Obě v současnosti působí na katedře sociologie na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. „Zajímají nás jejich příběhy. I literatura, která se věnuje transformaci, se zabývá převážně jen statistikou nezaměstnanosti, nikdo už ale nesleduje, co se stalo s lidmi, kteří pracovali v uhelném a ocelářském průmyslu,“ popsala záměr výzkumu Nicole Horáková.
Kterou generací horníků se ve výzkumu chcete zabývat? Všemi, nebo se zaměřujete na tu poslední, spojenou s koncem OKD a zavíráním dolů? Protože, jak jsem pochopil, ve své práci se hodně zabýváte dopady ztráty zaměstnání na život člověka, čemuž by odpovídala spíše poslední generace horníků?
Norrisová: Zabýváme se lidmi, kteří jak v současné době, tak v minulosti pracovali v hornickém průmyslu, a to nejen v podzemí v dolech, ale i na dalších pozicích. A zajímají nás také lidé z hutnictví a ocelářství. Kterákoliv z profesí spjatá s některým z uvedených oborů z ostravského regionu. Chceme se ptát mužů, žen, lidí, kteří odešli ze zaměstnání z vlastního rozhodnutí, i těch, kteří ztratili práci. A zajímá nás především to přechodové období.
Horáková: Zajímají nás zkušenosti jak z osmdesátých let před revolucí, tak z devadesátých let, nebo i ze současnosti. Zkušenosti lidí z různých období se mohou lišit, ale je také možné, že jsou si podobné, proto potřebujeme získat co nejširší spektrum lidí.
V našem výzkumu vnímáme, že lidé jsou strašně rádi, že jsme je oslovily. Že konečně někdo přijde a zajímá se. Protože oni mají co říct a konečně to chce i někdo slyšet.