Fotogalerie: Dříve takřka nemyslitelné se stává skutečností. Po 250 letech, tedy po čtvrt...

Dříve nepředstavitelné se za několik dnů stane skutečností. Po zhruba 250 letech, tedy po čtvrt tisíciletí, definitivně skončí těžba černého uhlí. Projděte se s námi obrazově pohnutou historií hornictví na Ostravsku a Karvinsku. Sice nelze obsáhnout vše, co tento průmysl regionu přinesl a vzal, i tak to bude cesta zajímavá.

Autor: Anna Kristová, MAFRA

Na začátku všeho uhelného v Ostravě prý byl kovář Jan Keltička ze Slezské Ostravy. Ten v roce 1750 objevil kusy černého kamene na svém poli v údolí Burňa zhruba u současné haldy Ema. A všiml si, že hoří a má mnohem větší výhřevnost než dřevo. Faktem je, že podle archeologických nálezů uhlí využívali v ohništích už lovci mamutů na vrchu Landek v ostravských Petřkovicích. A o uhlí se všeobecně vědělo, jen nebylo moc důvodů ho těžit. To se však mělo změnit. Na fotografii typická podoba jedněch z prvních dolů.

Autor: Archiv MF DNES

Lidé byli zvyklí využívat k topení levné dřevo, kterého byl dostatek. Těžbu uhlí však prosazovalo rakouské mocnářství, které zavedlo jeho spalování ve svých budovách, například i ve věznicích. A tak se těžba černého uhlí rozšiřovala i na Ostravsku. Jedním z největších investorů v prvopočátku ostravského hornictví byl Franz Josef hrabě Wilczek (na fotografii).

Autor: Ostravské muzeum

Zcela zásadním se pak staly dvě dějinné události. V roce 1828 vznikly Vítkovické železárny a v roce 1847 byla do Ostravy přivedena železnice Severní dráhy Ferdinandovy. A potřeba uhlí razantně vzrostla. Ostrava se prudce rozvíjela, z maloměsta záhy vzniklo velkoměsto. Jak dokládá fotografie z Dolu Zárubek, práce v dole byla velmi náročná. A hlavním dopravním prostředkem byl kůň.

Autor: Ostravské muzeum

Když byla objevena ložiska uhlí i na Karvinsku, rychle se rozšířila těžba i tam, a to s většinovým vlastnictvím rodem Larischů-Mönnichů. Jenže výsledkem minimálních bezpečnostních opatření se brzy stala velká neštěstí v podzemí. Na fotografii Důl František v Karviné, kde po sérií explozí zahynulo neuvěřitelných 285 lidí. S ohledem na počet obětí se dodnes jedná o největší důlní tragédii v ostravsko-karvinském revíru.

Autor: Státní okresní archiv Karviná

Nutností se tak stalo báňské záchranářství, nejprve ve velmi primitivních podmínkách. Na snímku pneumatophor. Sice jednoduchý, ale první přenosný dýchací přístroj, který se objevil rok po karvinské katastrofě. Nyní jsou báňští záchranáři naprostou špičkou ve svém oboru.

Autor: Repro z knihy Memento důlních nehod v českém hornictví

Začaly i sociální střety. Dřina horníků byla obrovská, jejich životní zajištění však nedostatečné. Přibývalo proto protestů, do věci se brzy vložily i hornické odbory a nakonec i politici. Demonstrace a stávky však zhusta nekončily dobře. Například u Dolu Trojice na konci 19. století četníci zastřelili dvanáct horníků. Scénu zachytil kreslíř Nových ilustrovaných listů.

Autor: Archiv města Ostravy

Hornictví na Ostravsku a Karvinsku se dále prudce rozvíjelo, což nezastavil ani konec Rakouska - Uherska a vznik samostatného Československa. Důlních areálů přibývalo a ty stávající se stále vylepšovaly. Na fotografii Důl Anselm pod vrchem Landek v Petřkovicích, nyní sídlo Hornického muzea.

Autor: Archiv MF DNES

Po 2. světové válce, kdy německá okupační správa doly spíše drancovala, začala zcela nová éra hornictví. Už v říjnu 1945 byly všechny doly znárodněny a vznikl národní podnik Ostravsko - karvinské doly (OKD). Moci se brzy ujali komunisté a těžký průmysl mohutněl. Středobodem revíru se na dlouhé desetiletí stalo ředitelství OKD na dnešním Prokešově náměstí v centru Ostravy, naproti známé věži Nové radnice.

