Mykolog Luboš Kantor

Mykolog Luboš Kantor | foto: Jana Gartnerová

Můj svět lesklokorek a ohnivců. Mykolog se pyšní netradičními úlovky

  • 3
Málokterý houbař se vrací domů nadšený, i když má prázdný košík. V tom je sedmatřicetiletý Luboš Kantor z Bystřice na Frýdecko-Místecku výjimkou. Našlape totiž kilometry lesem hlavně proto, aby objevil vzácné a ojedinělé houby a zdokumentoval je. Amatérský mykolog má na kontě i několik unikátních objevů.

Kterého nálezu si považujete nejvíc?
Houba se jmenuje Discina Martinii neboli destice. Nevím o nikom, komu by se ji v Česku nebo Slovensku podařilo najít. Roste na spadlých trouchnivějících vrbách. Vypadá jako taková hnědá placka nebo ucho. Že jde skutečně o destici, určil až odborný mykolog pomocí mikroskopie. Některé druhy hub lze stoprocentně potvrdit jedině tak, že se dají pod mikroskop. Po kolenou jsem občas lezl a prohlížel klacky, abych objevil další unikát. Ohnivec černý, který je veliký od pěti milimetrů do dvou centimetrů.

A další unikáty?
Nález stročkovce kyjovitého v Beskydech. To se podaří málokomu. Zvláštní fialová houba, která opravdu vypadá jako kyj a vyžaduje vápencové podloží a smrčiny. Je jedlá. Také vím o místě, kde se v potoku ukrývá vzácná mihavka vodní. Slouží jako indikátor čistoty. Je moc hezká, stejně jako čapulka bahenní, která se vyskytuje v močálech.

Před pár dny jste našel i hřib Moserův...

Najít hřib Moserův se hned tak někomu nepovede. Zespodu je až krvavě červený. Není jedlý a podobá se satanu. Hodinu trvalo, než jsem ho nafotil. Nosím s sebou fotografické vybavení včetně alobalu, destiček na podsvícení. Na snímku musí houba vypadat věrohodně.

Kdy jste mykologii propadl?
Houbařím odmalička, ale aktivně a odborně se mykologii věnuji přes pět let. Pokaždé, když jsem chodil na hřiby, vrtalo mi hlavou, co to je za podivné, často velmi krásné houby na mnoha místech. Začal jsem se vzdělávat, nakoupil knihy, radil se s odborníky a úplně jsem houbám propadl. Prakticky jim věnuji skoro všechen volný čas. I na dovolenou jezdíme tam, kde se dají hledat. Rodina si zvykla.

O čem sní mykolog?
Určitě o tom, najít masečník kulovitý. Naposledy ho u nás někdo objevil v šedesátých letech a uvádí se, že v Česku už vyhynul. Roste ve Finsku a Švédsku, možná i v Rusku. Je zahrnutý v červených knihách a seznamech dvanácti evropských zemí. Na zemi vypadá jako kravinec. Denně sleduji na internetu houbařské portály, co kdo našel, co kdo píše, jsem v kontaktu s odborníky napříč zeměmi. Moc rád bych vyrazil do severských zemí. Připadal bych si jako v ráji. Místní houby moc nesbírají, jsou jich plné lesy.

Sběru se věnujete celý rok. To odhrabujete i sníh?
Ano. Na známých místech odmetu sníh a na večeři si do polívky nasbírám výtečnou penízovku sametonohou. Má kořenitou chuť a je i léčivá. Roste právě jen v zimě kolem vodních toků ve vrbovém listí. Pak jsem našel ve sněhu a vyfotil vzácné houby – nádherný ohnivec rakouský a šarlatový. I v těchto případech musela v určení pomoci mikroskopie. Při mírných zimách se dá najít pařezník pozdní. Je tužší, má mírně nahořklou chuť a hodí se třeba do guláše.

Do terénu údajně chodíte i se žebříkem...
Vezmu žebřík a kráčím si přes vesnici. Když na mě volají, kam jdu, nechápou, když odvětím, že na houby. Vím, na kterých starých listnáčích roste sírovec, tak si pro něj vylezu.

Neubližují stromům houby, které na nich rostou?
Naopak, propojují se s nimi a vzájemně si předávají živiny. Lesy jsou teď nemocné a houby mají rády zdravé, přirozené prostředí a jedlosmrkové porosty. Jedlí se sadilo poskrovnu a teď se zase ve velkém kácí smrk, napadený kůrovcem. Bohužel se to děje ve vyšších polohách, kde na tom houby byly lépe. Proto některé druhy hub mizí.

Některé houby jsou léčivé, využíváte toho?
Určitě je hodně vyhledávaná chorošovitá houba lesklokorka lesklá. Ale na tu jsem u nás ještě nenarazil. Sbírám však hlívu, která je také zdravá. My doma vůbec zkonzumujeme spoustu hub. Čerstvých, zavařených, usušených, naložených na mnoho způsobů. Nejraději máme na talíři holubinky a ryzce.

Nadáváte občas na běžné houbaře?
Často. Kvůli odpadkům. Jakmile začne houbařská sezona, jde to hned poznat. Plastové flašky a obaly od jídla se válejí všude. Dále jsem naštvaný, že rozkopávají houby, které nesbírají. Cíleně je s kolegou zakrýváme. Lidé netuší, že stejně jako u květin existují i chráněné houby, za jejichž zničení by mohli dostat pokutu. Pak stojíte nad unikátem, který je vytržený a má rozšlapanou nohu.

Které houby se vám nejvíc líbí?
Prakticky všechny barevné hřiby. Svět hub je plný neskutečných tvarů a barev. Krásný je vzácný a jedovatý hřib rudonachový, považovaný za nejkrásnější z tuzemských hřibů.

Na některé úlovky potřebujete lupu, je to tak?
Nosím ji do lesa s sebou a některé druhy zkoumám velmi podrobně. Třeba prudce jedovatá čepičatka jehličnanová se velmi podobá jedlé opěnce měnlivé, která byla v minulosti velmi populární a hojně sbíraná. Před čtyřiceti roky ji mykologický sborník zvolil mezi tři nejoblíbenější houby. Často za mnou chodí houbaři, abych jim odhalil, co mají v košíku. Jednou jsem partě z Oravy vyházel skoro celý košík.

Pro jaké jedlé houby byste poslal lidi do lesa nyní? Co roste?
Moc toho není. Jedlé houby se objevují spíše místně. Když ale člověk ví, kam má jít, nebo mu přeje štěstí, může si přinést růžovky, holubinky nebo hřibovité houby, jako je třeba hřib smrkový. Před pár dny jsem jich měl v košíku dvě stě. Pochutnali jsme si. Ale je to hodně o chození.

Máte v rukávu radu, jak se neotrávit?
Nesbírám, co neznám. Když si nejsem jistý, raději se poradím. Holubinek je polovina jedlých. Nejedlé mají hořkou či palčivou chuť. Pak je tady houba zvaná hnojník, na kterou by se neměl pít alkohol. V této kombinaci z ní může být člověku špatně. Pozor na tvrzení, že když je na houbě slimák, dá se konzumovat. Omyl. Slimáci si hodují i na těch pro lidi nejedlých. S nadsázkou zmíním tři zásady. Sbírej houby, které znáš, tam, kde rostou a kde nikdo před tebou nebyl.