Informace o výskytu ptáků umožní vytipovat nejcennější porosty, v nichž se pak ochránci pokusí dohodnout co nejšetrnější hospodaření, aby v nich ptáci mohli přežít.
Při mapování sov se sčitatelé řídí lesnickými mapami a míří pouze tam, kde jsou pro ně vhodné lokality, tedy do lesů starších devadesáti let, v nichž už se tvoří dutiny.
U kriticky ohroženého puštíka bělavého zaznamenaly týmy patnáct teritorií. „Patří v Česku mezi nejvzácnější sovy. Jeho stavy se v Beskydech postupně zvyšují a letošní výsledky jsou pro nás příjemným překvapením. Zajímavé bylo, že puštíci bělaví intenzivněji reagovali na nahrávku hlasu puštíka obecného než na hlas vlastního druhu,“ zmínil ornitolog Daniel Křenek.
Týmy také spočítaly čtrnáct sýců rousných a nejméně početný byl kulíšek nejmenší, u nějž se podařilo zaznamenat jen dva samce.
Marný byl pokus o zachycení hlasu kalouse ušatého, což se v této oblasti nedaří už dlouho, protože mu zdejší prostředí moc nesvědčí.
Sokol stěhovavý je rarita
„Z dalších zajímavých druhů jsme pozorovali nebo slyšeli sedm jeřábků, jednoho ořešníka kropenatého, sedm zpívajících kosů horských, jedno až dvě teritoria jestřába lesního, čtyři datly černé a jednoho včelojeda lesního. Viděli jsme i sokola stěhovavého, který se dá v Beskydech považovat za raritu,“ konstatoval ornitolog.
Alespoň jeden z týmu si s sebou nesl přehrávač, z něhož ochránci pouštěli hlasy ptáků a čekali na jejich odezvu. Křenek přístroj nepotřebuje, většinu hlasů se naučil.
Ptáčci jsou zpět. Pusťte si rádio, jehož program vytváří sama příroda |
„Zpravidla se stává, že mě samec považuje za soka, soudě podle rozzlobené odezvy na moje houkání. Ale netrápím rozzlobeného samce dlouho, zaznamenám jeho přítomnost a dopřeji mu pocit vítězství,“ podotkl Křenek.
Cílem akce byl podle ornitologů také odchyt alespoň jednoho strakapouda bělohřbetého, aby ho mohli označit odečítacím kroužkem.
„Přestože jsme prošli známá teritoria strakapoudů v masivu Lysé hory, nenarazili jsme ani s použitím nahrávky na žádného. Buď je pro ně špatný rok, nebo už ptáci seděli na vejcích,“ doplnila ornitoložka Kateřina Ševčíková.
„Protože strakapoud bělohřbetý patří mezi velmi vzácné a ohrožené druhy, potřebujeme o něm získat co nejvíce informací a značíme jej červenými kroužky s bílým kódem. Pokud by se někomu podařilo ptáka s kroužkem pozorovat nebo třeba odečíst i číslo kroužku, bylo by dobře, kdyby to oznámil na Správu chráněné krajinné oblasti Beskydy,“ uzavřela Ševčíková.
