Kolegové a přátelé na Norberta Lichého vzpomínají nejen jako na herce s citem od pánaboha, ale i jako na člověka s velkým srdcem. „V divadle u Bezručů byl od roku 1987 a byl to právě on, kdo tady propojoval generace minulé a současné. Byl styčným bodem souboru a mentorem mladším,“ uvedl umělecký šéf Divadla Petra Bezruče Jan Holec.
Aby uctili památku Norberta Lichého, stahují v tuto chvíli divadelníci z repertoáru některé hry, ve kterých hrál. „Zatím je to příliš čerstvé a necháváme si víkend na to, abychom si udělali plán, jak dál. Bohužel, někteří lidé, a s nimi i věci, se prostě nahradit nedají,“ dodal Holec.
Jako na kolegu, od kterého se hodně naučil, vzpomíná na Lichého například člen činohry Národního divadla Moravskoslezského Vojtěch Johaník. „To, že tady není, je pro mě zatím něco tak imaginárního, že to ještě pár dní potrvá, než to vstřebám,“ přiznal Johaník, který s „Bertíkem,“ jak přátelé Lichému říkali, odehrál pět sezon. „Byl skvělý parťák jak do kabiny, tak na jeviště. Měl pro mě spoustu rad, ale byl takový vyčkávací typ. Občas si počkal, až si pro radu přijdu sám, pak se ale podělil o vše, co věděl.“
Naopak Lichému ještě v šumperském divadle, kde v devatenácti letech nastoupil, pomáhal s prvními kroky na jevišti Tomáš Jirman. „Bertík byl tehdy mladým štíhlým motorkářem a nikdo si tenkrát neuměl představit, jak vyroste. Nejen do své nepřehlédnutelné postavy, ale hlavně umělecky,“ řekl Jirman.
Zemřel herec Norbert Lichý, ostravský patriot a držitel Thálie |
Jako na mimořádného herce na jevišti, před kamerou ale i za mikrofonem vzpomíná na Lichého i dramaturgyně České televize Kamila Teslíková, která ho poprvé potkala v televizním archivu.
„Vešla jsem a uviděla štíhlého blonďatého kluka v uniformě příslušníka veřejné bezpečnosti, což byla role, do které ho obsadili. Vůbec jsme nevěděla, kdo to je a co tu dělá. Když ale promluvil, byl to hlas, který už jsme tehdy znali, tedy Bertíkův. Hlas, se kterým dokázal divy,“ uvedla Teslíková. „Později pro nás s Jiřím Sedláčkem natočil scénky do seriálu První pomoc, a to tak neuvěřitelně, že se pak vysílaly i v silvestrovském pořadu.“
Zvládl ztvárnit jakýkoliv charakter
Co se hlasového projevu týče, namluvil Lichý pro ostravské televizní studio nejen postavičky neandrtálců v pořadu Pod pokličkou, ale později, kdy zahájila televize vysílání dětského kanálu, se stal hlasem spousty animovaných postav. „Díky hlasovému talentu byl schopen namluvit prakticky jakýkoliv charakter postavy.“
Za jeho jedinečností stojí podle dramaturgyně Českého rozhlasu v Ostravě Evy Lenartové nejen nadání, ale i neuvěřitelná píle. „Do studia vcházel s pokorou. Každou větu ve scénáři měl přetaženou neuvěřitelným ostře oranžovým fixem. Četl se sluchátky na uších, protože se potřeboval slyšet a taky si tím vytvářel svůj malý vesmír, ve kterém se lépe soustředil.“
Co natočil, pokaždé doma donekonečna poslouchal. Pokud se mu zdálo, že se něco nepovedlo, žádal o opravu.
Ostravské divadlo loutek slaví sedmdesát let, loutkoherci tam projdou časem |
„Načetl pro nás stovky povídek, básní, esejí, četeb na pokračování a her. Miloval detektivky a horory, byl skvělým interpretem povídek Jana Balabána, ale posluchači si jej asi nejvíc budou pamatovat díky knize Henriho Charrièra Motýlek, jejíž načtení mu přineslo v roce 2016 vítězství v anketě Týdeníku Rozhlas Neviditelný herec,“ uvedla Lenartová.
„Měl doma malé studio, kde namluvil desítky audioknih. Když poté v noci nemohl spát, protože hlava se jen těžko zbavovala prožitých příběhů, občas zatelefonoval nebo poslal SMS. Potřeboval se asi ujistit, že ho v tom nočním tichu někdo slyší a odpoví. My, kteří jsme ho znali, jsme to dělali, protože jsme byli rádi, že si nás vybral,“ doplnila Lenartová.