Autor: Archiv Josefa Gabzdyla

Mezi součásti „černé Ostravy“ patřily desítky let i lanovky přepravující vozíky s vytěženým uhlím. Ta nejznámější pendlovala mezi Dolem Zárubek a koksovnou Karolina.

Autor: Z publikace Barevná Ostrava

Hornictví výrazně změnilo ráz krajiny na Ostravsku a Karvinsku. Samozřejmou součástí se například staly haldy vytěžené neuhelné horniny, takzvané hlušiny.

Autor: Z publikace Barevná Ostrava

Hornictví se stalo preferovanou profesí se všemi výhodami i nedostatky. Horníci dřeli, ale také požívali četné benefity, například výrazně vyšší mzdu. Stali se jedním ze symbolů budování socialistického Československa a Ostravsko s Karvinskem se proměnilo v tepající uhelno - ocelové srdce republiky. Na unikátní fotografii z konce 50. let přejíždějí horníci tramvají z dolu Šalamoun na Důl Jindřich v Ostravě.

Autor: Z publikace Ostrava barevná 1962

Do regionu se kvůli vyššímu výdělku v 50. a 60. letech stěhovaly tisíce lidí z celé republiky. Výsledkem byla potřeba nových bytů, sídlišť a nakonec i nového města. V prosinci 1955 tak oficiálně vznikl Havířov, na fotografii zakládající listina.

Autor: Archiv

Prudce se rozvíjelo i hornické učňovství, nábory se prováděly nejen v tehdejším Severomoravském kraji, ale v celém Československu. Do podzemí se poprvé pracovně fáralo ve druhém ročníku.

Autor: Z publikace Uhlí a lidé

Být horníkem bylo prestižním povoláním, zrodilo se rčení Já jsem havíř, kdo je více? Náročná profese se dědila z generace na generaci, v podstatě nebylo rodiny, kde by někdo nepracoval v dole. Horníci pochopitelně byli rovněž náležitou součástí každoročních prvomájových oslav.

Autor: Archiv iDNES.cz

Ale ani v socialismu při budování šťastných zítřků nevymizely z podzemí důlní katastrofy. Zřejmě nejznámější se stal mohutný požár v Dole Dukla u Havířově, při kterém v roce 1961 zahynulo 108 horníků. Následná tryzna byla obrovská.

Autor: Archiv MF DNES

Těžba milionů tun uhlí měla devastující průvodní jev: často výrazný pokles terénu se zničením staveb na povrchu. Rozhodnuto tak bylo o zániku dvacetitisícového města Karviná nad ložiskem uhlí a jeho přemístění do „bezpečnější“ blízké části města Fryštát. Na fotografii ze staré Karviné budova radnice (vlevo) s kostelem sv. Jindřicha v pozadí.

Autor: Státní okresní archiv Karviná

A právě kostel sv. Jindřicha se stal symbolem devastace oblasti. Stavba se postupně rozpadala (na snímku), až byla na přelomu 50. a 60. let definitivně zplanýrovaná. Zůstal jen menší kostel sv. Petra z Alkantary, který se sice propadl o více než třicet metrů a nahnul se, ale jako takzvaný Šikmý kostel stojí dodnes.

Autor: Státní okresní archiv Karviná

Průvodním jevem převzatým ze Sovětského svazu se stalo hornické údernické hnutí. Na fotografii hrdina socialistické práce Milan Žabčík.

Autor: Z publikace Uhlí a lidé

Těžba černého uhlí se v kraji rozšiřovala a nakonec překročila hranice Ostravy a Karvinska. Doly byly vyhloubeny i v Paskově, ve Staříči a v Chlebovicích na Frýdecko-Místecku. Navíc se počítalo s pokračováním i na Novojičínsko do oblasti Frenštátu pod Radhoštěm.

Autor: Zdarbuh.cz

Hornictví zcela prostoupilo životy stovek tisíců lidí a stalo se fenoménem kraje. V areálech dolů se například i mimořádně oddávalo.

Autor: Archiv OKD

Po více než čtyřiceti letech budování socialismu se však tento politický systém v roce 1989 zhroutil a takzvanou sametovou revoluci podpořili i havíři. Vstoupili tak do zcela nového období, které jim však nebylo tak nakloněno jako dřívější režim.

Autor: Archiv města Ostravy

A také v kapitalismu se při těžbě černého uhlí stovky metrů pod povrchem umíralo, byť ve značně nižším počtu. Hned v říjnu 1990 přišlo o životy třicet horníků po výbuchu metanu na Dolu Barbora v Karviné.

Autor: zdarbuh.cz