Nejen že kraj zná Plachetka po pracovní stránce, ale pochází odtud i jeho manželka, respektovaná sopranistka Kateřina Kněžíková.
„Na Ostravsko zajíždím pravidelně už více jak deset let, má manželka má rodinu v Dolní Lutyni, takže sem jezdíme častěji. Ostravu znám ale i z dřívější doby, když jsme tady dělali koncerty s Romanem Válkem. Tehdy to byly jenom pracovní návštěvy, kdežto po seznámení se se ženou navštěvuji Ostravsko i soukromě,“ říká Adam Plachetka.
Naposledy do Ostravy zavítal ze Salzburgu, z příprav Kouzelné flétny, na pozvání ředitele festivalu Jaromíra Javůrka.
Revírník na Hukvaldech
Role Revírníka zpívaná v Hukvaldské oboře symbolizuje případnou další etapu v Plachetkově pěvecké kariéře.
„Řekl bych, že právě Janáček je pro vystižení spjatosti s Ostravou nejvhodnější. Jistěže je spjat také s Brnem, ale Hukvaldy, odkud pochází, jsou za rohem. S árií Revírníka jsem se zatím nesetkal, přitom je to jedna z rolí, která by mě výhledově zajímala. Je vhodná pro vyzrálejší interprety, takže se do ní zatím nehrnu, přesto si myslím, že by mě někdy potkat mohla, a byl bych rád, aby tomu tak bylo. Její závěr je přímo úžasný a myslím si, že musí zaujmout svou energií každého,“ vysvětluje světoznámý pěvec.
Některá ostravská místa má spojená se zážitky, které se mu vybavují hned vedle pobytů v Dolní Lutyni, jsou to například Národní divadlo moravskoslezské nebo takzvaný červený kostel, tedy Evangelický kostel u Husova sadu.
„Červený kostel mě zaujal svou stavbou, tedy nejen proto, že jsme v něm měli koncert, jeho architektura je pozoruhodná zevnitř i zvenku. Tato stavba se stala jedním z mých orientačních bodů,“ přiznává Plachetka.
Profil: Adam PlachetkaSvětově proslulý operní zpěvák Adam Plachetka se narodil 4. května 1985 v Praze. Od roku 2005 začal vystupovat v Národním divadle. V létě 2007 uspěl v Jižní Koreji a v rakouském Salzburgu. Do dnešních dnů stanul na řadě výrazných, světově proslulých operních scénách. V roce 2015 například debutoval v newyorské Metropolitní opeře jako Masetto v Mozartově Donu Giovannim, čímž se zapsal do dějin jako první Čech, který do třiceti let svého věku vystoupil v New Yorku. Vedle opery jej zajímá i forma muzikálu. Spolupracoval s Národním divadlem moravskoslezským. |
„Musím se ale i přiznat, že na mě Ostrava působila trošku jako město duchů. Především po ránu. Ovšem nemohu soudit, zda je to pro město typické, protože většinou trávím čas v divadle anebo u rodiny v Lutyni,“ vypráví Plachetka.
Je pro něj Ostrava přijatelná jako hudební město? „Určitě se toto spojení hodí, nejen díky festivalům jako byl Janáčkův máj, nyní Festival Leoše Janáčka, anebo vlivem Svatováclavského hudebního festivalu. Ostrava si získává jméno města s hudební tradicí i díky Colours of Ostrava,“ říká operní zpěvák.
„Koncertovat v Ostravě je vždy zajímavé, a pokud odtud dostaneme nabídku, snažíme se přijet. Proto jsme tady.“
Vedle koncertů na Svatováclavském hudebním festivalu nebo na Janáčkově máji je ostravské hostování Adama Plachetky známo z Národního divadla moravskoslezského.
„Například mi v paměti velmi dobře utkvěla spolupráce s dirigentem Robertem Jindrou na Novoročním koncertu. Zdejší lidé jsou velmi srdeční, i když mají tvrdou skořápku. Na první pohled se zdají odtažití, ale to je jenom jejich maska. Třeba na Novoročním koncertě v Havířově jsem měl opačný pocit, že se naše vystoupení moc nepozdává. Až tolik se na něm netleskalo. Ovšem po skončení za mnou přišlo tolik lidí, aby mi sdělili, jak to pro ně byl úžasný zážitek, hned mi bylo jasné, jak moc se jim náš koncert líbil,“ vybavuje si Plachetka.
Protože je světoběžník, nedělá rozdílů mezi lidmi z jednotlivých krajů, přesto existuje něco, co jej na první pohled uvede do zdejšího specifika – místní mluva.
„Jsem kosmopolita, a tak díky své profesi, při které neustále cestuji, nedělám rozdíly mezi tím, jestli je někdo z Ostravska, nebo z Prahy. Nemám tendence lidi rozdělovat podle regionů. Když ovšem někdo spustí ‚po našimu‘, tak upřímně přiznávám, že této mluvě ještě pořád nerozumím.“
Ovzduší a Nohavica
S manželkou tráví více chvil v Dolní Lutyni, kde si užívají přírodu, pokud právě nefouká ze severu, to se hned připomene stigma místního kraje – nevhodné ovzduší.
„Je tady příroda, zeleň, mám možnost chodit na procházky. Přitom počasí znamená zřejmě jediné velké minus tohoto regionu. Stačí pak, když jenom foukne ze severu, a už je třeba si hlídat, kdy vyjít ven a kdy už ne. Ostatně vždy, když se sem blížím, poznám zdejší kraj i po čichu. Najednou okolí voní jinak. Ovzduší je sice zdejší minus, ale zase jsou blízko Jeseníky nebo Beskydy, kde se může člověk vyvětrat.“
Přestože je Adam Plachetka znám především jako operní pěvec, neuzavírá se ani před jinými žánry. „V létě jsme natočili v rozhlase muzikálové CD, baví mě tento žánr. Pop music si také poslechnu, ale nevyhledávám ji. Ještě ze školy si vybavím tehdejší hvězdy, na kterých jsem ustrnul, třeba Scooter, Sting, Rammstein,“ konstatuje Adam Plachetka.
„Pana Nohavicu pak znám i z jiné stránky, strýc totiž patří k velkým fandům scrabble, podobně jako on. Co se týká hudby, baví mě jeho práce s textem, zvláště když pro divadlo přeložil několik oper. Viděl jsem Figarovu svatbu a Dona Giovanniho, teoreticky si dokážu představit, že bych v nich i zpíval, ale prakticky by to určitě stálo hodně úsilí. Znamená to přeučovat se a pak by hrozil pěkný mišmaš v hlavě.“
