezačne stavět

Stavba Černé kostky, tedy vědecké knihovny a digitálního centra v Ostravě, nemusí krajský rozpočet zatížit vůbec, nebo...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Zbraně, které zaskočily Putina: „Muskovo“ bombardování

Premium Už druhý den po nočním překročení hranic měli triumfálně projíždět centrem Kyjeva, po čtyřech měsících místo toho vězí...

Jet sto třicet, nebo zpomalit? Na dálnici můžete uspořit litry paliva

Premium Ceny paliv opět atakují rekordy. Také si všímáte, o kolik víc řidičů jezdí poslední měsíce „na spotřebu“? Vyzkoušeli...

  • Další z rubriky

Rodiče Ukrajinců řeší, co s dětmi během prázdnin, pomohou i města

S blížícím se začátkem prázdnin řeší většina ukrajinských matek, které uprchly do Česka před válkou ve své zemi, co se...

V Brušperku či na Těrlické přehradě je koupání už před prázdninami rizikové

Přestože tropické počasí láká ke koupání, kvalita vody v některých nádržích v Moravskoslezském kraji je už teď na...

Navzdory zdražování i vyšším hypotékám se v Moravskoslezském kraji staví dál

Plánů na stavební projekty napříč Moravskoslezským krajem výrazně neubývá navzdory rostoucím cenám stavebních materiálů...

OKD dostalo navíc rok těžby, obchodní partneři to vítají

Jistotu zaměstnání, zatím alespoň do konce roku 2023 a možná i déle, získali zaměstnanci společnosti OKD. Vedení firmy,...

Ani závěť už není zárukou hladkého dědictví. Nejvyšší soud změnil pravidla

Premium Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu změnil zažitá pravidla prokazování platnosti závětí, které nejsou sepsány notářem....

Někde bědují nad benzinem, jinde už hladoví. Zdražování pociťují lidé všude

To, že je všechno dražší a že pravděpodobně bude ještě o něco hůř, se rozhodně netýká jen Česka. Britský deník The...

Proč dřív lidé vypadali na fotce starší. Rychleji se stárnulo, nebo je to klam?

Premium Tak schválně, udělejte si čas a zalistujte rodinnými alby. Podívejte se na svoje rodiče, prarodiče, praprarodiče. A...

Herec a režisér Vojtěch Kotek se oženil. S partnerkou chodili více než rok

Herec Vojtěch Kotek (34) se ve čtvrtek oženil. Podle webu Expres.cz si vzal přítelkyni Radanu, se kterou chodí více než...

Herečka Eva Josefíková se o víkendu tajně vdala

Herečka Eva Josefíková (32) se na Instagramu pochlubila šťastnou novinkou. Během romantického obřadu řekla své ano...